COLOURS OF LIFE // Larry Stylinson, CZ

1 // Black&White

Louis Tomlinson žil v černobílém světě, který mohl mít jen jeden barevný okamžik. Ten jeden jediný barevný okamžik tu byl a zůstal navždy, až do smrti. Ne ovšem pro každého, ne každý, si za tak krátkou dobu, kterou nám život dává, najde svou spřízněnou duši, svoji lásku. 

Tenhle černobílý svět nebyl jen nějaký metaforický popis, byla to realita. Vše, včetně vás, bylo černobílé, od nebe až po kůži. Když jste ovšem našli člověka, spřízněnou duši, lásku, jak tomu s oblibou lidé říkali, stačil jeden jediný dotek a svět se změnil v barevný. Všechno najednou nebylo ponuré a nudné, všechno bylo jasné. A tak to bylo a vždy bude, chlapec si našel dívku, nějakým nedorozuměním se jí dotkl a tak ti dva byli spolu, až do konce, protože k sobě patřili, jako jednotlivé kousíčky puzzlí.

Problém byl v tom, že ta osoba, mohla klidně bydlet na druhé straně planety. 

*

Byl to v podstatě obyčejný únorový den, venku mrzlo a člověk by řekl, že je to krásné, ale černobílá barva byla takový stereotyp, že už to bylo nudné. Možná i depresivní. 

Louis Tomlinson, modrooký brunet, kterému ještě nebylo ani dvacet se prodíral školní chodbou. Fakt, že už je to jeden z posledních měsíců, které tráví na téhle škole, ho těšil. 

Už jen pár týdnů, odmaturuješ a sbohem. 

Všichni jeho spolužáci to ale až moc prožívali. Hodně z nich se po škole rozhodlo jít na vysokou daleko od města, kde bydlí, daleko od Swinfordu. Někdo jiný chce prostě ihned začít kariéru na druhém konci země. Jen malá většina opravdu zůstává někde poblíž. 

Louise to ale moc netrápí. V ročníku má jen jednoho kamarádu Zayna. Kdyby mohl svou spřízněnou duši najít ve stejném pohlaví, je si naprosto jistý, že by to byl Zayn. Ne, že by do něj byl zamilovaný. Oba dva ale byli tak stejní. 

Zayn byl tichý typ člověka. Měl havraní vlasy, čokoládové oči a tmavší odstín pleti, působil dost tajemně a to nejen vzhledem. Kamkoliv šel, tam měl s sebou svůj notes a alespoň tři tužky, kreslil, a kreslil nádherně. 

Louis mu byl dost podobný. I když ještě předtím, než nastoupil na střední školu, tomu bylo absolutně jinak. Ještě v prvním ročníku byl Louis veselý, byl rád středem pozornosti, miloval, když měl publikum, avšak to vše se změnilo, když to začalo určité skupině lidí, také ze stejného ročníku, vadit. Nenechal se ovšem jen tak jednoduše odradit, chvilku to byli takové války. Louis a jeho 'fanoušci' versus Styles a jeho parta. 

Poté, co ho začali shazovat, poté, co zveřejnili ne moc hezké kousky Louisova soukromého života, co si začali dobírat  jeho rodinu, spadlo Louisovo sebevědomí dolů. A tak se stal chlapec uzavřeným a plným tajemství, o kterých jen málokdy věděl Zayn. 

*

Modrooký chlapec šel chodbou a díval se na všechny ty lidi, kteří už patřili do barevného světa. Bylo divné, že někdo našel svou spřízněnou duši už na střední škole. Trochu jim to záviděl, všechno to měli už za sebou a jen si užívali jeden druhého. Nemuseli se strachovat, že do konce života skončí sami, což byla Louisova častá noční můra. 

"Čau kámo." Řekl Zayn tiše, když se připojil k Louisovi a přátelsky do něj strčil, Louis se pousmál ale nezvedl oči od země. 

"Tak co, jak ti jde příprava na zkoušky?" Zeptal se Zayn ,když vešli do prázdné učebny angličtiny a zabrali si svá místa úplně vzadu.

"Hmpf.." Odrkl si Louis a poprvé se podíval na Zayna. Zayn se jako vždy tajemně pousmíval. Louis nechápal, jak si ještě nemohl najít svou spřízněnou duši, byl krásný. I když ne moc společenský, a to asi bude ono.

"Nic moc, vůbec se mi nechce učit, jsem pořád u patnácté otázky." Zamumlal a vytáhl si ze školní tašky knížku, na kterou si následně položil hlavu a sledoval, jak se třída pomalu začíná zaplňovat.

Hodina angličtiny znamenala hodina se Stylesem. Jak moc tohohle kluka nesnášel.

"Patnácté otázky? Vždyť to je super. Někdo ještě není ani u desátý." Pochválil ho Zayn a poplácal po zádech. To donutilo chlapce se trochu usmát. Úsměv mu ale zmizel pomalu ještě rychleji, než se objevil. 

"Dobré ráno." Řekl slizce vysoký a mohutný chlapec, který právě vešel do třídy. Za ruku se mu věšela nějaká holka se zřejmě světlými vlasy. On měl ruku kolem jejího pasu a pevně si ji držel u sebe. 

Co na něm všechny ty holky viděli? Měl kudrnaté vlasy, tmavé. Obličej jako pětileté dítě a navíc byl vysoký, takový hromotluk. 

"Víte," pronesl nahlas aby si byl jistý, že ho slyší celá třída, "já jsem asi zjistil, že nikdy nebudu mít barevný svět. A jsem s tím spokojený, protože se nebudu muset vázat a budu si moct užívat se všema těmahle kočičkama. A máte to černé na bílém!" Zaklonil hlavu a zasmál se. 

Louis jen protočil očima a nehodlal tomu věnovat dál žádnou pozornost. 

"A co ty, Tomlinsone, už si dal alespoň někomu pusu?" Otočil se na něj Styles.

Louis se na něj podíval, cítil, jak se mu žene teplo do tváří a na sucho polkl. Kývl hlavou, což Stylese rozesmálo, jako kdyby řekl nejvtipnější věc na světě.

"Tvoje matka se nepočítá, ty nulo." Téměř tahle slova zakřičel, celá třída se začala smát, Louis se přikrčil v lavici a pokrčil rameny, chtěl to nechat plavat ale hluboko uvnitř to bolelo. 

"Hleď si svýho ty hvězdo." Řekl Zayn klidně s rukou přes Louisovo ramena.

"Nebo co? Zmlátíš mě ty teplouši zasranej?" Zeptal se Harry a měřil si Zayna pohledem.

"Teplouši? Sám víš, že to není možné. Nebo s tím snad máš nějaké zkušenosti?" 

Po tom, co Zayn řekl, celá třída ztichla. Pár lidí bylo slyšet, jak se tiše zasmálo, nikdo ale nebyl dost odvážný na to, se zasmát, jako když něco řekne Styles. 

Harry udělal v obličeji něco, co měla být pravděpodobně naštvaná grimasa ale vypadal spíš jako štěně. Bouchl pěstí do Louisovi lavice, otočil se na patě a odešel na své místo. 

"Děkuju." Zašeptal Louis a podíval se na Zayna. 

"Nemáš za co." Odpověděl Zayn a usmál se. 

//

Hola hola, nevím, jestli se vám tohle bude líbit, je to docela očividný, co? Tak nevím, jestli v tom budu pokračovat, heh. 

Budu ráda za každé přečtení, votes, popřípadě komentáře. 

xx

Annie