Kuroshitsuji FanStory

Co se to s ním děje?

"bohužel nemáme nejmenší zdání,mladý pane"...nedává to smysl..kde asi sakra bude?!

Vykašlal jsem se na to a šel jsem po schodech nahoru k sobě do pokoje.. Když jsem tam vešel..okno bylo otevřený, mihl se stín po pokoji a mě v tu chvilku přeběhl mráz po zádech.. Zavřel jsem za sebou a zalapal po dechu,když jsem cítil něčí dech u mého ucha a najednou mi spadla páska z oka. Otočil jsem se a on mi vrazil letmý polibek. Jako kdyby to věděl a čekal jen na to. Bohužel jsem se musel z toho polibku vytrhnout. Nechtěl jsem,ale on tu je ten špatnej.. "S..sebastiane.. Tak za 1) nepřišel jsi,když jsem tě potřeboval a za 2) co to mělo zatraceně být?!. byl jsem rozhrkaný..asi jako hrkací puding.. "Mladý pane..přijměte toto jako moji nejdražši omluvu. Jen jsem tu zatím poklidil a nechtěl jsem rušit vaše věčné vítězství. A...""Radši už prosímtě nemluv..." "Omlouvám se vám,mladý pane" odseknu, sednu si ke stolu a podívám se znechuceně na tu hordu zbytečného papírování. Začnu papírovat...."zábava" po celý čas.. Hotovo... HOTOVO!!! Položím hlavu na stůl a po 30sekundách to se mnou sekne...

Probudím se ráno ,zrovna když vejde démon. "Dobré ráno,mladý pane." Odtrhnu pohled a znova se zachumlám pod deku a zatím se mi daří ho ignorovat.. MARNĚ! Ten ----- už byl dávno pod mojí peřinou tváří v tvář a kolenem mě málem sejmul do mého spodku. Nebezpečně se přibližoval,aby mě dal pusu,ale já byl rychlejší a peřinu jsem ohnul a on byl v ní.. 5sekund.. Pak peřinu sejmul a věnoval mi další ze svých sladkých polibků.. Nemohl jsem odolat a po ránu si dát sladkej předkrm těsně před snídaní.. Zavřel jsem oči a užíval si ten pocit ho mít co nejblíž..a být s ním spojený rty. Byl jsem tak mimo,že jsem zapomněl dýchat a omdlel jsem. Vzbudilo mě chichotání staršího. Zavrčel jsem a vyhrabal se z postele,jenže to jsem netušil,že tu má někdo hlídku a už stráží! Nechápavě jsem se kouknul na chechtala a on ukázal směrem k mýmu dolejšku. Kouknul jsem se dolů a moje pyžamová košile byla napnutá a já si přál,ať se propadnu tam,kde mě nikdo neuvidí. Vběhl jsem do koupelny a zamkl se. Ten blb se mi snažil tam dostat. "Radši mi dones do pokoje snídani ty pytle srandy!" "Snídani tu už dávno máte,mladý pane" ...hm

Přešlo mě to a já odemkl a otevřel dveře takovým způsobem,div jsem je neroztřískal. To už jsem si zasloužil Sebastiánův nechápavý pohled s výsměšným podtextem. Rozhlížel jsem se po pokoji a zahlídl snídani. S chutí jsem se na ni vrhl,ale zakopl jsem o koberec. Padal jsem na držku,ale cm od země jsem se zastavil a věděl jsem,že tu už je jeden velkej problém. PROBLÉM jménem Sebastian. Dal si mě na rameno, vzal snídani a nesl mě do křesla. Posadil mě a sám si přede mně kleknul a začal do mě cpát snídani. Ano krmil mě.... Nic jsem neříkal. Pro svoje dobro.