Other way

/1/

Šátrala jsem rukou kolem sebe ve snaze zamáčknout budík, který vyzvání už asi posedmé. „Ještě pět minut!" žadonila jsem po spánku. Zachumlala jsem se tedy znovu do své oblíbené přikrývky, která byla krásně vyhřátá. Najednou se otevřely dveře a já sledovala něčí nohy, které se blíží k mé posteli. Byl to James. Většinou si mě ráno nevšímal, protože spěchal do práce, do které stejně skoro vždy přijel pozdě. Vlastně jsem ani nevěřila tomu, že ho ještě nevyhodili.

„Vstávej, nebo zase přijdeš pozdě. Jestli chceš můžu tě dnes hodit do školy, ale trochu přidej, já si pozdní příchod nemůžu dovolit." řekl. Chtěl toho na mě po ránu moc. Vstávat se mi vůbec nechtělo a jelikož bylo pondělí, po víkendu jsem byla naprosto vyčerpaná. Říkala jsem si, že by jsem dnes školu mohla zase vynechat, ale jelikož byl James doma, nemohla jsem. Jenom aby jste věděli, James je můj táta. Mám vlastně dva táty. Jamese a Alexe. Jsou to gayové a adoptovali mě když mi bylo 5 let. Mám je jako takové dva kamarády, máme spolu opravdu dobrý vztah a já bych je za nic na světě nevyměnila. Byli to vlastně moji jediní přátelé. S nikým se neseznamuji od té doby, co můj kamarád umřel při autonehodě. Byl to ten nejlepší člověk, kterého jsem za svůj život poznala. Celkem dost mě to poznamenalo a od té doby jsem dost uzavřená do sebe a s nikým se nebavím. A abych řekla pravdu ani mi to moc nevadí.

Když jsem vstala z postele, přejel mi po zádech mráz. Podlaha v mém pokoji byla studená a já se celá klepala zimou. Nazula jsem si vyhřáté, šedé pantofle a šla do kuchyně. Chvíli jsem stála u kuchyňské linky se snahou vymyslet co si dám ke snídani. Nakonec jsem stejně došla k rozhodnutí, že snídani vynechám. Vyběhla jsem tedy nahoru po schodech a zamířila rovnou do koupelny. Stoupla jsem si před zrcadlo a přemýšlela co si udělám s vlasy. Většinou nosím svoje vlasy vyčesané do nějakého rychlého drdolu, který je hotový za pár minut. Dnes jsem se ale rozhodla pro změnu. Rozpustila jsem si moje kaštanové vlasy, které jsem měla v copu a začala jsem si je rovnat. Moje vlasy jsou celkem hodně kudrnaté, dlouhé asi po prsa a většinou s nenarovnanými vlasy vypadám jako pudl. Namalovala jsem si rychle řasenku a běžela do mého pokoje, který je hned na proti koupelně. Otevřela jsem skříň, vytáhla jsem béžový, volný svetr a staré džíny. Vzala si tašku, naházela do ní pár potřebných věcí a sešla jsem dolů, obula si boty a ještě než jsem odešla, sáhla jsem do skříňky pro nějakou m­üsli tyčinku.

Auto se zastavilo před dvorem školy a já vystoupila. Zamávala jsem Jamesovi a ten hned po té odjel. Ve škole mě šikanovali a nebyla jsem moc oblíbená, proto jsem sem nechodila moc ráda. Samozřejmě, že James ani Alex nic nevěděli. Jak je znám, hned by to až moc hrotili a já bych na tom byla ještě hůř. Proto jsem jim nic neřekla. Začali by to řešit i s učiteli a ti, i když jsem se učila docela dobře, mě neměli vůbec rádi. Byla jsem na ně dost drzá a i když jsem byla ve škole, na hodinu jsem přišla málokdy. Nejvíce času jsem stejně trávila na záchodech, kde jsem brečela. Kdykoliv, kdy jsem mohla, jsem školu vynechala a někam se vytratila.

Podívala jsem se na budovu školy a rozešla se k ní. Než jsem vešla do budovy, nasadila jsem si kapucu od bundy tak aby mi nebylo vidět do tváře a otevřela dveře. Nevím, co jsem si od toho slibovala, ale tak nějak jsem doufala, že když budu mít kapucu, nikdo mě nepozná. Mýlila jsem se. Celou dobu co jsem šla chodbou, než jsem došla ke své skříňce, jsem schytávala různé nadávky a narážky. Vlastně ani nechápu, proč mi nadávali, protože jsem nikomu nikdy nic zlého neudělala. Byla jsem asi jen snadný a lehký terč posměchu. Často si ze mě dělali srandu, kvůli mým rodičům. Různé jiné nadávky či narážky mi nevadily, byla jsem na ně zvyklá, ale tohle mi bylo trochu nepříjemné. Říkali, nebo spíše nadávali, mi různě. Od krav, k blbkám, trapkám až po děvku. Vlastně jsem ani nechápala, jak to ti lidé dokáží říct, když toho člověka neznají. Mně je 17 a jsem panna. Tak jak mi můžou říct děvka? No, já jsem si na to celkem zvykla a těmto různým narážkám jsem nevěnovala žádnou pozornost. Konečně jsem došla ke své skříňce. Vyndala jsem si učebnice na první dvě hodiny a hodila je do tašky. Najednou jsem za sebou slyšela nějaký hlouček lidí, kteří si o mně povídá a pomlouvají mě. Když jsem se otočila, upřeně se na mě dívali, jako kdyby mě nikdy předtím neviděli. Najednou se mi do očí začali smát. Už jsem to neunesla a rozeběhla jsem se s brekem na záchod. Zavřela jsem se do jedné z kabinek, opřela jsem se o dveře a sjela pomalu dolů. Pořád jsem brečela.

Když jsem slyšela cvaknutí dveří a ujistila jsem se, že už na záchodech nikdo není, vyšla jsem ven z kabinky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Řasenku jsem měla skoro po celém obličeji, proto jsem si celý obličej opláchla a osušila ručníkem. Když jsem se na sebe podívala znovu, vypadala jsem už lépe, sice jsem měla pořád zarudlé oči od toho, jak jsem brečela, alespoň jsem už ale měla smytou řasenku. Trochu jsem si poupravila vlasy, zhluboka se nadechla a vyšla ven ze záchodů. Když jsem vešla do třídy, šla jsem si sednout do zadní lavice u okna. Jak jinak, než že jsem seděla sama. Když začala hodina, vešel do třídy profesor. Byla už druhá hodina, protože já tu první celou probrečela na záchodech. To bylo u mě ale celkem normální. Celkem jsem se nudila, proto jsem si opřela hlavu do dlaní a prohlížela si neznámou dívku přede mnou.

„Můžete mi říci nad čím zase přemýšlíte? Když už se dostavíte na mou hodinu, nemohla by jste slečno Rodgersová alespoň chvíli dávat pozor?" Vykřikl na mě profesor. Dál už jsem jeho narážky neposlouchala. Cítila jsem jen, jak na mě upřeně hledí několik párů očí mých spolužáků, ale neohlížela jsem se. Zkusila jsem to nevnímat a zahleděla jsem se ven z okna.

Tak tady je první díl. Vím, že tento díl je skoro o ničem a skoro nic se v něm neděje. Ten příští už snad bude lepší.:)

Jinak budu moc ráda za každý vote nebo komentář!♥:)