Určitě znáte tyhle pocity bezmoci a strachu. Strachu z odmítnutí, z budoucnosti, z lásky... . Většina lidí v dnešní době touží po perfektním životě. Tak jako mají celebrity nebo podle vás vaši přátelé. Ale zklamu Vás. Nic není tak perfektní.
Jako malí jsme si přáli vyrůst, ale jako dospělí bychom si chtěli zase někdy hrát jako malé děti. Tak bezstarostný život nás už nikdy čekat nebude.
Jelikož podle našich dosavadních zkušeností dokážeme odhadnout následky našich činů. A to právě vytváří náš strach.
Nebojíme se výšek ale pádu. Nebojíme se vody ale utopení. Nebojíme se věřit, ale bojíme se zrady. Nebojíme se zamilovat, ale ztratit někoho blízkého.
A pak si stavíme bloky v našich myslích, abychom si neublížili jako předtím. Už nedokážeme být spontální, jako ty malé děti. Neumíme spontálně obejmout člověka na ulici, neumíme se spontálně zamilovat do kohokoli. Neumíme žít.
Každý se snaží najít po svém smysl života. V kariéře, rodině, zážitcích, přátelích... . To už nedokážeme být šťastni sami se sebou? Jen tak bez důvodu? Nedokážeme se radovat z maličkostí?
Velké množství lidí nalézá lásku jen v důvodech. Říká si: "Proč bych toho člověka měl mít rád?". Odpoveď je snažší než si myslíme: Protože je... .
Zamilovat se do někoho je snadné, ale milovat někoho je nejtěžší a nejkrásněšní.
PS: Zde bych chtěla psát jen takovéhle krátké myšlenky, které samozřejmě nebudou zajímat každého, ale chtěla bych se s nimi podělit. Budou to mé názory na život jako takový a byla bych ráda za Vaše názory :D Tessie...
ČTEŠ
Feelings
General FictionPsychicky vytížené dny a s nimy všechny ty pocity, myšlenky a vzpomínky. Jak dokážeme hodnotit sami sebe? Jak se sebou vůbec dokážeme žít? Několik myšlenek z posledních chvil...