Jako po každém zápase jsem měl s Midorimou společnou večeři. Tak móc jsem se na ni těšil! Já tu zelenou palici prostě žeru! Musím přiznat, že je divné něco cítit ke klukovi, ale když on byl tak hrozně kawaii!
"Ehh... Dneska si byl na zápase vážně dobrej... nejlepší byl ten předposlední koš..." řekl jsem nesměle jeho směrem.
"To je samozřejmost. Předpověděl to dnešní horoskop." kývl jsem zamyšleně a upravil si brýle. Dnešní horoskop byl něčím zvláštní. 'Hohoho! Dnešek je pro Vás velice zajímavý! Budete mít nehorázné štěstí ve Vašem koníčku! Vyzná se Vám Váš nejlepší kamarád/kamarádka! Neměli by jste ho/ji odmítnout, protože ta osoba je ta pravá!'
Dnešní horoskop zněl jako blbost, dokud nám trenér neoznámil narychlo smluvený přátelský zápas.
"Anoo..., kam půjdeme dneska na jídlo? Já bych si dal barbecue." oznámil jsem a dal ruce za hlavu. Doufal jsem, že Midorima řekne, že by tam taky chtěl jít. Dneska jsem měl totiž v plánu se mu vyznat a tenhle podnik byl pro to jako stvořený. Už jsem prostě nemohl vydržet pohled na tu jeho dokonalou tvářičku, aniž bych se jí mohl dotknout.
Překvapilo mě, že Takao navrhl zrovna tenhle podnik. Bylo to tam zvláštní a vypadalo to tam spíš jako romantická restaurace s grilem místo svíček. Oh... já zapomněl, že horoskop nelže...
"Proč ne..." kývl jsem a sledoval jeho potěšený výraz.
Stálo mě hodně námahy, abych se udržel v klidu a nezačal tady poskakovat radostí. Trochu jsem se i bál, že mě odmítne, ale když to on nebude chtít, tak by mi to vadit nemělo. Důležité pro mě je, aby byl šťastný. Došli jsme k podniku a vlezli dovnitř. Chtěl jsem si sednout k nejbližšímu stolu ke dveřím, abych mohl když tak s brekotem odběhnout, ale Midorima vybral stůl úplně vzadu, odříznutý a osamocený.
Šel jsem si sednout úplně dozadu. Přece jenom jsem nechtěl, aby někdo naši konverzaci zaslechl. Posadil jsem se a Takao si sedl naproti mě. Objednali jsme si a já byl nucen se zamyslet nad tím, jak se zachovám. Začal jsem Takaa zkoumat ze všech stran. Bylo to, jako bych se na něj poprvé díval pořádně. Poprvé jsem si všiml, jak má nádherně temné oči, jak úžasně jsou vypracované jeho svaly na rukou a nohou, jak mu havraní vlasy padají do tváře... Cítil jsem, jak se mi najednou rozbušilo srdce a zrychlil dech. Je možné se po tak dlouhé době zamilovat na první pohled?
Všiml jsem si jeho nepřirozeného pohledu. Ještě jsem z jeho strany nikdy nic tak krásného neviděl. Ten pohled vypadal, jako by si mě prohlížel ze všech stran a -pozor, teď to nejlepší - toužil po mě. Cítil jsem jak začínám červenat a tak jsem se rychle podíval jinam. Byl čas přemýšlet nad tím, jak mu to vlastně řeknu..?
Takao si zřejmě všiml mého pohledu a lehce mu zrůžověly tváře. Přestal jsem na něj civět a nejspíš jsem taky lehce zrůžověl. Naštěstí se nám sem dostalo jídlo a já alespoň mohl dělat, že jím a neprohlížím si ho. Bylo těžké uhýbat pohledem pokaždé, když vzhlédl. Musel jsem si alespoň vystačit s ne moc širokým rozhledem, který mě naštěstí směřoval na jeho z pohledu hebké rtíky.
Celkem mě rozrušovalo, jak na mě pořád koukal, ale zároveň jsem za to byl i rád, protože tohle nedělá každý den. Měl jsem pocit, jako by od té doby, co jsme přišli do podniku byl celý nějaký zvláštní. Vypadal, jako by o mě měl zájem a to mě neskutečně vzrušovalo. Tak jsem se nad tím zamyslel, že jsem si ani nevšiml, že už dojedl.
Dojedl jsem a pobaveně sledoval, jak do sebe rychle hází zbytky jídla. Hrozně mě deptalo, že jsem vůbec nepromyslel reakci na jeho vyznání. Pokud vůbec bude... Jestli ne, tak se skusím vyznat já jemu. Takao konečně dojedl. Čekal jsem, že to udělá teď, ale když na mě jenom nejistě koukal, tak jsem zaplatil a vypravil jsem se k odchodu.
