Ten Pravý (Ross Lynch)

29. Část

★★★★★★★★★★★★★★★★
Hned na začátek chci říct/napsat něco já Helča. Nenapsala jsem 29. Část půl roku, zrušila jsem si totiž celou aplikaci, ale rozhodla jsem se jí znovu nainstalovat a proto jsem zpátky a přivítám vás 29. Částí, nevím jestli budu dál pokračovat s knížkou "Ten Pravý", ale pokud o to budete mít zájem, tak určitě ano.
★★★★★★★★★★★★★★★★

S Rossem jsme konečně v České Republice. Náš delegát je jen o rok starší, než my a jmenuje se Kuba. Ross na něj trochu žárlí, ale nemá důvod, jen mě zajímá vše o České Republice.

Je náš druhý den naší krátké dovolené, říkám krátké, protože zítra už bohužel odjíždíme. ,,Stávej!" budím Rosse. ,,Stávej ty ospalče!" strkám do něj. ,,Ještě 5 minut!" říká rozespale a zachumlá se ještě víc do peřiny. ,,Rossi musíme na snídani!" sundavám z něj peřinu a strkám ho z postele. ,,Ona počká!" uklidňuje mě Ross. ,,Ne, nepočká!" zakřičím a pořádně do něj strčím. Ross se zkutálí z postele a tvrdým nárazem dopadne na zem. ,,Jééžiš! Jsi v pohodě?" zvedám ho. ,,Dobře už vstávám." řekne Ross a drží se za bolavou hlavu. ,,Promiň." omlouvám se mu. ,,V pohodě." řekne a vstává.

Ke snídani jsme měli vynikající vejce se slaninou. Hned po snídani jsme vyrazili společně se zbytkem naší skupiny a s naším delegátem Kubou do druhé části města, kde jsme naštívili muzeum. Prohlídka v muzeu skončila v jednu hodinu odpoledne a proto jsme se přesunuli všichni do obchodního centra Pivovar a šli do Pivovarské restaurace na oběd.

Po obědě, jsme si mohli dělat co budeme chtít no a jelikož jsme byli v obchodním centru šla jsem nakupovat, naštvívila jsem každý obchod nejmíň 2x, ale tich peněz co jsem v obchodech nechala, měla bych se za sebe stydět. ,,Tak to se nám ta dovolená vyplatila." poznamená Ross. Já ale vím, že to říká jen proto, že se stal mým nosičem a teď má na sobě asi 20 tašek. ,,Jedna taška je i tvoje." bráním se marně. ,,No, jen jedna." říká.

Když se naše skupina i s Kubou zas setká a je čas nastoupit do autobusu a odjezd zpátky do hotelu, Ross chodí jako tučňák, protože je obklopem mými taškami z oblečením. ,,Nakupoval si jo?" směje se Kuba Rossovi a jde ke mě. ,,Když chceš mít něco společnýho s mojí holkou aspoň jí vem pár tašek." řekne ostře Ross. ,,Ona, ale žádné tašky nemá, to ty." směje se Kuba a jde se mnou dál. Vidím a také si uvědomuju, jak je teď Ross naštvaný a jak mu to kazí jeho autoritu, ale celkem si užívám přítomnost Kuby, ale samozřejmě bych s ním nikdy nic nechtěla mít, když mám Rosse a nechci, aby se Ross trápil kvůli Kubovi.

Zastavila jsem se a chtěla počkat na Rosse, ale Kuba se zastavil taky. ,,Na co čekáš?" ptá se. ,,No, na Rosse." zazubím se. Kuba nic neřekne a jde k Rossovi vezme mu několik tašek a jde s nimi k autobusu. Ross jde se zbytkem a zmateně na něj kouká. Moje tašky naloží a vlastně se naložíme i my všichni do autobusu a jedeme k našemu hotelu.

V hotelu si tašky dám do našeho pokoje a jdeme se projít, tentokrát jen já a Ross. ,,Nemusíš na Kubu žárlit." řeknu Rossovi. ,,Já nežárlím." zepře se. ,,Dobře." odpovím klidně. ,,Tak jo no žárlím!" řekne. Začnu se smát. ,,Nemusíš." začnu se s ním líbat. Jdeme se projít a pak se vrátíme do hotelu na večeři.

Po večeři se mi chce hned spát, proto jdeme s Rossem do pokoje a jdeme si už lehnout. Ross ale unavený není a to je problém, protože mě nenechá spát. ,,Rossi já chci spát." prosím ho. ,,Ale zítra ráno už odjíždíme domů lásko." vysvětluje mi a obejme mě. ,,Já vím, ale stejně co chceš teď asi tak dělat?" ptám se ho. Ross pozdvihne obočí. ,,Rossi to že jsme v Česku neznamená, že jsem Češi, jsme Američani a je nám pouze 20 a já si musím počkat ještě rok a doufám, že ty počkáš se mnou!" naštvala jsem se. ,,Tak promiň." odpověděl.

Abych pravdu řekla už jsem nad tou věcí také přemýšlený, ale nesmím blázmit máme času dost, ale vážně chci, aby se to uskutečnilo s Rossem.

Chvilku jsem jen tak ležela a nakonec jsem usnula. Probudila jsem se ale v 5 hodin ráno a nemohla jsem usnout. Šla jsem na záchod a když jsem se vrátila do postele Ross byl vzhůru. ,,Promiň nechtěla jsem tě zbudit." omlouvám se mu. ,,V pohodě, to já se omlouvám." ,,Ne, neomlouvej se." Políbím ho a lehnu si vedle něj. Vypnu lampičku a snažím se usnout. Ross mě obejme kolem pasu a zachvilinku oba usneme.

Tentokrát se probudím až v 8 ráno. ,,Rossi proč si mě nevzbudil však už mám být na snídani." zlobím se. ,,Chtěl jsem tě nechat prospat se." odpovídá. ,,No ale teď nestíháme." říkám. ,,To přece nevadí oni na tebe počkají." ujišťuje mě. ,,Ale ještě nemáme zbaleno." upozorňuju ho. ,,Vážně?" ukáže na zbalené kufry. ,,Ty jsi skvělej." políbím ho.

Pak už jde všechno hladce. Nasnídám se, vezmeme kufry autobusem odjedeme na letiště do Prahy a letadlem odlétáme zpátky domů. Na letišti na nás čeká Jenny s Nickem. ,,Kolik věcích si si nakoupila?" kouká Jenny na hromadu tašek. ,,Neboj tobě jsem taky něco koupila." usměju se a naložíme vše do auta. A jedeme domů.

,,Konečně doma!" zvolá Ross jakmile otevře dveře. Odloží kufru hned u dveří a lehne na postel. ,,Z čeho jsi tak unavenej prosím tě?" ptám se ho. ,,Z letadla." odpoví. ,,Ale prosím tě." dodám, ale odpovědi se už nedočkám, protože Ross už spí.

★★★★★★★★★★★★★★★★Další část po dlouhé době tu konečně je! Nevím jestli mám pokračovat, co myslíte? Pište do komentářů, do zpráv a samozřejmně dejte Vote a taky mě sledujte!
★★★★★★★★★★★★★★★★