❤Almína❤

❤Propojení❤

❤Teffy seděla na židli a nohy měla natáhla přes obrovský pytel granulí. ,,Ach jo!" Povzdychla si a odešla do sedlovny. Mezitím tam přišla Larra. ,,Teffy jsi tu?" Dívka vyběhla ze sedlárny s uzdou přehozenou přes rameno a sedlem v ruce. ,,No konečně jsem tě našla. Potřebovala bych aby jsi odvedla Celestinu do výběch a rovnou i Shiru s Jasmínou. Bla by jsi tak hodná?" Teffy se podívala Laře do oči. ,,Jasný, že odvedu." Larra na ní mrkla a už zase vyšla ze stáje směrem k přepravníkům. Dívka vzala první Shiru s Jasmínou, protože Shira neměla ráda Celestinu.        Když už bylo všechno hotové Teffy si šla osedlat Blacka a jela ho projet na jízdárnu. ,,Houu, chlapče! Co to s tebou dneska je?" Černý kůň se vypínal a vykopával. Dívka sesedla a provedla ho kolem jízdárny. ,,Tak už jsi v pohodě?" Zeptala se Blacka a pomalu nasedla. Teffy věděla, že je Black někdy divoký, ale přece jen s ním pracovala už nějakou dobu a během té doby se Black hodně změnil a spolupracoval s ní, ale teď nevěděla co s ním je...Klusali kolem jízdárny, zkoušeli kavalety a párkrát si Teffy vyzkoušela i spinny. Ale no tak. Pomyslela si dívka v duchu. Blackovi vážně něco bylo, a nebyla to jen špatná ,,nálada", což Teffy moc dobře znala, bylo to něco víc.
,,To nemá cenu, kamaráde!" Prohlásila nakonec a sesedla z Blacka. Co tomu koni dneska je? Pomyslela si v duchu.

❤Když už měla dívka odsedlaného a vyhřebelcovaného Blacka, usadila se na lavičku před sedlovnou a přemýšlela. Přemýšlela nad Almínou. Jezdila teprve chvíli a už se jí dějí takové věci. To je nějaká výjimečná?
Byla ve stáji sama, jen ona a koně, pochopitelně... Tak má tam jít nebo ne? Black má ale špatnou náladu a Teffy nevěděla, jak by na jiný svět reagoval jiný kůň. Ale já to zkusím! Řekla si v duchu a šla si pro sedlo a uzdu. Jakmile se vrátila zpátky do boxu k Blackovi, kůň byl už normální...Tak co to s ním bylo?

❤Teffy s Blackem už vyráželi na projížďku za Almínou, ale najednou uviděla vedle stájí ženu, která se k nim blížila rychlým krokem. ,,Larro? Jsi to ty?" Dívka přimhouřila oči. Ve sněhu uviděla stojící ženu. ,,Ano, jsem to já. Kam jedeš Teffy?" Larra přistoupila k Blackovi a poplácala ho po šíji. ,,Jedu se projet a co ty tu děláš? Já myslela, že budeš doma, ne?" Dívka se nervózně usmála a podívala se na Larru. ,,Naonec jsem se ještě chtěla podívat do stájí, přece jen to mám kousek." Teffy přikývla. ,,No dobře, tak já už jedu, Ahoj!" Zamávala na Larru a Larra se usmála od ucha k uchu. Ano, měla pravdu, bydlí od stájí jen kousek. Když přejde veliký výběh, kam se dávají hříbata, tak vzadu má obrovský barák. ,,Tak už konečně jedeme!" V polovině cesty se Teffy zastavila před potokem s Blackem, aby se kůň mohl napít, ale jen trochu, protože voda je pěkně ledová. ,,To by stačilo, chlapče!" Dívka popotáhla za uzdu a už vyrazili mezi stromy a potom na most a k bráně. Za chvíli, když už byli u brány, Teffy cítila nával světla a příjemného tepla, bylo to úžasné, konečně na jaře! Jakoby tady byl vzduch čistší, jablka šťavnatější, tráva zelenější a všechno takové voňavé. Dívka si sundala teplou medvědí bundu a přehodila jí přes sedlo. Jeli pohodlně krokem k vodopádům.

❤Za chvilku přijeli k velkému jezeru s vodopádem a Teffy sesedla z Blacka a posadila se do trávy. Kůň byl přivázán k obrovské větvi stromu a spokojeně přežvykoval čerstvou trávu. Tak kde jsi holka? Chybíš mi...Pomyslela si Teffy v duchu a zavzpomínala na chvíli, kdy s bílou klisnou cválaly přes louky a jak ji dovedla k bráně. Tak kde je? Už by tu měla být. Black přešlapoval na místě. ,,Copak ti je, Blacku?" Dívka vstala a přistoupila ke koni. Hladila ho po čele a kůň spokojeně pozavíral oči. Teffy si řekla, že půjde najít klisnu sama a Blacka tu nechá, nikomu se nemůže nic stát a ona chtěla na Almíně jet, to by je Black asi nenásledoval, ne? Dívka se rozeběhla do křoví a mířila na louku do velkého lesa, třeba ji tam najde. Ale mýlila se...

❤Stála tam, pře velkým lesem. Byl černý a temný ani by se nedivila, kdyby ho někdo nazval ,,Začarovaný les". Nakonec se rozhodla, že tam přeci jen vejde. Šla po písčité cestě, sem tam nějaké to lstí nebo pár kamenů a hlíny. Když Almínu potkala poprvé, zamířila mezi stromy. Ttady na cestě nic nenajde, musí mezi stromy někam dál. Jak si vymyslela, tak udělala. Šla v listí mezi stromy, cesta z které přišla se pomalu ztrácela v dáli a dívka šla pořád blíž a blíž k něčemu. Zapraskalo listí. Teffy polil mráz po zádech a najednou zastavila, bála se. ,,Haló? Almíno?" Zeptala se do prázdna, ale klisna to nebyla, ta by k ní hned přiběhla a nestrašila ji. ,,Kdo tu je?" Zavolala ještě jednou. Tentokrát se z křoví něco ozvalo, znělo to jako nějaký naštvaný...,,Vlk!" Zakřičela. Byl to vlk, veliký, černý s krvavou hubou. Proč jsem sem chodila?! Pokárala se Teffy v duchu. Nemohla to vydržet a rozeběhla se pryč. Byl to boj o přežití, který ještě nikdy nezažila a ani zažít nechtěla. ,,Pomóc!" Zakřičela, ale nevypadalo to, že by tu někdo byl, les byl bez lidí, ale bůh ví co tu žije. Teffy nevěřila, že v tomhle světě by mohlo žít něco tak hnusného, zlého a nebezpečného. Běžela neskutečně rychle a vlk se čím dál tím přibližoval. Nejspíš si s ní hrál, protože kdyby chtěl, udělal by tři kroky a sejmul ji hned. Dívka uslyšela zakníkání. Byl to ten vlk, zasekl se v nějakým trní. Konečně měla Teffy náskok. No a co neviděla! V mžiku se před ní ve cvalu objevila sněhová klisna. ,,Almíno!" Klisna prudce zastavila a jakoby se skrčila. Dívka neváhala a nasedla. Almína cítila, že je Teffy v nebezpečí a vlk už se pomalu zvedal a dal se opět do běhu, ale to už byla dívka s klisnou venku z lesa na rozlehlé louce, kde bylo světlo, teplo a všude svítilo Slunce.  ,,Holka! Ty jsi mi zachránila život!" Teffy s Almínou zastavily. Dívka sesedla z klsničky a zabořila se do její sněhové srsti. Začala plakat. Ta klisna ji měla vážně ráda, stejně jako ona jí! Almína si Teffy něžně přitiskla k hrudi a přivřela oči, chvíli takhle zůstali a potom si hráli, tak, že Teffy utíkala před Amínou a potom Almína před ní, vlastně to byla taková ,,baba". 

❤Když klisna s dívkou přicválaly k potoku, hřebec poslušně stál na místě a hned zpozorněl, vypadalo to, jakoby je čekal. ,,Neboj, už jsem tady, chlapče. Čekal jsi tu na mě, viď?" Black zařehtal a Almína se s ním také přivítala, jakoby se ti dva znali. Teffy si sedla do trávy a chvíli je pozorovala, klisna se šla napít a Black stál stále na místě. Klisna přiklusala k dívce a začala jí oždibovat tričko na ramenou. ,,Ale noták!" Zasmála se Teffy a lehla si. Klisna si lehla vedle ní a zůstaly tak, dokonce i Blesk se k nim přidal.
,,To ne!" Ozvala se Teffy, když si všimla, že všichni tři usnuli. ,,Holka, probuď se." Dívka pohladila klisnu po čele, věděla, že je nebezpečné budit divokého koně ještě ke všemu z jinéhi světa, ale ona jí věřila. A za chvíli už se ozval i černý hřebec a stoupl si. Klisna stále podřimovala. ,,Nechci odejít bez rozloučení, tak vstávej. Prosím..." Zanaříkala Teffy a stále hladila Almínu po čele. Velká mandlová očka se pomalu otevírala a klisna zařehtala. ,,Konečně ses probudila ty ospalče!" Zasmála se dívka a vstala. Bílá klisna ji následovala a vstala také.
,,Tak pojedeme, hochu. Larra bude mít starosti a ani nevím, jak dlouho jsme tady takhle podřimovali!" Usmála se a nasedla na Blacka. Klisna je následovala pomalým klusem a potom se rozcválali přes louky směrem k bráně odkud přišli.
Když byli na rozlehlé, zelené louce kde pařilo Slunce, uviděla Teffy ten černý, temný a nebezpečný les kde se to stalo. Almína ji zachránila díky vzájemné důvěře a lásce. Nechtěla na to ale myslet, protože mohla klidně umřít kdyby se tam klisna neibjevila a nezachránila ji.
,,Tak jak ti to mám oplatit vlastně?" Otočila se ve cvalu na Almínu, která běžela vedle nich. Usmála se a klisna zařehtala.
Z dálky už byla vidět velká brána vedle jabloní.
,,Tak už to vypadá, že budeme muset, holka." Teffy zastavila Blacka před bránou a sesedla z koně.
,,Slibuju, že zase přijdu!" Dívka padla klisně kolem krku a zabořila se do její sněhové hřívy. Almína si jí zase přitiskla, ale jemně, aby ji nerozmáčkla.
Za chvíli po rozloučení, Black s Teffy vstoupili do veliké brány, ale ještě před tím si dívka nandala bundu, protože přece jen jde do zimy. Navalilo se na ně světlo a potom uviděli sníh, les, řeku a most. ,,Brr, to je ale zima, snad ještě větší než před tím." Stěžovala si dívka a už přejížděli most.