Love this life

Hlavně to nezkazme

Matty's POV

„Měl  by jsi jít, napiš mi a domluvíme se na nějaké normální hodině a můžeš si Dominika klidně vzít i na celý den, to není problém, ale teď už by jsi měl opravdu jít." řekne a stoupne si z křesla.

„Ale, já myslel, že by jsme si mohli promluvit." řeknu.

„Není to úplně ten nejlepší nápad, prostě budeme dělat jako nic, ty si občas vezmeš dítě na hlídání a konec okay?!" řekne a já jsem v šoku, ani nevím jak ale najednou stojím za dveřmi a nevím co dál.

Nejraději bych se šel někde opít do němoty, ale to by ničemu nepomohlo, ale spíš uškodilo.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Emma's pov
Vykopla jsem ho ze dveří, protože pokud by zůstal odpustila bych mu všechno, protože i když si to nerada přiznávám pořád ho miluji a to nikdy nezměním, i přes to že bych si to strašně moc přála.
Musím si od něj držet odstup vždycky mu dam jen Dominika a víc s ním prostě nebudu.

Z přemýšlení mě vytrhl dětský pláč a tak jsem se zvedla a odešla zpět do ložnice kde byl malý Dominik který se akorát vzbudil.

„Ahoj miláčku, tak teď už mi neusnes vid." promlouvala jsem k malému a přitom s ním jemně pohupovala v náručí.

Seděla jsem v ložnici u postýlky a koukala na maleho Dominika, byl tak nevinný a když spinkal byl k zulibani.

Po chvíli jsem odešla, šla jsem do obyvaku, sedla jsem si na místo, kde před tim sedel Matyas,  cítila jsem jeho vůni, tu osobitou vůni, kterou jsem už necítila celou věčnost. Seděla jsem tam a zhluboka vdechovala kazdickou část vůně, kterou tu po sobě zanechal.

Kéž bych mu mohla říct co k němu doopravdy cítím, ale on by si se mnou jen hrál. Možná me miloval, ale ted už je vše jinak. U něj city ochladly u me se ale několikanásobně zvětšily. Celou dobu co jsem s nim nebyla jsem na něj myslela, představovala si jaký by byl, kdyz se Dominik narodil. Jak pyšně by se mnou chodil ven a ukazoval me i svého syna. Za par let by ho učil hrát fotbal a později by probírali chlapske věci a byli by jsme šťastní, možná bychom měli ještě jedno miminko, ale to už se nedozvím, protože on by se mnou byl jen ze soucitu. A to už radši budu sama.

Krátka, ale už mně strašně štve že nepřidávám, tak alespoň tak, a doufám, že na dalšíkapitolu nebudete muset čekat půl roku. A omlouvám se za chyby, je to psané na mobilu, jakmile se dostanu na ntb tak to opravím :)

Hope u like it :)