Drag me down

HARRY:

„Pánové, představuji vám doktora Harryho Stylese." Promluvil nějaký muž za mými zády a já se pomalu otočil. Ještě jsem dolaďoval poslední detaily na svém výtvoru, který by mohl pomoct změnit svět. Vždycky jsem chtěl vytvořit něco, co by bylo užitečné. Teď se mi to snad podařilo. Všechny testy dopadly dobře. Nyní už jen zbývalo uvést mého miláčka do praxe.

„Rád vás poznávám." Usmál jsem se na trojici mužů, stojících přede mnou. Už teď jsem se těšil na spolupráci s nimi. Něco mi říkalo, že následující měsíce budou ty nejlepší v mém životě.

Pozorně jsem si prohlédl lidi, se kterými budu od dnešního dne trávit většinu času. Nevypadali nějak hrozivě, ale respekt z nich šel. To jsem musel uznat. Hlavně z toho modrookého bruneta, který si mě prohlížel s neutrálním výrazem ve tváři. Vypadal, jako kdyby na mě zkoumal každý milimetr, ale přitom jsem ho vlastně ani nezajímal.

Vedle něj stál blonďáček se širokým úsměvem na tváři. Ten už vypadal přátelštěji. Pozorně si mě i můj výtvor prohlédl a zdálo se, že jsme se mu zalíbili. Doufal jsem, že tu se všemi budu vycházet. Neměl jsem moc v lásce konflikty. Naštěstí tenhle kluk vypadal celkem mile.

„My vás také, pane Stylesi." Promluvil ten třetí a tím upoutal mojí pozornost. Měl krátké hnědé vlasy a oči ve stejné barvě. Přívětivě se na mě usmál a podal mi ruku. Ochotně jsem jí přijal a oplatil mu úsměv. „Jsem Liam." Řekl a odtáhl se. „Tohle je Niall." Ukázal na blonďáka, který se na mě zakřenil a taky mi stiskl ruku. „A Louis." Modroočko jen kývl, ale jinak se nepohnul ani o centimetr. „Je to trochu mrzout, ale na to si časem zvykneš." Upozornil mě Liam s pobaveným tónem. Zjevně v téhle situaci viděl vtip, který mi unikal.

„Takže..." Ozval se Louis a přistoupil k mému výtvoru, aby si ho mohl lépe prohlédnout. „Tohle je ten zázrak, který by nám měl pomoct?" zeptal se s pozvednutým obočím. Vypadal, že o tom dost pochybuje, ale já byl rozhodnutý dokázat mu, že tohle změní svět.
„Ano." Odpověděl jsem mu s klidem. „Bylo mi řečeno, že na oběžné dráze se zasekla stanice s několika astronauty. Jenže radiace, kterou vyzařuje slunce je v tom místě příliš silná, takže žádný člověk se k nim nedostane, aniž by to na něm nezanechalo trvalé následky, že?" ujistil jsem se a až když Louis přikývl, pokračoval jsem. „Proto jsem vyvinul tohoto robota. Jeho kostra je téměř totožná s tou lidskou, takže by se měl bez problému dostat na stejná místa jako běžný astronaut."
„Jak se ta věc ovládá?" přerušil mě Louis bez sebemenších výčitek.
„Jeho mozek je napojen na tyhle čipy." Sebral jsem ze stolu jmenované předměty a ukázal mu je. „Ty se vpraví do těla člověka, který bude robota řídit. Čipy se poté napojí na nervovou soustavu dané osoby. Díky tomu budeme mít opravy plně pod kontrolou."
„Ano, doktor Styles vynalezl dokonalý způsob, jak tam nahoře dát všechno do pořádku, aniž byste museli vylézt z lodě." Přitakal ten muž, který sem přišel s Liamem, Niallem a Louisem.

„Kdo tu věc bude ovládat?" zeptal se Niall zvědavě. Měl silný irský přízvuk. Nevím proč, ale znělo to vtipně, když mluvil.
„Já." Oznámil jsem jim hrdě, ale jakmile jsem zachytil Louisův nesouhlasný pohled, moje dobrá nálada byla pryč. Nechápal jsem, co měl za problém.
„Ovládání robota je příliš složité a my nemáme čas zaučovat nové lidi." Oznámil Louisovi ten muž, jehož jméno jsem bohužel zapomněl. „Proto doktor Styles poletí s vámi."
„Vy jste tady šéf." Zamumlal podrážděně Louis a s tím odešel. Evidentně měl důležitější věci na práci, než tu s námi postát a bavit se o záchraně sedmi životů.

„Toho si nevšímej." Poradil mi Liam a mile se na mě usmál. „Louis jen nemá rád nováčky."
„Louis nemá rád nikoho." Opravil ho Niall se smíchem a věnoval mi povzbudivý úsměv. „Co takhle se vykašlat na toho morouse a vyrazit na prohlídku. Vsadím se, že si ještě neměl čas pořádně to tady prozkoumat."
„Ne. To teda neměl." Zasmál jsem se a vypnul robota, abych se ujistil, že zůstane na místě. Sem tam se ještě totiž stávalo, že jsem mu nevědomky dal příkaz, aby se pohnul. Jak jsem říkal. Ještě to mělo svoje drobné mouchy, ale nebylo to nic, co by ohrozilo misi, na kterou jsme se chystali. „Určitě je to tady úžasný."
„To si piš." Niall mě popadl za ruku a začal mě tahat někam pryč. Pobaveně jsem se chechtal a nechal se vláčet po budově, ve které strávím následující tři měsíce, kdy se budu připravovat na svůj první let do vesmíru.