❤Almína❤

❤Nový objev❤

❤Cválali. Black byl hodně unavený a potřeboval by si na chvilku odpočinout. Teffy vůbec nepřemýšlela nad tím jak se dostanou zpátky. Co když zabloudí a nikdo je už nikdy nenajde? Co když spadnou do nějaké propasti a tam vyhladoví nebo je sežerou vlci? Teda jestli v tomto světě vůbec nějaký jsou. Přemýšle a jen nad tím koněm, nad tím nádherným sněhivým koněm. Kde asi může být. Už věčnist se otáčela za sebe, dívala se před sebe i kolem sebe, ale nikde nebyl. Z dálky viděla menší potůček a už ji popadla žízeň. ,,Tak co Blacku, máš také takovou žízeň?" Black jenom frknul a to už pro ni znamenali, že ano! Chudák kůň. Přidal do cvalu směrem k potůčku. Když přijeli, Teffy sesedla a nabrala si plnou hrst do dlaní. Black byl šťastný, že si alespoň osvěží hubu a žáhu. Když najednou uviděla Teffy, jak se u kopečka kousek od ní prohnalo stádo mustangů! V zadu hned uviděla sněhového koně l. Neváhala, byl to on! ,,Páni!" Povzdechla si. Sněhově bílý kůň se najednou zastavil. Na něco čekal. Teffy udělala krok dopředu. Kůň zase naopak udělal krok dozadu. Teffy to zkusila ještě jednou a udělala krok dopředu. Bílý kůň už neudělal krok dozadu, ale jen tiše stál. Black to všechno sledoval, ale mezitím si několikrát loknul čisté vody. Teffy byla od koně už 4 metry daleko. Schýbla se, aby to nevypadalo, že chce bílému koni ublížit. Kůň přistoupil blíž, blíž a ještě blíž. Už od sebe byli jen na vzdálenosti čumáku. Teffy se pomaloučku zvedala a pomalým tempem pohladila bílého koně. Kůň ji dal hlavu k břichu. Už se nebál. Teffy ho pořád hladila, potom si všimla, že má vedle sebe jabloň a natáhla ruku. Kůň se z ničeho nic vylekal a stoupl si na zadní nohy. Teffy se také ulekala, ale situaci chtěla zmírnit. Něžně ho chytila rukama za čumák a pomalinku ho přitáhla k zemi. Pohladila ho po čele. Kůň už byl v pořádku a zase se schoval a strčil hlavu k jejímu břichu. Tentokrát se Teffy schýbla a utrhla kus trávy. Vrátila se do původního stavu a natáhla ruku. Bílý kůň si očuchal potravu a potom už ji přežvikovala v hubě. ,,Aha tak t.jsi holka! Jsi nadherná!" Tichoučce pošeptala, skoro jen myšlenkami řekla koníkovi. ,,Budu ti říkat Almína!" Bílý kůň zdvihl hlavu a zafrkal. Vypadalo, že se jí jméno líbilo. Teffy ani nesledovala čas na hodinkách. ,,Páni to už je tolik! Musím se vrátit zpátky domů!" Dívka naposledy pohladila Almínu po čumáku a nasedla na Blacka. Tryskali zase nazpátek a Teffy doufala, že se tou bránou kterou přišly zase nějakým zázrakem dostanou zpět do lesa. Když seděla v sedle, všimla si nějakého stínu za sebou. ,,Almíno?! Co ty tu děláš?" Viděla jak se hnala před ně a jakoby jim chtěla ukázat cestu domu. Teffy ji bezpochybně následovala. Almína měla opravdu velkou rychlost, kterou Teffy ještě u žádného koně neviděla.

❤Po chvíli přijeli k veliké bráně, odkud sem v stoupili. ,,Tak to vypadá, že už budeme muset jít." Řekla klidným hlasem Teffy a podívala se na Almínu. Sesedla z Blacka a došla k bílému koni. Pohladila jí po čumáku. Pomalým krokem přistoupila k břichu a napadlo ji, že by mohla zkusit... ,,Ale to ne! Ještě je moc brzo..." Teffy promluvila jen tak pro sebe do prázdna a odešla zpátky k Blackovi, zatímco sněhový kůň tam stál jak přimrzlý k zemi, Teffy se mezitím vyhoupla opět do sedla na černého koně. Pobídla Blacka, zamávala Almíně a vstoupila do brány. Po chvíli se před nimi objevil sníh, zima a temný les. ,,Tak už jsme zase doma Blacku!" Teffy se oblékla zpátky do bundy, kterou měla omotanou kolem pasu. Cválali lesem, až přiijeli k mostu pod kterým byla velká propast s dlouho řekou. Tohle místo si Teffy moc dobře zapamatovala, nelíbilo se jí. Přeběhli přes houpavý dřevěný most a zahučely do lesů mezi stromy.

❤Za nějakou dobu se vynořily z království stromů a octli se zpátky na stezce vedle potůčku, kde Teffy zahlédla bílého koně. Cválali po stezce, už byli skoro u stájí. Teffy se nemohla dočkat až si dá u Lary doma teplé kakao a zaleze si ke krbu. Plánovala si v duchu co bude dělat až přijede...ale o tajemství tohoto lesa nesmí nikomu nic říct, ví to jen ona, Black...a Almína! Zastavila se před zavřenými vraty od stáje. Zklouzla se v sedle a otevřela vrata. Odvedla Blacka do boxu, odstrojila ho, dala mu čistou vodu a seno. Všimla si, že v boxu naproti Jasmíně není Celestina. Celestina je mladá 2 letá kobylka. Je svétle krémová a má žluto bílou hřívo a docela se bojí. Teffy vyběhla ze stáje a zabouchla za sebou vrata. Napadlo jí, že by mohla Lara odvízt Celestinu nejspíš do zadního výběhu, tak se rozeběhla a mířila směrem za velkou budovu. ,,No konečně!" Vydechla, když konečně viděla vysokou Laru jak pouští kobylku do ohrady posypanou bílým sněhem. ,,Á, Teffy no konečně si dorazila!" Lara se usmála a rozešla se směrem k Teffy, která stála kousek od ohrady. ,,No, nevíš jak dlouho jsem byla pryč?" Teffy zaťala zuby a čekala na odpověď. Bála se, protože čas strávený v jiné dimenzi, nebo jak by to měla nazvat, byl moc dlouhý. Ale odpověď byla poněkud jiná. ,,Asi tak tři hodiny. No teda, myslela jsem, že jsis chtěla udělat výlet na celý den?" Lara byla udivená, to Teffy taky. ,,No, cestou jsem si to rozmyslela, byla velká zima!"