Take Care of Me (Frerard)

9. - Gerard the doll.

Sometimes the only thing you need is love.

Někdy mám pocit, že všechno tohle nemá cenu, že prostě nemám cenu já. Přemýšlím nad důvodem proč jsem vlastně ještě naživu a jediný důvod, který najdu, je to, že se moc bojím.

Nikdy jsem pro nikoho nebyl dobrý, nikdo mě nikdy nemiloval, nikdy jsem se necítil šťastný... a teď, když mám Franka, u kterého mám jistotu, že mě doopravdy miluje a štěstí na dosah ruky.. nepřijde mi to skutečné.

Ráno se probudím sám.. nikdo vedle mě neleží a mě to nepřekvapuje. Mělo by mě to překvapit... ale ono nic. Myslím, že jsem si tak moc zvyknul na to, že mě lidi opouští, že mě to už nedokáže ovlivnit.

Lidi o mě vždycky tvrdili, že jsem blázen. Že nechápou kam na takové blbosti chodím.. pravda je, že přemýšlím úplně jinak než ostatní lidé. Někteří učitelé mě nechápali.. někteří na mě zírali s otevřenou pusou a tvrdili, že jsem génius a někteří mě prostě ignorovali. Lidi jsou zvláštní bytosti.. jste pro ně zajímaví jen pokud jste hezcí, nebo mrtví. Nic mezitím neni.. lidi milují vidět ostatní lidi trpět, samozřejmě, že jsou vyjímky.. ale neni jich tolik... já jsem tedy nepotkal ani jednu.

Když jsem oslepl a byl donucen se vrátit do školy, všechno to začalo. Kradli mi slepeckou hůl, zezačátku mi namlouvali, že mi chtějí pomoct a že mi neublíží.. za chvíli jsem potom skončil na zasněženém fotbalovém hřišti, bez slepecké hole a žádnou možností se z něho dostat, protože jsem byl tak v polovině celého, obrovského hřiště. Čekal jsem čtyři hodiny, než mě našel školník a dovezl domů.

"Gerarde?"

Jindy mě prostě chytli za zápěstí a vedli neznámo kam.. několikrát jsem kvůli tomu spadl ze schodů, nebo skončil na druhý straně školy.. měl jsem díky tomu taky hodně zameškaných hodin, protože jsem prostě nemohl najít třídy.

"Gee.."

Největší sviňárna, která se mi kdy stala.. byla skoro na konci školy. Těšil jsem se, že konečně vypadnu a všechno bylo skvělí.. šel jsem po chodbě a mířil do chemie. Najednou jsem za sebou zaslechl volání, otočil jsem se a to byl ten čas, kdy všechno začalo. Myslel jsem si, že jsem na chodbě sám, protože jsem neslyšel ani hlásku, ani krůček.. jenže oni začali křičet. Bylo kolem mě hrozně moc lidí a všichni najednou začali křičet moje jméno a hnusný přezdívky.. ne, že by mě to jenom dezorientovalo, protože to šlo ze všech stran a bylo to tak intenzivní..jako kdyby mi to křičeli přímo do ucha. Začala mě bolet hlava a moje ještě úplně nevyléčené oči se také probudili... skončil jsem v klubíčku na zemi a brečel jsem bolestí... protože jsem zase cítil ty střepy. Nechali mě tam a pár lidí do mě koplo.. smáli se mi, prej jsem brečel jako malá holka, ale co by oni dělali na mém místě?! Myslel jsem, že se zblázním, protože to tolik bolelo... a oni mě tam nechali ležet a vzali mi hůl.. od té chvíle lituji svojí existenci. Alespoň tu hůl mi nechat moh-

"Gerarde!" někdo se mnou zaklepe.. a já se leknu. Ucítím ruku na rameni a poznám vůni Franka. "F-Franku?" zašeptám ještě napůl utopený v myšlenkách.

"Jsi v pořádku? Byl jsi úplně mimo.. třikrát jsem tě oslovoval.. děje se něco? Brečíš.." mluví vystrašeně a starostlivě.

Sáhnu si na tvář a uvědomim si, že opravdu brečím..

Frank's P.O.V:

Dost mě to vystrašilo, ale neni poprvý co se tohle stalo. Sedí na posteli a nehýbe se.. nepohne se ani malinko, jako kdyby jeho mysl opustila jeho těla a byla úplně někde jinde.

Myslím, že je s Geem něco špatně.. nemyslím to zle, právě, že naopak.. myslím si, že je génius a ta genialita ho ničí.

Moc nad vším přemýšlí a to končí, tím, že přichází na věci, na které by nikdy nepřišel. Taky má jiný pohled na svět a úplně jiné myšlení než většina lidí. Mohl by jsem se vrátit za hodinu a vím, že by tam pořád seděl..