Manipulatable

Pamatuji si, jak jsem ho tehdy prudce přirazil na zeď vedle dveří, hned jakmile do naší šatny vešel. V pěstičkách jsem pevně svíral límeček jeho košile a nasupeně k němu vzhlížel. Byl jsem naštvaný, myslím, že i celkem pochopitelně, protože co jiného by tam hledal než Harryho. Už zase.

Bohužel jsem ale o hodně nižší a celkově drobnější, takže mě svýma velkýma rukama jako nic odstrčil dál.

„Já fakt nevím, o co ti jde, Loui," uchichtl se pobaveně. V jeho hlase bylo něco, co mě nutí se zachvět i teď, když si na to vzpomenu. Něco jako chtíč, nebo něco hodně podobného. Tehdy jsem si myslel, že je nadržený a chce najít Harryho. Až teď mi dochází, že ten svůdný tón patřil mně.

„O co mi jde?" zopakoval jsem naštvaně, „svádíš mi přítele a to mně o něco jde?"

„Já už s Harrym nic nemám, ani se ho už svádět nesnažím, takže doopravdy nechápu, o co ti jde," pokrčil rameny. Nevěřil jsem mu ani slovo, i když říkal pravdu.

„Viděl jsem," uchechtl jsem se ironicky a znovu s ním za límeček košile zatřásl. Silně mé ruce od košile odtrhl a prudce nás přetočil, takže já skončil natištěný mezi ním a zdí. Abych se mu mohl dívat do tváře, musel jsem zaklánět hlavu. On svoji naopak s hlubokým výhružným pohledem do očí skláněl ke mně.

„Nevím, co jsi viděl," odsekl, „já nic neudělal."

Jeho dech se odrážel od mých rtů. Přesně si vybavuji, jak jsem se cítil. Směs vzrušení a adrenalinu. Stejně jako tehdy, když jsem na okamžik sklonil pohled, vidím ty jeho smyslné růžové rty, a stejně jako tehdy jsem vždy i při vzpomínce na ten den vzrušený.

„Moc dobře vím, že tu hledáš Harryho. Vím, že ho stále chceš, Grimshawe," vrněl jsem mu do obličeje a donutil se vrátit se pohledem k jeho očím, „vím, že to, co mezi vámi dvěma bylo, se z tvé strany ještě očividně nevytratilo. Štěstí, že Harry dostal rozum a všechny city k tobě dávno zapomněl."

„Divil by ses, honey," uculil se sladce ironicky, „před pár dny u mě přespával, to nevíš?"

„Vím, Nicku," odpověděl jsem vyrovnaně. Byl jsem si jistý, že nic, co řekne, mě nemůže rozhodit, protože s Harrym si říkáme všechno. Naprosto všechno. Řekl by mi, kdyby uklouznul.

„Kdybych chtěl, zlatíčko, klidně jsem se s ním mohl vyspat," syknul a nafoukaně našpulil rtíky, na které jsem opět sklonil svůj pohled. Vždy, když takhle vzpomínám na jeho rty, chce se mi vrátit se v čase do toho okamžiku a moct to vnímat už navždy.

„Harry by to neudělal. Už ne," ujistil jsem ho pevným hlasem a silou vůle strhl pohled zpět k jeho oříškovým očím, ve kterých jiskřilo pobavení. Nemohl si nevšimnout, jak jsem se mu na rty díval. Schválně sklonil pohled on na mé rty. Jen na zlomek sekundy, ale i tak mě představa, že by mě chtěl, docela dost vzrušovala. Skousl jsem si ret a nervózně mu hleděl do očí.

„Udělal by to. Stejně tak jako ty právě teď by se jediným pohledem nechal zmást. Nechal by se zviklat a udělal by to. Nechal by se ošukat. Vy oba jste tak snadno manipulovatelní. Jste ještě děti," provokoval mě sykavými výdechy přímo na rty. Zavřel jsem oči a bezmyšlenkovitě vrazil své rty mezi jeho. Několikrát jsem se s ním vykousnul.

Na ten pocit asi nikdy nezapomenu. Chtěl jsem mu tím tehdy dokázat, že nemá pravdu. Že se mnou manipulovat nemůže. Že ani ten polibek mě nemůže zmást. Ale jakmile on mě políbil nazpátek, začínal jsem ve svém přesvědčení ustupovat. A čím déle jsme se spolu vášnivě líbali, tím slabší vůli jsem měl vzdorovat. Vlastně... jsem už ani vzdorovat nechtěl.