Nikdy jsem nesnila o princi na bílém koni. Vždy jsem ale věděla, že se musím provdat za někoho bohatého s dobrým postavením ve společnosti. Nebylo to ani tolik mé přání, jako spíše přání mých rodičů. Už od malička mi platili hodiny klavíru, jazyků a zpěvu. Dbali na to, abych jednou byla pro mého budoucího manžela dosti vhodná. A jak to dopadlo?? Vzala jsem si královského bastarda. Pořád nechápu, jak mi to Jindřich mohl udělat. Měli jsme dohodu, kterou roztrhal na tisíce kousků.
Jsou dvě hodiny po "obřadu" a já sedím na posteli v našem novém pokoji. Stěnu naproti sobě propaluji pomocí očí, které jsou plné žalu a slz. Nechtěla jsem sem jít, ale Jindřich mne donutil, prý musím vypadat jako dokonalá manželka.
,,Kenno...."prolomil Sebastian ticho. ,,Já vím, že je to těžké. Já z toho taky nejsem nadšen. Musíš však pochopit, že dokud bude otec naživu,nemůžeme s tím nic dělat. Nebudu na tebe v ničem naléhat. Necháme tomu čas a uvidíme, k čemu dospějeme."mluvil na mě laskavě. Bylo zvláštní, že z něho nebyla cítit bolest, kterou by jste v tuto chvíli očekávali, ale bezmoc.
,, K čemu dospějeme, nechci ani vědět." pomyslela jsem si. Ale jelikož jsem cítila, že i Sebastian je z toho rozpačitý , neřekla jsem to nahlas.
,, A co chceš dělat? Chodit po hradě a dělat před Jindřichem, že jsme milující pár? Dokud nám nezaklepe bačkorou?!"odsekla jsem. Nechtěla jsem byt na něho zlá, ale trpkost k Jindřichovi mi nedovolila, chovat se mile.
,,Kenno..."hlesnul a promnul si unaveně čelo. Zadívala jsem se do okna. Kéž bych sem nikdy nepřijela. Za celou dobu co jsme tu, jsem si to pomyslela poprvé. Bohužel, i kdybych tehdy nechtěla, musela bych, kvůli Marii. Kvůli mé přítelkyni a zároveň královně Skotska.
,, Dobře. Budeme spolu, dokud nebude možné anulovat naše manželství. Pak si každý půjdeme svou cestou." pronesla jsem nahlas, to nejrozumnější co jsem mohla.
,, Dobře. " Sebestián se usmál a chtěl odejít z pokoje.
,,Sebestiáne..." oslovila jsem ho, když byl mezi dveřmi.
,, Ano?" pozvedl naléhavě obočí.
,, Nic ode mne nečekej." upozornila jsem ho. Sebastian se tiše pousmál. Otočil se na patě a odešel z pokoje. Zůstala jsem konečne o samotě a mohla jsem udělat to, po čem jsem toužila celou dobu. Schoulit se do klubíčka a vybrečet se.
