The longest dream of my life (CZ)

26. kapitola

Další den na zastávce voláme mladému páru, který byt pronajímá a domlouváme si s nimi schůzku na sedmou hodinu večer. Hned po práci pak vyrážíme k nedalekému sedmipatrovému paneláku, kde už na nás oba čekají a doprovázejí nás do jednoho ze tří bytů v pátém patře. Byt není největší a hlavně je pochopitelně nezařízený, ale oba se do něj na první pohled zamilujeme. Při cestě výtahem se navíc potkáme s naší budoucí sousedkou - milou starší paní, která miluje pečení, kočky a vzdělané lidi. Pro jistotu nezkoušíme, jestli miluje také gaye a stejně jako mladému páru se jí představujeme jako nejlepší kamarádi.

Za několik dnů už jsou vyřízeny všechny záležitosti ohledně našeho pronájmu a s Finnem se konečně začínáme stěhovat. Protože jsem se rozhodl nechat si svou postel, která je tak velká, že na ní budeme moct spát oba, volám svému strýci (tomu, co dělá primáře v nemocnici), který nám jí svým obrovským autem přiváží a pomáhá nám jí dostat do ložnice. Celou dobu si s Finnem dáváme pozor na to, jak se k sobě chováme, ale po tolika letech celkem otevřeného vztahu je to docela těžké. Občas nám tedy přece jen nějaké to gesto unikne. Když mě tedy strýček vytáhne na chodbu, abychom si promluvili jsem šíleně nervózní, že si něčeho všimnul. Nedokážu si představit, jak by zareagoval a teď když jsme se začali stěhovat si v žádném případě nemohu dovolit přijít o práci. "Tak co se děje?" ptám se, když se ke mně otočí čelem a snažím se udržet si co nejklidnější hlas. "Chtěl jsem se tě jen zeptat na pár věcí ohledně toho tvého...kamaráda." Při té pauze před slovem kamarád mi naskočí husí kůže a roztřesou se mi ruce. Pevně je zatnu v pěsti a pokusím se o úsměv. "Vždyť ho znáš z práce." Sklopí zrak k zemi a krátce se zasměje. "To ano. Je spolehlivý, přátelský... Tak mě napadlo, jestli není přátelský až moc. Obvzlášť k mužům." Ta slova mi úplně vyrazí dech. Vím, že ode mě teď očekává stoprocentní ujištění, že mezi nám nic není a možná i nějaké ty narážky na homosexuály, ale nejsem si jistý, jestli jsem momentálně něčeho takového schopen. Vlastně si nejsem jistý, jestli budu vůbec někdy něčeho takového schopen. "Takový on není." odpovím co nejpevnějším hlasem. Strýček se na mě chvíli jen dívá a měří si mě od hlavy až patě. "Jak si tím můžeš být tak jistý?" Dlouze se zamyslím, než konečně najdu vyhovující odpověď. "Znám ho už od střední. Přece bych si něcěho všimnul, kdyby byl...jiný." Strýček spokojeně pokývá hlavou a poplácá mě po rameni. "No ovšem, ale i tak. Dávej si na něj pozor, chlapče. Viděl jsem, jak se na tebe dívá." S povzbudivým úsměvem mě obejde a vejde zpět do našeho bytu, kde Finn s někým telefonuje. Já ještě chvíli stojím na chodbě s otevřenou pusou a rozdýchávám další lži, které jsem vypustil z úst.

Když jsme pak s Finnem po strýčkově odjezdu konečně sami, říkám mu o našem rozhovoru na chodbě. "Nesmí se to dozvědět. O ty místa v nemocnici nemůžem přijít." Dodávám spíše pro sebe, než pro něj, abych pořádně odůvodnil svoje lhaní. Finn sedící na posteli v tureckém sedu, upírá zrak na svoje bosé nohy. "Nevadí?" ptám se a hladím ho po zádech. "Ne, v pohodě." Vypadá čím dál smutněji, což mě trochu děsí. "Stalo se něco?" Poposedávám si trochu blíž k němu a jemně mu zvedám bradu, abych mu viděl do očí, z nichž se začínají valit první slzy. "Volala mi máma." odpovídá přidušeně a já ho pevně objímám kolem pasu. "Řikala, že nás viděla venku na lavičce a..." Dál už nemůže pokračovat, protože se mu láme hlas. Chvíli jen tiše vzlyká, než je schopný doříct mi zbytek. "Křičela, že jsem jí zklamal a že mi to nikdy neodpustí." Mám docela co dělat, abych se nerozbrečel taky. Přesně tohohle jsem se obával před několika lety, když jsem o nás říkal svojí mámě. "Finny, nic si ji přece neudělal. Ani ti nemá co odpouštět."

Po tom, co se uklidní, pomalu vyrážíme na večeři do blízké restaurace, kde se mi ho konečně daří rozesmát tím, že při cestě ze záchodu zakopnu o berli, kterou má u stolu opřenou nějaká hnědovlasá slečna. Doma se pak ještě na počítači podíváme na náš oblíbený film - PS: Miluji Tě - a strávíme naší první noc ve společném bytě.