Brave hunter

Část 1 - Cesta

Když Bast se svým koněm projížděl malou vesničkou v království Duroth, nemohl se zbavit pocitu že ho někdo sleduje, ale nikde nikdo nebyl. Žádný člověk prostě nic. Seskočil z koně a rozhlédl se. Vzal ho za uzdečku a dál šel po svých. Brodění ve sněhu, jenž mu sahal mírně nad kolena, bylo poměrně těžké a někdy až vyčerpávající. Bast pustil uzdečku svého koně a šel se podívat k jednomu domu. Nejdřív zabouchal na dveře. „Haló! Je tam někdo?" zeptal se, ale nikdo neodpovídal. Zkusil jestli jsou odemčené a byly. Bast se ještě jednou rozhlédl a když nikoho neviděl, šel dovnitř. Nic moc k vidění tam nebylo. Jen čerstvě uhašený oheň a zbytky nedojedeného jídla. Po chvilce se vrátil ke svému černému hřebci a pokračovali v cestě. Jakmile se dostali z vesničky, narazili na zamrzlý potok, který vedl lesem. Bast uznal za vhodné se napít, protože už byl trochu dehydratovaný, ale když si všiml jak jeho kůň zírá na zmrzlý potok. Rozhodl se dát napít koni. Z brašny přidělané na koňském sedle vyndal láhev s vodou a misku. Všechen zbytek vody vylil do misky a dal jí koni. Když kůň dopil, Bast mu dal jablko a sklidil nádobu a láhev ve které voda byla. Potom přešel potok a pokračoval v cestě. Kůň šel poslušně za ním. Oběma se zdálo že je tahle cesta nekonečná. Po chvilce se začalo stmívat a Bastovi byla zima ještě víc než před tím. Došli až na velkou rozlehlou a zasněženou pláň. On a jeho kůň si vyměnili pohledy. Dobře věděli jak dlouho tudy půjdou. Po pěti dlouhých a děsivých hodinách byli v polovině pláně. Noc byla čím dál víc temná a Bastovi se podlomili nohy. Byl promrzlý, dehydratovaný, unavený, nedokázal se soustředit a kručelo mu v břiše. Poslední jablko a vodu co měl dal koni. Ano, někdo by si možná řekl že se mohl kůň napít z potoka, ale riskovat tak nemoce jenž by z toho potom měl, nechtěl ani Bast sám, natož nutit ledovou vodu koni. Bast nebyl schopný pokračovat, ale jeho věrný kůň ano a tak do Basta jemně strčil čumákem. Ten se na něj jen nepřítomně podíval a zvedl se. Mlčky se na něj vyhoupl a jakmile se pevně usadil, kůň triskem vyrazil v před. Kluk z něj málem spadl, protože nečekal co udělá, ale udržel se. Po přibližně dvou hodinách Flash - jeho kůň - zpomalil a Bast se unaveně rozhlédl kolem. Zjistil si jak dlouhá cesta je ještě čeká a když si všiml utrápeného pohledu jeho koně, seskočil z něj. Bohužel se mu únavou podlomili nohy a on spadl do ledového sněhu. Zvedl se a oprášil ze sebe sníh. Jeho věrný přítel se zastavil a snažil se popadnout dech. Oba začínali mít divný pocit. Někdo tam s nimi byl, někdo je pozoroval, byli si tím oba naprosto jistí. Prošli ale příliš dlouhou cestu, než aby dokázali zpozorovat něco, někoho nebo nějaký pohyb. Bylo to přesněji sto dvacet hodin a dvacet pět minut cesty s krátkými pětiminutovými přestávkami po každých dvaceti čtyř hodinách. Bez jakéhokoliv spánku. Bast a Flash se ale nikdy nevzdávali a tak pokračovali v cestě. Zbývali jen tři hodiny a pláň měli mít za sebou. Když už se přiblížili ke křoví které se táhlo podél celé pláně, Bast zpozoroval pohyb. Zvedl ruku tak aby dal koni najevo že má zůstat stát. Jakmile to kůň pochopil, Bast zamířil ke křovisku jenž se pohnulo. Než stačil zareagovat, vrhl se na něj jakýsi muž a povalil ho na zem. Kůň vyděšeně zaržál a chtěl se rozběhnout na pomoc svému pánovi, ale když se připravil na rozběh, objevili se mu kolem krku čtyři lasa. Bast se holíma rukama rval s mužem jenž ho povalil na zem a měl v ruce nůž. Muž zvedl ruku ve které měl nůž a rychlím pohybem jí vymrštil přímo k Bastovu krku. Ruku ve které měl muž nůž, stihl Bast zastavit, ale nepovedlo se mu to tak jak chtěl a nůž mu probodl dlaň skrz na skrz. Měl co dělat aby nevykřikl. I přes veškerou jeho snahu odtlačit nůž dál od těla, se stále přibližoval k jeho krku. Probodnutá ruka se mu třásla, krev mu v pruzích stékala po ruce a kapala na zem. Zdálo se že dalšího dne se už nedožije...