Myslela jsem si, že se někam posunu, že se něco změní, když už jsem konečně přišla na jméno, ale všechno zůstalo při starém, možná se to i trochu zhoršilo. Táta furt pracoval, takže vůbec nebyl doma, a Caleb měl každý den trénink, až do večera. Celý dny jsem byla zavřená doma a učila jsem se až do večera abych měla lepší prospěch. Ráno jsem vztávala brzo, abych všechno stihla, jelikož jsem šla spát pozdě, byla jsem trochu zpomalená. Ve škole jsem to protrpěla a hned jsem zase pospíchala domů, abych se pořádně vyspala. Občas jsem se probudila až pozdě večer, když táta přicházel z práce. Někdy jsme si i popovídali, ale táta chtěl mluvit jen o vysoké, a vysoká je teď to poslední, co mě zajímá. Takhle to probíhalo týdny a týdny, každý den to stejné, až do záčatku letních prázdnin. Škola už byla u konce, nemusela jsem se učit, a tak už jsem zase měla dobrou náladu a byla jsem plně rozhodnuta, že zase začnu s hledáním. ,,Připadám si jako Horacio Kane[Horácijo Kejn] z kriminálky Miami,, Pomyslela jsem si v duchu. Když táta konečně přišel domů z práce, hned jsem za ním vyběhla, a vyptávala jsem se ho jaké má plány na prázdniny. Dovolenou totiž vždycky plánuje táta. ,,No... napadlo mě, že bychom mohly na pár dní zajet za babičkou Elis na statek'' řekl táta zamyšleně. ,,Na statek''? vykřikla jsem nadšně. Já totiž naprosto zbožňuju koně, a babička Elis jich má na statku spoustu. Pomatuju si, že když jsem byla malá jezdila jsem za babičkou každý rok na celé prázdniny. Byly to nejlepší roky, které jsem kdy zažila. Babička je moc milá a hodná, je to moje záchrana. Vždycky, když jsem měla potíže, nebo mě něco trápilo pomohla mi. Vlastně by se dalo říct, že mi nahrazovala matku. ,,Klid Mio". Křikl na mě právě procházející Caleb. Táta na mě jen hodil vystrašený úšklebek a prohodil, ,,Ano Mio, na statek a příště se prosím raduj tišeji." Celá šťastná s rozzářeným úsměvem jsem vyběhla po schodech do mého pokoje. Rozeběhla jsem se odde dveří pokoje a vyskočila jsem. I když jsem bolestivě přistála na posteli, neustále jsem se usmívala. Po chvilce jsem se trochu uklidnila a posadila jsem se. Zapřemýšlela jsem a úsměv se mi rozzářil jako snad nikdy. Došlo mi totiž, že dopisy a pohledy, které jsem našla v malé krabici na půdě, byly právě od babičky Elis. To znamená, že o Mikovi něco ví. ,, Nemůžu se dočkat až tam budeme". Pomyslela jsme si vduchu. ,,Mio jsi připravená?". Ozvalo se z chodby. Vstala jsem z postele a šla jsem se podívat na chodbu. Na chodbě stál táta a nervózně přešlapoval z místa na místo. ,,Tak šup, Caleb už čeká v autě, nesmíme přijed pozdě" řekl táta rázně. ,, Nesmíme přijet pozdě? Kam sakra jedeme?". Ptala jsem se sama sebe. ,, A sakra". Křikla jsem nahlas. ,,Caleb má dneska ten důležitej zápas" vzpoměla jsem si konečně. Zaběhla jsem zpátky do pokoje, hodila jsem na sebe kraťasy a tílko, do ruky jsem popadla košili, kterou jsem si později obvázala kolem pasu, a běžela jsem do kuchyně, kde se mi nabíjel mobil. Vyběhla jsem ze vchodových dveří a rychle jsem utíkala do auta. Myslela jsem si, že si sednu dopředu, ale tam seděl Caleb. Tak jsem rychle nasedla dozadu, a mohlo se jet. ,,Čauky Mio" řekl někdo písklavým hláskem. ,,A ku*va''. Pomyslela jsem si vduchu. ,,Ne, ne, ne, ne,ne, prosím ne!" Opakovala jsem si tiše. Pomalu jsem odvrátila hlavu od okýnka, falešně jsem se usmála a řekla jsem. ,, Ahoj Amber". Vedle mě seděla Amber Woodsová, roztkeskávačka, královna školních chodeb, školibá mrcha a mimo jiné i Calebová přítelkyně. Moc v lásce ji teda nemám. Pár měsíců mi totiž posílala výhružné zprávy, ale mrcha jsem vlastně já. Ve škole jeden čas kolovaly fámy, že jsem Amber vyfotila v šatnách nahou, což nebyla pravda. Ta fotka, která se mi záhadně objevila v mobilu, byla fotošop. Jednoduše Amber přidala její obličej k tělu nějaké holky a voala. Amber je, ale taková mrcha, že tu fotku, kterou mi nahrála do mobilu, poslala všem lidem, které jsem měla v kontaktech, takže to samozdřejmě vypadalo, že jsem se chtěla pochlubit se svým fotografickým talentem celé škole, ale tak to samozdřejmě nebylo. Celou cestu bylo v autě ticho, díky bohu Amber ani nešpitla. Když už jsme dorazili na místo všichni jsme vystoupily z auta, a šli jsme se posadit na tribuny. Seděli jsme úplně v první řadě, takže jsem měla perfektní výhled na Amber a její roztleskávačskou partu. Když Caleb odcházel do šaten se připravit, Amber se na něj vrhla a zuřivě ho políbila. Božee, olizovali se asi půl hodiny a Amber celou tu dobu koukala na mě a v očích měla výraz, který říkal ,, Koukni Mio mám jazyk v krku tvýho bráchy. Jak já bych si v tuhle chvíli přála být slepá. Odtrhla jsem od nich oči a koukala jsem na fotbalové hřiště. Asi za 5 minut zápas konečně začal. Na hřiště nastoupily roztleskávačky, a hned po nich fotbalisti. Jako první nastoupil kapitán Matt Anderson, nejúžasnější kluk na světě. Na to co se v tu chvíli stalo nikdy nezapomenu. Matt se na mě usmál a zamával mi. Usmála jsme se a bez váhání jsem taky zamávala. ,,Doháje". Řekla jsem tiše. Zamnou v uličce totiž, stála Amber a usazovala ředitele školy, který se přišel podívat na zápas. Amber se taky usmála a zamávala mu a poslala mi pusinku. ,,No super, takhle brutálně jsem se už dlouho neztrapnila. Matt nemával mě, ale Amber". ,,Moment..proč Amber posílá pusinky Mattovi, když chodí s Calebem?" Zamyslela jsem se. Celý zápas jsem strávila přemýšlením. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že by mi Matt mával, ani neví, že existuju. Než jsem se nadála zápas skončil. Šla jsme dolů z tribuny, když najednou....
Matt do mě vrazil. ,, Jee, strašně se omlouvám Mio, nekoukal jsme na cestu" řekl lítostivě. Zůstala jsem jen stát s otevřenou pusou. ,,On zná moje jméno?"přepýšlela jsme vduchu. ,,To nic, měla jsem být opatrnější" řekla jsem poněkud klidně. Už jsme byla na odchodu, když mě Matt chytl za zápěstí a řekl. ,, Mával jsem tobě, ne Amber". Nevím jak se to stalo,ale stalo se to. Matt si mě přitáhl k sobě a políbil mě...
