Další den
"Justine?" zavolala jsem na něj, protože jsem nevěděla, kde je.
"Ano, zlato?" odpověděl mi nazpátek. Vyspal se snad dobře, že mi takhle říká?
"Potřebuji s tebou mluvit," řekla jsem, když jsem ho spatřila, jak sedí v obýváku.
"Co se děje?" zeptal se a já si sedla vedle něj. Chytil mě za ruku, aniž bych věděla, proč to udělal.
"Ehm...já...já jsem...těhotná," poslední slovo jsem zašeptala a sklopila hlavu. Chytil mě za bradu a zvedl hlavu. Políbil mě na čelo. Nechápala jsem jeho reakci.
"Ty..ty...nejsi naštvaný?"
"Ne. Jsem šťastný," odpověděl s úsměvem.
Jiný den. Jiný názor na to, že jsem těhotná.
"Doufám, že nečekáš, že se budu starat o tvý debilní dítě!"
"Je to snad naše dítě!" řekla jsem se slzami v očích.
"Naše?" zasmál se. "Já se o žádné dítě neprosil."
"A já snad jo? Neplánovala jsem být v 18 těhotná!"
"Já ho nechci, ty ho nechceš. Proč nejdeš na potrat?" zeptal se a napil se vodky.
"Já se o něj postarám a čekám, že ty taky."
"To jste všechny holky, tak natvrdlý? Já nejsem žádný princ na bílým koni. To, že jsem se s tebou vyspal, neznamená, že se budu starat o dítě, které nechci."
"Já nechci žádného prince na bílém koni! Já chci tebe, Justine!" zařvala jsem na něj.
"Tak to se nedivím. Kdo by mě nechtěl?"
"Justine..já potřebuji tvou pomoc," zašeptala jsem, ale bylo to beznadějné.
Zítra odsud odejdu a je mi jedno, co mi za to udělá. Nechce se starat o dítě, nebudu s ním.
"To jsi takový debil? Je těhotná! S tebou!" K naší hádce se přidal i Dean.
"Objevil se náš superhrdina Dean Collins!" zatleskal a znovu se napil.
"To jsi opravdu takový kretén?! Nevěřím tomu, že bys byl, až takhle bezcitný! Justine, znám tě už dlouho! Kdysi jsi chtěl rodinu a já věřím, že hluboko uvnitř, pořád chceš!"
"A k čemu by mi, asi byli nějací parchanti a nevděčná manželka? Já nechci rodinu!"
"Já to sama nezvládnu," zašeptala jsem.
"A ty si jako myslíš, že já bych se dokázal postarat o dítě? Nenávidím ty malý spratky, co pořád jenom řvou a brečí!"
"Nenávidíš je natolik, že bys dokázal nenávidět i svou vlastní krev?" zeptala jsem. Avšak odpovědi jsem se nedočkala. Naštvaně odešel pryč a pořádně bouchnul dveřmi.
Posadila jsem se a začala brečet.
"Neboj se. Máš ještě mě a Dylana. My ti pomůžeme," řekl Dyan a hladil mě po zádech. Proč jsem radši nemohla potkat ho nebo Dylana?
"Mám tě ráda," zašeptala jsem a objala ho.
"Já tebe taky," odpověděl mi nazpět.
"Myslím, že si půjdu lehnout," řekla jsem a vstala. Přikývl. Šla jsem do pokoje, kde jsem si lehla a po chvilce usnula.
***
Probudila jsem se na to, že se rozbila sklenička. Vstala jsem a šla se podívat dolů. Byl to Justin.
"Uklidím to," promluvila jsem na něho,když jsem viděla, že se to snaží uklidit. Podíval se na mě a posadil se na židli. Chvíli jsem hledala, kde mají smeták. Když jsem ho našla, tak jsem to všechno zametla a vyhodila do koše. Smeták jsem dala na své místo a pak přešla k Justinovi. Pomohla jsem mu vstát. Chytil se mě a pomalu jsme šli do pokoje. Položila jsem ho na postel. Začala jsem mu vyslékat oblečení.
"Chystáš se mě znásilnit?" zamumlal. Nakonec zůstal jenom v boxerkách. Převlékla jsem se a lehla si k němu zády. Ruku si dal kolem mého pasu.
"Miluji tě," zašeptal. Moje srdce vynechalo pár úderů. Myslel to vážně? Ne, nemohl to myslet vážně? Ale co když jo?
Po chvilce jsem slyšela, jak už v klidu spí.
Pár hodin jsem se kvůli tomu převalovala, ale nakonec, kolem 4 jsem usnula.
Názory na část? :)
