I'm here- Henry V. One shot CZ

I'm here

„Má paní?" Doktorův hlas královnu probral ze zamyšlení. „Král spí, ale jeho horečka neklesá. Potřebuje hodně odpočinku a musí dodržovat pitný režim. Víc udělat nemůžeme."

„Děkuji," přikývla Catherine vděčně.

„Jste si jista, že tu nemám zůstat?" Starý muž se na královnu nejistě podíval.

„Můžete jít, na Jeho Veličenstvo dohlédnu. Kdyby nastaly nějaké komplikace, pošlu pro vás." Věnovala mu ještě unavený úsměv, než se za ním zabouchly těžké dubové dveře.

Otočila se a zadívala se na muže ležícího v prostorné posteli. Už týden trpěl horečkami, v noci se s výkřiky probouzel zpocený z nočních můr, které přišly těsně po horečkách. Mučilo ji takhle vidět jindy silného krále. Doktoři o něj pečovali neustále. Chtěla mu nějak ulehčit od té bolesti, ale nevěděla jak, tak alespoň byla po jeho boku a snažila se ho uklidnit, kdykoli ho trápil další zlý sen.

Vzdychla a přešla k oknu, které jí dávalo výhled na Londýn. Z myšlenek ji vytrhlo hlasité zalapání po dechu za jejími zády. Prudce se otočila.

Henry se probudil, v bolesti se schoulil do klubíčka a pravou rukou tápal po prostěradle v zoufalém hledání. Po ní, uvědomila si. Když usínal, seděla jeho žena vedle něj a teď, když se probral ze zlého snu, ji nemohl najít. Rychle přispěchala k posteli a chytla ho za ruku, a Henry ji až bolestivě pevně sevřel. Upíral na ni své modré oči zamžené slzami a bolestí.

„Pššt, je to v pořádku, jsem tady," utěšovala ho.

„Neodcházej, prosím," zašeptal zmučeně, zatímco stále držel její ruku.

„Nikam nepůjdu," usmála se a pohladila ho po zpocených vlasech.

Henry přikývl a pustil jí, ale jeho tělo bylo stále napjaté bolestí. Natáhla k misce s vodou na stolku vedle postele a namočila v ní kus látky, kterým Henrymu otřela zpocené čelo. Měl zavřené oči a dýchal zrychleně, ale už se alespoň trochu uklidnil.

„Budeš v pořádku," usmála se konejšivě. „Bolí to moc? Mám zavolat pro doktora?" Její hlas zněl starostlivě a naléhavě, ale Henry zavrtěl hlavou. Neměl rád doktory.

„Henry..." vzdychla a chystala se postavit, ale on ji chytl za zápěstí a zastavil ji. Věnoval jí prosebný pohled. „Nechoď."

Neměla to srdce mu říct ne, a tak si opatrně sedla vedle něj a opřela se o čelo postele. Henry si položil hlavu do jejího klína a zavřel oči. Jednou rukou ho pomalu hladila po vlasech a tou druhou držela Henryho ruku. Během chvíle zase usnul, i když to nebyl moc klidný spánek. Sledovala, jak se neklidně mele a mračí, občas něco nesrozumitelného zamumlal nebo se přitulil blíž k ní.

Přemýšlela, o čem se mu asi tak zdá. Příjemné věci to určitě nebyly. Občas ho trápily zlé sny, s některými se mi svěřil. Pronásledovaly ho výjevy z boje a někdy se mu zdálo o jeho otci. V takových nocích se k němu přitulila co nejblíže a objala ho, aby se cítil lépe, až se probudí.

Henryho spánek nebyl moc hluboký, protože se asi po hodině vzbudil s prudkým trhnutím a Catherine nadskočila leknutím.

Henry se kolem sebe trochu zmateně rozhlédl, pak pohlédl na ni a trochu se uklidnil.

„Kate," zašeptal a znovu složil hlavu do jejího klína.

„Jsem tady. Spi," zašeptala a konejšivě ho hladila po zádech. „Jsem tady."