Take Care of Me (Frerard)

8. - Taste of a tears.

Eyerybody needs a hope. Without hope is everything lost.

Ucítím jemné doteky u pánevních kostí, které mi jdou vidět.. vím to díky té sprše. 

Jako kdyby se dotýkal jenom špičkami prstů.. jako kdyby se bál, že se roztříštím, když se dotkne silně. Cítím jak se dotýká mích žeber a boků... z toho letmého dotyku se mi postaví vlasy na krku. 

"Víš Gerarde.. nikdy by jsem si nemyslel, že tohle řeknu někomu, o kom si myslím, že už nemůže být krásnější, protože přesáhl limit.. ale ty jizvy tě dělají tím kým jsi. Nemáš důvod se za ně stydět, protože jsou krásné. Tady je krásný důkaz toho, jak se ze strašně nedokonalého člověka, který v sebe nikdy nevěřil a ani nehodlá.. stane někdo kdo je krásný. Kdo je citlivý, protože si hodně prožil. Někdo koho úsměv dokáže totálně paralyzovat a přinutí ztratit řeč. Kdo se vždycky snažil být dost dobrý pro všechny a díky tomu zůstal raněný." Palcem mě pohladí po tváři a já si až teď uvědomím, že mi stekla slza. 

"Kdo je tak krásný a tak nešťastný, že lidi nechápou jak někdo s tak krásnou osobností a vzhledem může být nešťastný a tak mu nevěří, když prosí o pomoc." Nechápu to. Já nechápu hodně věcí.. ale tohle mě dostalo. Nechci dělat nic jinýho než brečet. Jak do mě může tolik vidět? Opět cítím ty letmé dotyky, které mě donutí zadržet slzy v očích. 

"Ale já jsem tady.. já ti věřím. Nikdy o sobě nemysli jako o ošklivém a bezcenném, protože to neni nikdo a ty už vůbec ne. Jsi úžasnej a já to věděl hned v tu chvíli, kdy jsem tě viděl poprvý..jsi krásně zlomený a teď je moje povinost tě opravit, Gerarde. Teď je moje povinost napravit všechno to, co ti lidi způsobili a já to udělám strašně rád" S těmihle slovy cítím, že spojil naše rty.. cítím že mi po tvářích stékají slzy a cítím Frankovi ruce, které mi slzy stírají, zatímco se naše rty o sebe pomalinku otírají a v polibku jde cítit slaná chuť slz. 

Moje ruce umístím na jeho boky, které držím jenom slabě.. až moc se soustředím na ten polibek.. je tak uklidňující.. donucuje mě zapomenout na čas.. na svět, zapomenout přemýšlet nad vším zlým co se mi kdy stalo a nutí bolest v hrudi zvětšit se... přeruší polibek a já vycítím, že se usmívá.. jsem moc vyklepaný na to se usmívat. 

"Chtěl jsem ti pomoct dostat se do pyžama, co?" cítím, že se červenám.. bez toho aby mě nějak upozornil ze mě sleze a přejde ke skříni. 

"Vím že spíš jenom v kalhotech od pyžama" mluví spíš pro sebe, ale to mu nebrání mě uvádět do rozpaků. Schovám si obličej do dlaní a zavřu oči. Chytne mě za ruku.. 

"Chceš se převlíknout sám?" vycítím že se usmívá.. 

"J-Já.. uhm.. ano" povzdychnu si. 

"Dobře, dovedu tě do koupelny až budeš hotoví, tak zaklepej a přijdu pro tebe" a tak i udělal, jak může být někdo tak ohleduplnej? 

Ležíme v posteli.. naše nohy jsou propleteny a moje hlava leží na Frankovi hrudi.. slyším jeho bijící srdce a myslím, že to je lepší než ta nejlepší hudba, kterou jsem kdy slyšel. Cítím jak si Frank hraje s mími vlasy a pomalu mě tak uspává..

Ráno se probudím opět do černo-černé tmy. Ale něco je jinak. Vždycky, když jsem se probouzel sám.. probouzel jsem se nerad.

Mám pocit, že když mě teď Frank drží.. všechno je v pořádku. 

Dokonce bych řekl že i to, že jsem slepý je v pořádku.

"Dobré ráno" uslyším Franka a vzápětí ucítím polibek na čele.. ten polibek pro mě byl dost důležitý, protože bych bez něho nedokázal odhadnout na jaké straně tmy je.