Dark World [One Direction]

44.

Povzdychla jsem si a zvedla se. ,,Dobře." špitla jsem a otevřela dveře. A pak Harry vstoupil dovnitř a já už jen doufala, že mi už konečně řekne celou pravdu...

,,To, že mě unesli, je pravda. Ale neřekl jsem vám tu pravdu úplně celou. Já... Fakt nevím, proč jsem vlastně lhal, nebo vám to teda tajil." řekl a koukal na mě očima, které jasně dávaly najevo, že ho to opravdu a upřímně mrzí. Jenže na omluvy je pozdě. ,,Unesli mě a měli mě u sebe pár měsíců, nevím. V tu dobu jsem byl tak zmatený, že jsem nevnímal, kolik času jsem tím strávil. Vím jen... Když mě pouštěli, řekli, že si mě ještě najdou. Bál jsem se, tak strašně moc... Nechtěl jsem znovu zažívat ta muka. Psychické vydírání, fyzické mučení... A tak jsem utekl. Do zahraničí... Byl jsem v Evropě, furt jsem se přemisťoval, protože jsem věděl, že před nimi nebudu nikde v bezpečí, pokud tam zůstanu déle. Portugalsko, Španělsko, Francie a z Francie do Anglie... Z Anglie do Německa, přes Rakousko, Slovensko a spoustu dalších malých států, kde bylo mimochodem fakt krásně. Nakonec jsem skončil až v Asii. A pak jsem se vrátil. Jenže jakmile jsem překročil hranice do USA, chytli mě. Nevím, jak to věděli, prostě... Vypadalo to, jak kdyby to měli načasované přesně. Jak kdyby přesně věděli, že se vracím. A pak to začalo nanovo, akorát, že ještě hůř. Proto mám ty modřiny a to všechno. Ale to s tou bouračkou je už pravda. Chtěl jsem tě varovat... Vás. Protože mi opravdu pořád neleze do hlavy, proč se na tebe kurva furt ptali... Ale bojím se."

Povzdychla jsem si. Vůbec jsem nevěděla, co teď říct. ,,Jak se cítíš Harry? Protože jestli ti je líp, tak pojedem za klukama. Ale nejdřív se stavíme za Soph. Co ty na to?" zeptala jsem se. Harry chvíli váhal, ale nakonec přikývl.

A tak jsme už asi o čtvrt hodiny později nasedali do mého miláčka.

,,Ty ho pořád máš?" zeptal se překvapeně Harry, když uviděl v garáži Dodge.

,,Očividně..." uchechtla jsem se a oba jsme nastoupili.

Harry pak zakroutil očima. ,,To se divím. Čekal jsem rodinnej Volkswagen Touran nebo jinou velkou krabici. Já mám radši malý krabice, se sníženým podvozkem, spoilerem, neonama..."

,,Jasný. Bla bla bla. Tak mlč a připoutej se." odsekla jsem a rozjela se.

*********

,,Jseš si jistá, že tě uvidí ráda?" zeptal se Harry, když jsem jsem se konečně odhodlala zazvonit na zvonek u Sophiiných dveří.

,,Harolde ty pomlč laskavě!" zavrčela jsem a zakroutila očima.

Harry chtěl ještě něco říct, ale to už se ozvalo odemykání dveří a vzápětí se objevila Sophiina postava.

Překvapeně zírala a vypadalo to, jako kdyby přestala dýchat. A ani já v tu chvíli nedokázala nic říct. Těkala očima mezi mnou a Harrym. ,,Soph? Kdo je to lásko?" ozvalo se odněkud z domu a v tu chvíli Sophie vydechla. Pak se za ní objevil Liam, drbající kočku, která se mu rozvalovala v náruči. ,,Eh." vydechl jen a stejně jako Soph začal těkat očima z Harryho na mě.

,,A-Ahoj." zakoktala jsem nervózně, protože mě to jejich zírání docela rozrušovalo. A navíc mě překvapilo, když Liam Soph oslovil 'lásko'.

,,Mohlo nás napadnout, že budete spolu." zavrčel Liam a odešel zpět do domu.

Soph vypadala, že váhá, jestli má zavřít dveře nebo nás pustit dál. ,,Ne, tak to není, Soph! Opravdu, Liam se plete. Soph, prosím... Ty víš, proč jsem odjela, tak... Prosím, nech nás to vysvětlit." snažila jsem se ji přesvědčit.

Nakonec tedy, i když poněkud neochotně, otevřela a nechala nás vejít.

,,Um, chcete něco k pití nebo tak?" zeptala se Soph a pousmála se.

Harry se zavrtěl. ,,Možná bych si dal vodu." řekl. Sophie přikývla a ztratila se v kuchyni.

Její byt se nezměnil. Vypadal pořád stejně, jako si ho pamatuju. Akorát na zdi přibylo několik nových fotek, kde se šťastně usmívá po boku Liama, který ji objímá a líbá na hřbet ruky. Vypadali šťastně a jen slepý by nepoznal, že už nejsou jen kamarádi. Našli si k sobě cestu a já jsem za to šťastná, protože teď vidím, jak dokonale se k sobě hodí.

,,Sophie, proč jsi je pouštěla dovnitř?" slyšela jsem z kuchyně Liama.

,,Liame, Alex mluví pravdu. S Harrym nebyli spolu, vím to." zastala se nás Soph. Za to jsem jí byla neskutečně vděčná. Neodsuzovala.

Pak se Liam i se Soph objevili v obýváku a přeměřovali si nás pohledy. Teda hlavně Liam.

,,Takže? Jak to bylo?" zeptal se Li a upřel pohled na Harryho.

Ten nervózně polknul, ale nakonec se opravdu rozpovídal . A řekl pravdivý příběh. A já si jen v duchu říkala, že už mi z toho asi brzo hrábne. Pořád poslouchat, co se dělo a pořád nad tím přemýšlet. Nicméně to musím vydržet, jelikož ještě nejméně jednou to uslyším.

Sophie nám věřila, když jsme jí všechno společně řekli, včetně toho, že se vracíme za kluky. Liam zprvu váhal, ale nakonec se usmál a oba nás objal.

Docela dost nás to překvapilo, ale samozřejmě příjemně.

----------------------------

Ahojda, takže další díl. Ano, je kratší a trvalo dlouho, než jsem ho napsala, ale nějak jsem neměla nápady a chuť do psaní :/ 

Btw- Do konce druhé série zbývá méně a méně dílů, vidím to ještě tak... Maximálně na 10 dílů. Snad se mi to povede všechno sepsat :) 

Komentáře a voty potěší :)