Kapitola 1
Ahoj já jsem Zoe je mi 17 a žiju s rodiči v New Yorku a moje nejlepší kámoška je Bella a to nejhorší co se mi mohlo stát, když začali prázdniny bylo že mi rodiče oznámili že jedeme do Itálie, ale jako vždy je nezajímalo, co chci já.
„Já nikam nejedu!" začala jsem pomalu zuřit, když skončili. „mladá dámo neodmlouvej stejně pojedeš takže si začni balit zítra odjíždíme!" táta už byl dost naštvaný a mámě k tomu moc nechybělo. To poslední co jsem si ještě přála bylo abych doma měla naštvané oba rodiče. Takže když konečně odešli z mého pokoje začala jsem nadávat do polštáře. Když jsem se konečně uklidnila vytáhla jsem ze skříně kufr a začala balit. Naskládala jsem tam pár triček, tílek, sukní a kraťasů hodila jsem tam jeden klobouk a nějaké boty. Když jsem měla zabalený kufr, začala jsem balit batoh. Naházela jsem do něj sluchátka, iPhone, a svůj deník. Večer jsem myslela jen na to jaká to bude nuda trávit celé prázdniny s rodiči v Itálii.
Ráno mě vzbudila máma celá natěšená a dokonce už i oblečená. „Vstávej zlatíčko za dvě hodinky máme být na letišti." Zašvitořila máma a odešla z mého pokoje. Moje máma byla menší jak já, ale měla stejné hnědé vlasy a šedé oči. Po tátovi, jsem měla asi jen vlnité vlasy. Když jsem byla konečně schopná vylézt z postele oblékla jsem si černé tričko s Eiffelovkou, které mi z jednoho ramene sklouzávalo. Máma to šíleně, nesnáší. Natáhla si kraťasi a nazula pláťáky. Když jsem nastoupila do auta nasadila jsem si sluchátka a poslouchala písničky. Když jsme dojeli na letiště a prošli všemi těmi kontrolami jsem konečně dosedla na židli sáhla jsem do kabelky a vytáhla mobil. Zkontrolovala jsem e-maily a SMSky. Nic. Pak, asi po půl hodině jsem nasedala do letadla a celý let prospala.
Někdo do mě štouchnul . Máma. „Vstávej zlatíčko jsme tady" řekla pomalu. Vstala jsem vzala si tašku z police a pomalu šla k východu. Když jsem byla venku nastoupila jsem do autobusu jak byl přeplněný musela jsem počkat na druhý. Mamka s tátou zatím jeli pro zavazadla. Stála jsem tam dobrých pět minut a autobus nikde. „Ahoj taky čekáš na ten blbej autobus?" ozval se mužský hlas vedle mě. „jo ten autobus mě štve." Opáčila jsem a podívala se na toho kluka který stál vedle mě. WAW. Panenko Marie. Ten kluk co stál vedle mě měl Medové vlasy které měl rozcuchané měl Hnědé oči. Byl vysoký a podle toho jak mu košile těsně obepínala ruce byl samý sval. Byl jako Bůh. Jen jestli byl i normální povahou ne takovej ten idiot co je extra namyšlený. „jak se jmenuješ já jsem Zed. Zed Berger." Představil se mi „Já jsem Zoe Prestnová . S kým cestuješ?" zeptala jsem se, když jsem se zmohla na slovo.
„Rodiče jsou v Thajsku a já v Itálii takže jsem tu sám a ty? Předpokládám, že jsi tu s rodiči."
„Ano jsem tu s rodiči, kteří mě nechápou" Uchechtla jsem se
Vtom přijel autobus a já jsem nastoupila a nevšímala jsem si ničeho jiného než cesty, kterou jedeme. Když jsem se dostala k rodičům, kteří celí ustrašení z toho kde jsem byla „autobus měl zpoždění mami" vysvětlovala jsem jí co se stalo. Pak už jsme opouštěli letiště a já pevně věřila tomu, že Zeda ještě někdy uvidím.
