Ve dvě hodiny ráno se vzbudila ze svých nočních můr. Hermiona už teď věděla, že neusne a tak se šla projít po hradě.
Šla chodbou směrem k nádvoří, kde si sedla na kamennou zídku a jako vždy pozorovala hvězdy.
Představovala si, jak u ní sedí Severus a držejí se za ruce. Je do něho tolik zamilovaná. Chápe, že ho ostatní nemají rádi, kvůli svému neustálému rozzlobenému výrazu v obličeji. Ale už nechápe, proč spolužáci nevidí při hodinách jeho snahu, aby nevybuchl vztekem a nerozkřičel se po celé třídě.
Nejvíc na něm milovala jeho tajemné černé oči, které vypadají, jako kdyby neustále skrývali tajemství. Jsou prostě nádherné.
Najednou uslyšela tiché kroky, které se každou sekundou přibližovali. Lekla se a se zděšením otočila hlavu směrem ke zvukům šlápot těžkých noh. Zahlédla přibližující se siluetu muže. Potichu vstala a rychle se schovala za mramorový sloup. Postava jí připomínala někoho, koho zná. Po chvíli přemýšlení si vzpomněla. Je to Severus. Tuto větu nechtěně řekla nahlas.
Snape to slyšel a pomalu se blížil k Hermioně.
Ahoj :) toto je moje první část prvního příběhu...pokud to někoho zajímá, pište do komentářů, jestlu se mám vůbec snažit o další kapitolu...;) :)
