Complication ( CZ )

Zapomeň na mě

Tohle nemůže být pravda, prostě nemůže. Jak mi to mohli udělat? Jak mi mohli lhát? Věřila jsem jim. Ještě jsem jim všechno řekla. A oni mě takhle podrazili. Telefon jsem si musela vypnout, protože mě rozčilovalo, jak se mi snažili pořád dovolat. To stejně nepomohlo a už nějakou dobu mi klepou na dveře. Už mi leze na nervi i to, jak stále chodím po pokoji. Ale ležet mě taky nebaví. Musím vypadnout. Na tohle, aspoň na chvilku zapomenout. A v tuhle chvíli mi pomůže jen bar a alkohol. Sice už je něco po půlnoci, ale nemůžu tu být. Rychle jsem se osprchovala, namalovala a vyžehlila vlasy. Ve skříni jsem si vzala krátké kraťásky a krajkový topík. Na nohy jsem nasadila lodičky na asi 15 cm podpatku. Do kabelky jsem si dala peníze a potom, co jsem si zavolala taxi i telefon. Sešla jsem dolu, pozhasínala a vzala si klíče. Otevřela jsem dveře, zrovna když Niall chtěl zaklepat. Sjel mě pohledem od hlavy k patě a pak se vrátil k mému obličeji.

" Někam jdeš?"

" To tebe už nemusí zajímat, takže laskavě vypadni a zapomeň na mě."

Jako by každé slovo, co jsem mu teď řekla zabodávalo jehličku do mého srdce. Strašně to bolí, ale stejně tak mě bolí pohled na něj a to, jak mi celou dobu lhal. Tak moc jsem mu věřila.

" Ness, prosím. Takhle to nemůže skončit."

" Mýlíš se. Skončilo to ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla pravdu."

Zamkla jsem dveře a vydala se k taxi, které už na mě čekalo. Niall mě chytil za ruku a zastavil. Vytrhla jsem se mu a otočila se na něj.

" Už nikdy se mě nedotýkej." Procedila jsem skrz zuby

Nasedla jsem do auta a řidiči nadiktovala adresu jediného klubu, kam chodím. Do očí se mi vehnali slzy, ale rychle jsem je zahnala. Nezaslouží si, abych kvůli němu brečela. Kvůli němu i Zaynovi.

" Hej Jacku, ještě jednu vodku a pivo."

" Ness, už by jsi měla brzdit. Máš toho dost."

" Kdepak hezoune, ještě nekončím."

Zasmála jsem se, hodila do sebe panáka a s lahví piva se vrátila na parket, kde jsem se hýbala do rytmu hudby. Pravdou bylo, že už jsem byla dost opilá, ale ne dost na to, abych nemyslela na to, co se stalo.

Něčí ruce se zezadu obmotali kolem mého těla. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože za dnešní noc už se mnou tančilo několik mužů. Tedy nevěnovala jsem tomu pozornost do chvíle, než dotyčný promluvil.

" Hmmm, moc ti to sluší zlato."

Okamžitě jsem zamrzla v pohybu a rozklepala se. Jako bych najednou vystřízlivěla. Chtěla jsem utéct, ale nohy mě přestaly poslouchat. Když mi začal přejíždět po bocích a líbat na krku, chtělo se mi zvracet. Pokusila jsem se odtáhnout, ale přitáhl si mě zpět a stisk na bocích zesílil, až jsem sykla bolestí.

" Tobiasi, prosím nech mě být."

" Ale krásko, to já nemůžu. Až moc pro mě znamenáš."

" Já tvoje nikdy nebudu."

" Věř, že i kdybych měl vyvraždit půlku Londýna, ty moje budeš."

Při jeho slovech jsem se zachvěla strachy. Ano, mám z něj strach, ale i tak se k němu nemůžu a nechci vrátit.

" Dej od ní ty svý špinavý pracky pryč!"

Při téhle větě jsem se prudce otočila, jelikož Tobiasův stisk povolil. Tobias a Zayn stáli naproti sobě. Oba ruce v pěst a pevné rysy v obličeji zapříčinili jejich napnuté svaly.

"Že zrovna ty mluvíš o špíně. To ty jsi tu ten špinavej Pákistánec." Zasmál se Tobias

Zaynovi svaly se napnuly ještě víc. Bála jsem se a to hodně. Ale nebála jsem se o sebe, ale o Zayna.

" Nejradši bych ti tu na místě provrtal kulkou ten tvůj zasraný ksicht."

" Tak si posluš."

Nebudu čekat na to, až se tu navzájem pozabíjejí. Přiskočila jsem k Zaynovi a chytla ho za ruku. Tomuhle jsem se chtěla vyhnou, ale musím.

" Zayne prosím, pojď odsud."

" Ness, ne já..."

" Okamžitě půjdeš se mnou nebo mě už v životě neuvidíš!"

Zakřičela jsem na něj. Nevím proč jsem mu řekla zrovna tohle, ale fungovalo to. Jeho naplé tělo povolilo a otočil se na mě.

" Jako poslušnej čokl." Smál se Tobias

Jenže v tu chvíli mu přiletěl pravý hák od Zayna. Tobias se skácel k zemi a držel se za nos. Zayn mě popadl za ruku a táhl k východu. Venku jsem se mu pokusila vytrhnout.

" Můžeš mě laskavě pustit?"

" Proč? Aby jsi zase zdrhla a pak si kurva hrála na hrdinku?"

" A co chceš jako dělat? Chceš mě někde zamknout?"

" Sakra Ness, ty víš, že bych ti nic neudělal."

" Chyba. Už udělal. a teď mě pust, chci jít domu."

" Odvezu tě. Když se tu potuluje ten hajzl, bude to bezpečnější."

Nic jsem nenamítala. Na jednu stranu má pravdu. Ať si ale nemyslí, že tímhle se něco mění. Celou cestu jsme mlčeli. Ani jeden z nás neměl potřebu cokoliv říct. Když jsme zastavili před domem, vyskočila jsem z auta a odcházela. Jakmile už jsem byla před dveřma, ještě jsem se otočila na Zayna, který stál opřený o auto.

" Řekla jsem to už Niallovi a řeknu to i tobě. Zapomeň na mě."

***

Hlásím se vám s novou částí. Tahle část je celkem o ničem, ale můžete se těšit na další část, kde přijde velký zvrat. Něco se stane a Ness udělá velké rozhodnutí. Máte se na co těšit.

Takže, pokud se vám část líbí dejte vote a za koment budu moc ráda. Můžete třeba tipovat, co se stane.

Páááááááá :-*