ČAS ZÁZRAKŮ // 4dílný set //

Part ONE

Tramtadadá! Přesně jak jsem už před dlouhou dobou slíbila, zde vám přináším zbrusu nový set s naším sladkým blonďákem v hlavní roli. Pevně doufám, že se první část zalíbí, celkem plánuji ČTYŘI (původně měly být tři, ale byla jsem nucena to rozdělit jinak), tak snad to dodržím =D 
Děkuju vám za tu úžasnou podporu, díky vám vím, že mám pro koho psát... ♥
ENJOY IT!

// // // // // // // // // // // // // // // // // // // // // 

Na nástupiště ladně padá jedna nádherná sněhová vločka za druhou, jako by nahoře někdo protrhl pruhovanou duchnu s prachovým peřím. Snáší se s jemnou pravidelností, a sotva se dotknou smutných šedivých panelů, rozplynou se v nenávratnu.

Sedím na studené lavici, skrytá pod střechou, a celou scenérii pozoruji s očima naplněnýma slanými slzami. Čekám na vlak. Na vlak, který mě snad odnese vstříc novému životu.

Pohlédnu na hodinky na svém zápěstí a netrpělivě si povzdechnu.

Zpoždění zrovna na Štědrý den?

Vyskočím na nohy, zkřehlé prsty vrazím do kapes černého kabátku a pozorně se kolem sebe rozhlédnu. Nikde ani živáčka. Jako by celé lidstvo zmizelo a já na Zemi zůstala úplně sama.

Z koutku oka mi steče jedna slza. Jen jediná. Putuje dolů po chladné líci, připomíná pichlavý kousek ledu, jenž se mi zavrtává pod kůži. Obsahuje veškerou hrůzu uplynulého dne, bolest, trápení. To obrovské zklamání, které prostoupilo mou bytostí ve chvíli, kdy jsem si konečně naplno uvědomila, že on a já nikdy nebudeme moci být spolu.

Přitáhnu si oblíbenou pletenou šálu blíž ke krku a poraženě sklopím pohled. Tolik let jsem žila v pavučině zamlčované lásky, udržovala v sobě absurdní naději, že se třeba stane zázrak a Niall ve mně konečně uvidí něco jiného než nejlepší kamarádku. Někoho, s kým bude chtít prožít svůj život. Koho si zamiluje... Silně a opravdově.

Doufala jsem, že ke mně bude cítit to samé co já k němu.

Vtom se z mé kapsy rozezní hit „Shut up and dance". Rychlým gestem si usuším mokrou líc a sáhnu pro onen ďábelský přístroj.

Debbie.

Odkašlu si, aby má přítelkyně nepoznala, v jakém rozpoložení se nacházím, a hovor velmi neochotně přijmu. „Ahoj Debs!"

„Nicole? Kde jsi?" Přejde rovnou k věci, celá ona. „Vánoční večírek právě začal a ty nikde! Všichni se na tebe ptají, je tu dokonce i Niall!"

Jeho jméno je jako nůž, jenž řeže mé srdce na několik kousků. V hlavě se mi jako zaseklá stará páska odvíjí to, co se stalo včera večer. Jediná chvíle, během níž jsem věřila, že mají mé city nějaký smysl. Že... Že by třeba mohly být opětované.

Dokud nenastalo ráno.

Debbie zřejmě naštěstí netuší nic z toho, co prožívám, dál naléhavým hlasem pokračuje. „Mělas nám přece dělat Santu... Sehnala jsem ti nádhernou červenou čapku!"

Zaštkám a mrkáním zkouším rozehnat další slané slzy, ty neposedné čiré krůpěje, které se touží podívat do světa. „Debs, omlouvám se, já... já nedorazím. Nemůžu."

Volající se na druhém konci na chvíli odmlčí. Slyším jen tlumený zvuk vánočních koled a hodně vzdálený holčičí smích. Vnímám napětí, citelné i přes několikakilometrovou vzdálenost a mobilní přístroje mezi námi.

Abych trochu zaměstnala vlastní černé myšlenky, obrátím se na nástupišti dokola. A srdce mi znatelně klopýtne. Vítr sílí, vánice se zhoršuje. Spatřím, jak se na kolejích tvoří znepokojivě silná vrstva sněhu. Vločky se ve vzduchu točí a staví mezi mnou a okolním světem téměř neprostupnou zářivou hradbu, přes niž nevidím na krok.