The longest dream of my life (CZ)

23. kapitola

Když ho dovádím ke stolu, na chvíli se mi zastavuje srdce, protože Finn stojící vedle mě je zcela zticha, což je u něj neobvyklé. Začínám lehce panikařit, že je zklamaný. Nervózně se k němu otáčím. V očích se mu lesknou slzy a druhou ruku má přitisknutou na puse. Veškerá panika ze mě opadá a pálící oči mě upozorňují na to, že se nejspíš za chvíli rozbrečím taky. Na chvíli pevně zamáčknu víčka a jakmile je otevřu, pohladím Finna po paži. "Jestli se rozbrečíš, tak počítej s tim, že já taky." Finn si sundá ruku z pusy a odhalí mi tak svůj nádherný úsměv. "Já jenom, že jsem nikdy nic hezčího neviděl." Pokusím se zatvářit uraženě. "Chceš říct, že je to hezčí než já." Finn si třesoucími prsty otře oči a přidušeně se zasměje. "Možná trošku." Pohladí mě po zamračené tváři a krátce mě políbí. "Máš hlad?" ptám se, když se odtáhne. "Celkem jo." Pustím ho a odkašlu si. Co nejelegantněji mu odtáhnu židli a po tom co se posadí ho přistrčím ke stolu. Okamžitě se vydám k lednici, ve které čeká dětské šampaňské se vzorem Barbie. Jakmile ho donesu ke stolu, Finn vyprskne smíchy. "Myslim, že sis právě zkazil veškerou eleganci." V tom mi dochází jistý detail. Přece jen jsem na něco zapomněl. Zamyšleně se zadívám na špunt zaražený v lahvi. "Teda ne, že bych neměl rád Barbie." Pokračuje vesele Finn. "Tu poznámku s elegancí sis měl nechat na později." Upozorňuji ho a ukazuji mu zašpuntované hrdlo lahve. "Uuu." Vydechne Finn a pobaveně se opře o opěradlo židle, jakoby se díval na televizní show. "No tak to jsem zvědav jestli si vybojuješ moje srdce v souboji se špuntem." To slovo zašeptá jako by mluvil o nejnebezpečnější nestvůře světa. "Pro tvoje srdce udělám cokoliv." Mrknu na něj a postupně odstraním veškeré drátky navázané kolem mého soupeře. "Ale ne." Povzdychne si Finn. Tázavě k němu vzhlédnu. "Bílý špunt je ten nejnebezpečnější druh špuntu. Začínám se o tebe bát." Docházím si pro utěrku a upravuji si ji tak, jak ji potřebuji. "Budu dělat, že tu poslední poznámku jsem neslyšel." Lahev si pevně chytám kolenama a ze všech sil za špunt zatahuji. Zadržuji dech a cítím jak v obličeji rudnu. Když v tom k mému vlastnímu překvapení špunt povolí a vyletí někam ke stropu. Rychle vzhlížím a pozoruji ho, jak se od stropu odráží a dopadá na podlahu. Ozývá se hlasitý potlesk. "Můj hrdina!" vykřikuje Finn a já se hluboce klaním. Hrdě mu pak nalévám červenou perlivou tekutinu do sklenice a následně ji naděluji i sobě. Pak už přichází na řadu první chod. "Jenom tak pro pořádek." začínám, když už nesu talíře ke stolu. "Tohle jsem dělal sám."Oba svou porci celou sníme a mě opět zaplavuje pocit hrdosti na sebe samého. Chvíli si povídáme a já pak vyrážím pro "čokoládovou břečku". Za tu dobu co byla v lednici se její konzistence bohužel moc nezměnila. Po tom co jí donesu na stůl, všímám si Finnového pobaveného a zároveň zděšeného výrazu. "To je....hovno?" Ptá se nejistě a já se rozesmívám tak intenzivně, že se skoro neudržím na nohou. Opírám se o stůl a pomalu si sedám. Finn se asi příliš obává mojí odpovědi, protože jen nehybně sedí na židli a rozpačitě se usmívá. Setřu si slzy smíchu a zhluboka se nadechuji. Zamyšleně se dívám na svou porci. "To to fakt vypadá tak hrozně?" V té chvíli se rozesmívá i Finn. "Co to teda je?" Chvíli přemýšlím, jaký název by se k tomu co máme oba na talíři hodil nejvíc. Musím uznat, že to Finn pojmenoval celkem trefně. "To je...dort."Po dalším záchvatu smíchu se oba opatrně pouštíme do jídla. "Bože můj. Závidim tvýmu záchodu." Podotýká zasněně Finn.Jakmile dojíme i druhý chod, pomalu sklízím ze stolu a zhasínám světlo, takže nám jako jediné osvětlení slouží vanilková svíčka na stole. Na mobilu pouštím první písničku- Leave your lover od Sama Smitha, napřahuji k Finnovi ruce a pomáhám mu vstát. Přitahuji ho co nejblíž k sobě a objímám ho kolem pasu. On mě chytí za ramena a dlouze se políbíme. Když se odtáhneme, obejme mě kolem krku a opře si hlavu o moje rameno. Začínáme se pomalu kývat do rytmu písně.Po nějaké době tancování a mého odhodlávání ho konečně odvádím do svého pokoje, pro vytvoření ještě lepší atmosféry zapaluji všechny svíčky a co se stane potom už si asi každý dokáže představit.