My guardian Angel whom I do not Respect

Prolog

,,Unico,"Povzdechl si Bůh a dál na mě hleděl.,,jak dlouho mě budeš ještě přemlouvat,abych mu ušetřil jeho rodiče?"

,,Tak dlouhou dokud to neuděláš,Bože!"Skřižila jsem ruce na prsou a čekala,co z něho vypadne. Na to,že je to Bůh,tak je pěkně tvrdohlavý.

,,Nemůžu už do toho zasahovat,zkazil bych život několika milionům lidí na světě v budoucnu,"Pokračoval.,,a ty víš,že by si ho v tom případě ani nepotkala"

,,Grrr,"Zavrčela jsem a odvrátila zrak.,,ale máš pravdu,Bože. Jdu ho zachránit"Skočila jsem do obláčků a sepjala černá křídla k sobě,abych letěla rychleji. Těsně nad zemí jsem je roztáhla,čímž jsem zmírnila plameny u malého chlapce jménem Ashley. Jeho rodiče byly mrtví,on ale stále dýchal. Když přijela sanitka a hasiči,má práce skončila a Já vyletěla vzhůru do oblak. Sedla jsem si k jedné ze studánek přes které jste se mohli dívat na své svěřence. Jen pár lidí,klidně i nenarozené jste mohli mít. Třeba Terra,ta má malého chlapce,Andyho Biersacka. Zítra mu bude rok. Sarin má šestiletého Christiana,Somin má pětiletého Jeremyho a Desi má šestiletého Jacoba. Proč vám o nich říkám? Protože mají společnou budoucnost. Budou rocková kapela co pro hodně lidí bude moc znamenat. Budou pro některé celý život,všechno co mají. Jenom nás pět máme černá křídla. Jsme totiž strážní andělé,hlídáme své svěřence aby se stalo,to co se má stát. Ostatní andělé s bílými křídly jsou jen svatí,jako třeba Sv. Patrick nebo Sv. Václav,to jsou patronové a tak. Všechny jsme se sešly u studny,tam se vždy díváme společně,co dělají naší svěřenci. To už jsou naši patnáctí svěřenci,poslední. Poté zemřeme ale pokud na nás budou naši svěřenci stále věřit,zůstaneme žít,dokud oni nezemřou.

,,Hele! Otec Jacoba mu chce na narozeniny koupit kytaru! Konečně chlape,konečně!"Usmívala se Desi do studny. Vlasy nám přepadávaly přes ramena. Všechny jsme podobné svým svěřencům,tudíž Já mám tmavě hnědé s nádechem krvavě rudé a tmavě hnědé oči. Ostatní mají černé vlasy a modré nebo hnědé oči akorát Terra je má skoro bílé ve světle jako Andy. Dívala jsem se smutně na Ashe,kterému zrovna doktor říkal,že jeho rodiče jsou mrtví. Doktor ho nechal na pokoji vyplakat a to byla moje příležitost. Přeskočila jsem obláčkem a letěla dolů. Proletěla jsem zdí a snesla se k Ashovi. Udiveně na mě hleděl a Já se pousmála.

,,Ahoj Ashi"

,,Kdo jsi?"

,,Asi mi to nebudeš věřit ale tvůj Strážný Anděl"

,,Wow....takže to díky tobě jsem přežil?"

,,Jo"

,,A proč si nezachránila rodiče?"

,,Bůh mi to nařídil,ale předtím jsem ho ještě přemlouvala,promiň. Ale zato,že ti umřeli rodiče,ti Bůh dal velký úkol při kterém tě budu doprovázet"

,,Vážně? A jaký to je úkol?"

,,Na to musíš přijít sám. A ať už se budeš cítit jakkoli,budeš v jakékoli situaci,vždy budu s tebou"Usmála jsem se a zamáchala černými křídly.,,Ale pššt!"Vyletěla jsem zpět do nebe a běžela za ostatními které už na mě čekaly.,,Řekly?"

,,Řekly!"Prohlásily sborově a všechny se pousmály.