Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 8

/1. září, 1989/

Jak Talia stála jako jedna z posledních studentů, aby byla zařazena, sledovala Taru Potterovou sejít z malého pódia a směrem k Havraspárskému stolu, kde ji ostatní studenti přivítali. Talia musela své oči pevně zavřít a divoce přemýšlela. Opravdu byla starší sestra toho Harryho Pottera?

„Queensová, Danielle." Ozvala se profesorka McGonagallová a Taliiny prsty se začaly třást. Proboha, jak nesnášela své jméno.

Vyšla nahoru, a jelikož stála vepředu před všemi ostatními, nikým se nemusela prodírat. Byla za to ráda. Poslední, co potřebovala, by bylo zakopnutí o nějakého jiného studenta.

Jakmile si Talia sedla na stoličku, myslela si, že ji slyšela zavrzat. Trochu se zašklebila. Tohle neznělo dobře. V ten okamžik jí Moudrý klobouk sklouzl přes hlavu.

„Koho to tu máme?" zašeptal v její hlavě hlásek a Talia věděla, že je to Moudrý klobouk. Její rodiče jí řekli, že klobouk rád komunikuje se studentem, který zařazuje a teď Talia pochopila. Potřeboval informace, do které koleje se student - Talia, pro teďka, jako příklad - bude hodit. „Dcera Davida a Olívie Queensových? Jaké překvapení. Oba dva byli velmi dobří studenti... jedni z nejlepších ze svých kolejí, abych se přiznal... hm, kam tě mám dát? Jsi drzá, mazaná a šibalská jako Zmijozelští, statečná a dobrodružná jako Nebelvírští ale i věrná a přátelská jako Mrzimorští a inteligentní, perfektní a poctivá jako Havraspárští. Kam tě mám dát, holka?

„Ježiš, je mi to jedno." Odpověděla Talia. „Žádnou změnu to neudělá."

„Jistě, že to udělá změnu, slečno Queensová. Ale jestli si to myslíte... Havraspár!" poslední slovo Moudrý klobouk vykřikl přes celou Velkou síň, aby to slyšeli. Stůl Havraspáru začal tleskat, stejně jako to udělal u Tary. Talia se usmála, McGonagallová jí sundala klobouk z hlavy a přešla k Havraspárskému stolu, kde si sedla vedle Tary.

„Čau, jsem Tara Potterová, ale to už asi víš." Na Tařině obličeji se objevil lehký úsměv. „A ty jsi Danielle." Talia sebou rychle škubla, když slyšela své pravé jméno. „Byla jsi tam nahoře tak klidná! Já jsem tam umírala z nervozity!" vyjekla potichu Tara.

To přimělo, aby se Talia také usmála. „No, byla jsem součástí horších věcí. Tohle nebylo to nejtěžší, co jsem kdy v životě dělala."

Tara se ušklíbla a rychle se otočila na člověka, který byl zrovna zařazován - malý chlapec s černými vlasy a bledým obličejem, který byl během sekundy zařazen do Zmijozelu. „Mimochodem, pěkné příjmení, Danielle."

„Prosím." Opravila jí Talia. „Říkej mi Talia - opravdu se mi nelíbí jméno Danielle."

Rusovláska zvedla ruce, jako kdyby se vzdávala. „Cokoliv říkáš. Ale jak si odvodíš Talia od Danielle?"

„Danielle Natalia Queensová." odpověděla rychle Talia.

„Aha."

Mezi dívkami bylo chvíli ticho, kdy Tara sledovala Freda Weasleyho, jak byl rychle zařazen do Nebelvíru a jeho dvojče ho následovalo během sekund. George na Taru koketně mrkl a ona na něj zakoulela očima a naznačila mu pusou, „Jsi idiot."

Ti dva byli poslední, kdo byl zařazen. Než stačil někdo něco říct, profesor Brumbál si stoupl, přes vrásčitou tvář mu naskočil úsměv a celé síni ohlásil: „Bon appétit!"

Tara nevěděla, co to mělo znamenat, ale v ten moment se všechny zlaté talíře ve Velké síni naplnily jídlem - krocanem, bramborovou kaší, vepřovým, vařenou zeleninou, hranolky, saláty a spoustu dalšího jídla, o kterém by Tara ani nesnila. Od každého si trochu naložila na talíř před sebou a pak se otočila zpátky na Talii, aby pokračovaly v jejich konverzaci; všichni ostatní kolem nich se také dali do povídání.