Půlnoční Slunce

6. Překvapení

Zamrkala jsem a ztratila dech. Jeho oči mě pořád rentgenovaly a on se přibližoval s jakousi přirozenou elegancí. Páni! Zblízka je snad ještě hezčí – to jak mu jediný pramínek jemných kučeravých vlasů s nebývalou grácií spadal do čela, obličej, který jako by vytesali ti nejlepší sochaři a nakonec oči – ocelově šedé s bouřkou uvnitř.

Připadalo mi to jako věčnost, než konečně překonal tu pomyslnou hranici mezi námi. Naklonil hlavu ještě víc a pohledem propíjel moje rty. Přivřela jsem oči a on lehce přejel svými rty po mých. Přitáhla jsem se blíž k němu – pochopil mou němou výzvu a skutečně mě políbil. Chytil mě rukama v pase a já mu svoje ruce obmotala kolem krku. Líbal vášnivě, hladově a já mu jeho polibky statečně oplácela.

„Ehm, ehm," ozvalo se pobaveně ze břehu. Odskočila jsem od něj a oba jsme se podívali po zvuku.

James se opíral o strom, jednu ruku kolem Lily, která se pohihňávala a stydlivě rudla. Zato James se nepokrytě šklebil, v očích mu hrály jiskřičky. Remus stál kousek za nimi, pohled zabodnutý do země – úsměv ale zakrýt nedokázal.

Nevěděla jsem, co bych na to měla říct. Spěšně jsem vyběhla z mělké vody a jako malá holka utekla do komnaty. Srdce mi divoce bušilo, píchalo mě v boku. Ale to jsem nevnímala. Došla jsem k zrcadlu v koupelně a jednoduchým kouzlem se osušila.

Byla jsem to pořád já, ale ze zrcadla jako by na mě koukal někdo úplně jiný. Oči se mi podivně leskly, tváře jsem měla zrůžovělé – těžko říct, jestli kvůli běhu nebo tomu, co předcházelo. K mému překvapení byly vlasy ve stejném stavu jako ráno. Dotkla jsem se svých rtů – ještě jsem cítila jeho kořeněnou vůni blízko sebe...

Ven z koupelny a z pokoje jsem se odvážila až za 3 hodiny. Bylo něco málo po osmé, opatrně jsem otevřela dveře. Vzduch byl čistý v našem pokoji nikdo nebyl. Proplížila jsem se až ke schodům u  společenky. Zarazila jsem se uprostřed – někdo byl dole.

„..., že si byl venku s Tiffany?," říkal zrovna James.

„Jo, potřeboval jsem si ujasnit myšlenky..." nedořekl Sirius.

„A Erica? To sis prostě narazil první holku, kterou jsi potkal, aby ses zbavil frustrace z toho, že to skončilo jenom u polibku?!," vztekal se James a mně se do očí vhrnuly slzy, musela jsem se přidržovat zábradlí, aby se mi nepodlomila kolena.

„Ne! Takhle to nebylo! Nespal jsem s ní! Navíc Erica... Byla to chyba a ona mi to jasně ukázala, když utekla!," šeptal naléhavě Sirius a mně se neskutečně ulevilo.

„Jak můžeš vědět, z jakýho důvodu utekla?," syčel James. Odhodlala jsem se.

„Mohli bysme si promluvit sami?," zeptala jsem se s pohledem upřeným k místu kde stáli. 

Tiše jsem sešla ze schodů dolů. James kývnul a šel nahoru do své ložnice. Nervózně jsem přešlápla na místě, Sirius vypadal podobně a okusoval si ret.

„Jestli jsi to pochopil tak, že s tebou nechci nic mít, tak," nadechla jsem se, abych sebrala zbytek odvahy,„ se ti omlouvám. Ale takhle jsem to nemyslela! Byla jsem prostě v šoku z toho, co se u jezera stalo...nevěděla jsem co mám dělat."

Potřebovala jsem se znovu nadechnout, vzhlédla jsem k němu – koukal se mi do očí. Moc mi to neulehčoval.

„Utekla jsem, protože se bojím, že když budeš se mnou tak to nedopadne dobře. Nechci, aby se ti něco stalo, když jsi se mnou...," hlas se mi zlomil a já zabodla pohled do země.

„Vážně?," ujišťoval se, v hlase mu zněly obavy, které cítil.

Věděla jsem, že když promluvím, znovu se mi zlomí hlas, tak jsem udělala to jediné, čím bych mu to dokázala. Přešla jsem k němu a pevně ho objala. Objal mě taky a vtiskl mi polibek do vlasů.