Nenávist co vede k lásce

ČÁST 1

Už od 8 třídy s učitelem válčím od doby co k nám přišel dělat tří letou praxi, myslela jsem, že to v 9 bude v pohodě,ale štval mě a já jeho. Nedokážu být jak ostatní pipky ze třídy a podlézat mu,je sice sexy a jede po něm každá holka ze školy, jenže on mě štve, a navíc nato abych mu taky podlejzala mám mega vysoký ego. Pár dnů ve škole od začátku školního roku... a byl čtvrtek začali jsme se už učit podle rozvrhu a zrovna dnes jsme měli tělocvik což byl pro mě opruz, chtěla jsem od mámi omluvenku ale měl by kecy, navíc, když je ten první tělocvik tak mu udělám tu radost a přivítám ho bez sraní .... Na těláku jsme necvičili jen si povídali, celou dobu jsem přemýšlela a vůbec nebrala, o čem se všichni baví a najednou, "Slečno, Greenová!"jen jsem se lekla a vyjekla "Děje se něco?" "Neruším vás?" "Ne, ani ne." "Takto jsem rád!" řekl a hodil na mě takový ten naštvaný výraz. Chtěla jsem ho trochu naštvat tak jsem se hluboce usmála a on jen na mě "No jo, to tvoje vysmívání mi chybělo" ... "Chybělo? Se divím, spíš jsem myslela, že jste si užíval, když jsem vás nesrala" "Jsi holka, mluv slušněji" "No jo no..." "Za to tvoje sprosté mluvení se stav za mnou po hodině o přestávce v kabinetu,zadám ti nějaký trest" podíval se na mě tím jeho úchylně vytlemeným výrazem, odsekla jsem mu znuděným tónem, „No, jo"... Zazvonilo na přestávku a učitel nás rozpustil, i tak stihl, na mě křiknou, ať si nezapomenu přijít pro ten trest...