HRY O KORUNU

Kapitola 9.

Předem bych chtěla zmínit, že jsem sice měla napsanou devátou kapitolu, ale připadala mi nudná a nezajímavá a tak jsem napsala novou, která mi připadá o trochu lepší. Omlouvám se, že napsání trvalo dlouho,ale snad jsem Vás nezklamala.

Autorka. :)

Cítím,jak mi celým tělem projíždí nůž z ledu a zasahuje přímo do mého srdce. Krev se zastavuje,mrzne a celé tělo ztuhne. Zmrznu jako kus ledu. Stane se ze mě kra. Necitlivá. Chladná.
"První dojem je vždycky nejdůležitější,"ozve se za mými zády hlas mého ochránce. Neviděla jsem ho celý den a když se najednou vyloupne vedle mě,tiše zalapám do dechu.
"Jistě,"obejmu si rukou zápěstí a zaúpím.
Už nekonečnou dobu čekám na pokyny,kdy mám vstoupit do sálu,kde bude podávána večeře spolu s královskou rodinou. Čím déle čekám,tím víc mi narůstá knedlík v krku,který mě pomalu dusí.
V krvi by měl proudit adrenalin. Měla by rychle proudit. Místo toho ale mrznu.
"Vypadáte jakoby jste se chystala na smrt. Netvařte se tak." Podá mi svoje sako,ale já odmítnu.
Teprve teď jsem si všimla,že jeho hnědé vlasy nejsou jen hnědé. Mezi jednotlivými pramínky se viditelně rýsují i o několik odstínu světlejší odstíny. Dokonce i jeho oči se změnily. Už nejsou temně černé,ale šedé.
"Sakra, já už nezvládnu déle čekat. Kdy se konečně něco začne dít?!" vykřiknu a propaluji pohledem dubové vysoké dveře s různými ornamenty. Doufala jsem, že alespoň ty mě na chvíli zabaví.
"Uklidněte se," sykne Luke. "Nejste tady sama. I stěny mají uši."
,,Hele," začnu. "Jsem nervózní k zbláznění, mám strach a mám hlad. Tak mě laskavě nechte na pokoji sire Luku, jinak vám řeknu i čtvrtý důvod."
Zasměje se,až se mu dolíčky vytáhnou vysoko nahoru. "Jste zábavná."
Plácnu ho přes hruď i když vím,že si dovoluji moc. V pohybu moji ruku okamžitě zastaví a políbí ji.
"Slečno,až moc si hrajete s ohněm."
Vytrhnu se mu.
"Měl jste vůbec někoho přede mnou? Nějakou jinou?" zeptám se,ale ihned se odmlčím. Otázka zní až příliš divně.
Jeho oči potemní. Výraz ve tváři se změní ve vysokou kamennou hradbu.
"Ne." Do jeho očí se zase promítne světlo a tvář mu zjihne.
Ozve se zvuk.
Luke zvedne ruku a odhalí si svoje zápěstí, na kterém je něco jako digitální hodinky. Sice na ně nevidím, ale vím, že mu asi právě přišel pokyn abychom vstoupili do místnosti.
Luke na mě pokývne a jemně mě postrčí ke dveřím. Otevřou se.
V ústech cítím krev. Byla jsem tak nervózní,že jsem si spodní ret nakousla.
Velká,prostorná jídelna,která se přede mnou zjevila a kde sedí u stolu už několik dívek, které přišli z jiných vchodů,je úžasná. Po stranách jsou okna se zelenými závěsy,které jsou patrně vyrobeny ze saténu. Podlaha je z hnědých dlaždic a na stropě jsou vytesány různé symboly ozdobené zlatem a stříbrem.
Luke mě vede do středu velkého stolu ze dřeva. Zvedne židli, abych si mohla sednout.
Zůstaň klidná, šeptám si pro sebe.
Naproti ode mě sedí Eleanor, která má na sobě nádherné karmínově zbarvené šaty s volánky. Je krásná jako vždy. Pokud bude vše probíhat tak jak má, má šanci se dostat až do finále a proto je pro mě jasnou hrozbou.
Usměje se na mě a já ji úsměv vracím. Žádná soupeřící ve mě ale nesmí číst jako v knize.
O několik dalších míst ode mě sedí už připravená a smějící se Darvina, která vede rozhovor s nějakou další dívkou. Nemůžu si vzpomenout na její jméno, tak ji nechám ležet ladem.
Do místnosti se hrnou další dívky. To už jenom registruji barvy šatů. Červená, zelená, bílá, žlutá.
Když konečně všechny finalistky usednout na svoje místa, z jednotlivých dveří se hrnou představitelé vlády. Ministři. Poslanci. Velitelé. Senátoři. Hned jich poznám několik.
Zazní fanfáry.
Do místnosti přichází princ. Vidím ho z velké dálky, takže si nemůžu dovolit zkoumat ho do nejmenších detailů. Je mladý. Ne o moc straší. Je hezký a má postavu sportovce. Dokázala bych ho milovat? Dokázala bych s ním žít a rodit mu děti?
Můj zkoumavý pohled přeruší vycházející královna, která vypadá jako vždy nádherně,čistě a elegantně. Pro tuto událost sáhla po temně rudých šatech s přehozem. Posadí se do vedení na jednom konci stolu vedle prince.
A pak uvidím krále. Nechce se mi věřit,že je jen o několik let starší než já. Kdybych ve škole neměla předmět,který nesl název "Zákony království", asi bych se divila, proč je princ jen o málo mladší než král. Teď vím, že princové pocházejí z různých rodin, které bydlí v Paláci. Většinou jsou to synové vlády a nebo starých králů. Vždycky jsem si myslela, že je to jinak. Že králové mají syny a ty jsou dědici trůnu. V naší zemi je to jinak. Tady jsou všichni nástupci trůnu.
Král je skoro jako kluk s temně černými vlasy a hranatým obličejem. Je silný a sebejistý. Nic by jeho tvrdou tvář nezměnilo. Vím ale jaký dokáže být nechutný. Nikdy nezapomenu na to, jak se choval v televizi při vyhlašování výsledků Výběru.
Vyhrne si rukávy u černého saka a posadí se.
"Dámy a pánové. Děkuji, že jsme se tu mohli setkat u dnešního velkolepého večeru. Je mi nesmírnou ctí, že vás mohu spatřit na vlastní oči. Těším se, až v tváří v tvář každou fynalistku poznám osobně. Ať vám chutná milí přátelé."
Přijdou sluhové a nabízejí červené víno.
Ohlédnu se na Luka, ale ten se na mě jenom usmívá.
"Na zdraví." Král stane.
Všichni pozvednou svoje naplněné sklenice k ústům a napijí se.
Tohle je vlastně můj úplně první alkohol.
Přitisknu svoje rty ke sklu a napiji se. Víno je vlastně celkem dobré.
Začíná hostina. Sloužící přinášejí na stůl jídlo. Nejdříve se přede mnou objeví Caprese, které je z rajčat a mozzarely. Noah má Rucolu s parmazánem,kde jsou poznat jednotlivé krevety a dívka napravo, kterou jsem pojmenovala Ruď (podle rudě zbarvených vlasů), má lososa.
Neodolám, vezmu si příbor (tentokrát správný) a napíchnu sýr na vidličku. Lidé v desátém kraji, kde si to můžou dovolit, tento sýr jedí skoro každý den. Desítka je kousek od nás, takže občas se k nám pochoutka i někdy dostane, ale je to jen velmi zřídka.
"Takovou dobrotu jsem nikdy v životě nejedla. Úplně se to rozplývá na jazyku. Co by za to bratr dal, jen aby ochutnal," řekla Ruď.
Souhlasně zabručím.
Po mozzarele následuje tatarák, grilované krevety, orbet, který vypadá jako zmrzlina s citrónem, několik druhů palačinek a spousta dalších chodů.
Při posledním,kde se servírovali trubičky naplněné jahodovým krémem,jsem byla přejedená, což se mi nestalo za posledních pět let.
Stačila jsem si všimnout smějícího se prince a jedné z favoritek, která se jmenovala Ferina. Až příliš se k sobě nakláněli. Že by si princ vybral? Nestačil ani všechny obejít a říct jim jediné slovo a už se rozplývá hned první den nad holkou,co zná teprve pár chvil?
"Myslím si, že ji zatáhne do postele. Všechny princátka to vždycky dělají. Na koho se u první večeře usměje, končí v jeho posteli,"postřehne můj výraz Noah.
Spojím rty do tenké čárky. Proč všichni toho vědí víc něž já?
"Jsem Nina Freyová. Z devátého kraje. Mám mladšího bratra s matkou. Viděla jsem tě v televizi," představím se.
Usměje se. "Já vím kdo jsi."
Překvapeně zvednu obočí.
"Jsi holka,co je tady snad nejsolidnější z tohohle Výběru. Jsi chytrá a hezká. Tebe škoda nebude."
Nakloním se k ní. Odtáhne se, ale přesto vdechne vůni vanilky,kterou mám rozprášenou po celém těle až ke kořínkům vlasů.
"Jestli mě chceš za spojence,nebudu nic namítat."
Nebylo by špatné kdybych měla dva spojence. Mám říct ale i o té druhé? Je to dobrý nápad nebo je to špatný nápad? Co by dělala Darvina, pokud bych jí řekla o Noah? A Noah o Darvině?
"Mám podmínky." Vezme vidličku s dezertem a dá si ji do pusy. "Za prvé, nikdy mě nezradíš a za druhé, jen abys věděla, že ve všem nejsem tak hravá holčička. Ty se do mých záležitostí míchat nebudeš, jasné?"
Pozoruji lem jejích šatů,které se táhnou až k zátylku.
"Přijímám, ale ty samé podmínky mám i já," souhlasím a narovnám se, abych se znovu zaměřila na prince,ale princ tam už není. Jen prázdná židle. A Ferina je také pryč.
"Dobrá," přikývne a podá mi pod stolem ruku. Stisknu ji a zašeptám: "V dobrém i ve zlém zůstaňme při sobě. V dobrém i ve zlém zůstaňme silné."