Na křídlech smrti

Konečně doma

V nemocnici jsem pak byla už jen 2 dny na pozorování. Když mě pustili dojem pro mě David a jeli jsme do hračkárny?,,Zlato, proč jedeme do hračkárny?"Ale on neodpověděl a jen se usmál. Sakra ten mě ale znervózňuje. Vystoupili jsme z auta a vešli do vnitř.,,Dobrý den" pozdravili jsme a takový postarší pán nám hned odpověděl.,,Dobrý den." usmál se na nás. Viděla jsem v něm mýho dědu který mi umřel na Štědrý den. Moc mi chyběl.,,No tak. Už mi konečně řekni proč jsme sem jeli!" přikázala sem s přísným pohledem a on se rozesmál.,,Chci něco koupit naší malý." to mě dostalo. Zůstala sem s pusou otevřenou do ,,O" a on toho hned využil. Přilepil se na mě jako pijavice. Když se konečně "odlepil" odešel do zadu a já uviděla tam v koutě obrovskou plyšovou želvu. Musím jí mít!,,Davide?" řekla jsem s tím nejroztomilejším úsměvem co jsem uměla.,,Ano?" ozvalo se ze zadu., Pojď sem prosím" dořekla jsem a v tu ránu byl u mě. Hele já vím že mi je už 17, ale koupíš mi jí že jo?!??" zeptala jsem se a on se rozesmál. Dal mi pusu a vzal jí do ruky.,,Když chceš tak bude tvoje. Ale..." nestihl to doříct.,,Ale?" zeptala jsem se.,,Budeš muset poprosit.." Sakra! On ví jak nerada prosím. To mi dělá naschvál.,,Dobře. Prosím prosím. Smutně koukám." řekla jsem a udělala co nejsmutnější kukuč.,,Když tak prosíš." dal mi pusu na nos. Juchuuuu.,,Tak co si vybral pro naší malou?" zeptala jsem se.,,Taky plyšáka ale trochu většího" rozesmál se na celý obchod. Byl to snad metr a půl vysoký medvěd. Celý hnědý jen jedno jedno ouško měl bílé. Byl opravdu krásný.,,Trochu většího?" zeptala jsem se.,,No. Opravdu jen trochu." Šel zaplatit a já šla těsně za ním.,,Naschledanou." ,,Naschle naschle.." odpověděl ten pán. Konečně jsme jeli domů. Želvičku jsem hned hodila na naší postel a šla za ním do obýváku.,,Miluju tě šmudlo." šeptl mi do ucha a já se k němu otočila čelem abych ho viděla.,,Já tebe víc." skočila jsem na něj obkročmo a on se rozesmál. Začala jsem ho prudce líbat. Od tý doby co jsme zase spolu jsme spolu ještě nespali. Já vím, je to divné, ale prostě já nechtěla. Až do teď. Lehli jsme si na gauč. Samozřejmě on nede mě. Nemám ráda když nade mnou má někdo moc. Převalila jsem ho pod sebe a začla mu rozepínat košily. On ale nezůstal po zadu. Sundal mi triko. Usmála jsem se a dala mu pusu na krk. Lehce zavzdych a já se rozesmála. Vzal mě do náruče a odnesl do ložnice. Sakra. Přece nás nemůže Matylda sledovat! Jako želva. Položil mě na postel a já jí schodila. Ale velmi opatrně. Poté jsem mu rozepla kalhoty a sundala mu je. On mi sundal legíny aby nebyl zas pozadu. Poté mi rozepl podprsenku. A já mu začala sundavat boxerky. On mě kalhotky a oba jsme byli nazí. Pak se mě zeptal jestli to opravdu chci a já jen kývla.

Když jsem se vzbudila, ležela jsem mu na hrudníku a sledovala jak pravidelně oddychoval.,,Miluju tě." řekl a já se lekla. Nevěděla jsem že je vzhůru.,,Já tebe taky" usmála jsem se a našla jeho košily a vzala mu jí. Měla jsem hlad tak jsem se šla podívat do ledničky. Nic. Sakra. Musím jít nakoupit. Neobtěžovala jsem se nějak s výběrwm oblečení. Vzala jsem si spodní prádla, své černé legínu a jeho košily. Vyčesala jsem si drdol a vyčistila zuby. Dala jsem si jen řasenku a vyšla jsem z koupelny.,,Kam se chystáš?" zeptal se mě a troch si zívl.,,Nakoupit. Není tu nic k jídlu." dala jsem mu pusu na nos, vzala si boty a odešla. Musím uznat. Jeho košile mi opravdu sekne. V obchodu který byl sotva 100 metrů od nás jsem nakoupula nějaké pečivo, máslo, šunku, sušenky, čokoládu a dva litry džusu. Zaplatila jsem a šla domů. Chtěla jsem si přivolat výtah, ale k mojí smůle:oprava! Sakra. Zaklela jsem. Tak jsem musela po schodech. U předposledního schodu jsem klopítla a spadla. To byla bolest! Ještě že mám mobil u sebe. Napsala jsem Davidovi smsku: Lásko prosím přijď před byt. Ani to netrvalo minutu a už otvíral dveře. Podíval se na mě jak tam sedím a rozesmál se. Já taky ale bolelo to a sykla jsem.,,Co se ti stalo proboha?" ,,No jako klopítla jsem a šíleně mě bolí kotník." Vzal nákup donesl ho dovnitř a hned se vrátil pro mě.,,Budeme s tím muset do nemocnice." řekl klidně a usmál se. Jen sem kývla. Zamkl dveře, vzal mě do náruče a šel opatrně ze schodů. V nemocnici mi nemohli udělat rentgen protože jsem těhotná ale hned znali výsledek. David seděl vedle mě a držel mě za ruku. ,,Tak slečno. Nemám pro vás dobré zprávy. Ten kotník máte zlomený. Takže tak 6 týdnů budete mít sádru a poté budou rehabilitace." řekl doktor a já se na něj vyděšeně podívala. Sakra. Doktor mi dal sádru a poté berle. Ale později jsem zjistila že jsou zbytečné. David mě vzal do náruče a jako s princeznou se mnou odkráčel z nemocnice....