Půlnoční Slunce

9. Noční naděje

„Bellatrix? Jak milé," ušklíbla jsem se, když jsem poznala našeho narušitele.

„Expelliarmus!"

„Pořád hrdinka?," vrátila mi to a s vítězoslavným úsměvem v rukou třímala naše hůlky.

„Snad sis nemyslela, že ti to všechno tak snadno projde? Čekala si, že si ze mě budeš dělat legraci a já na všechno zapomenu? Tak to seš na omylu, princezničko," její ledový šepot byl snad horší, než kdyby na nás začala ječet.

„Jak zbabělé, Bellatrix," zanechávala jsem klid a složila si ruce na hrudi.

„Zbabělé?!," zvýšila hlas. Zaváhala jsem – možná provokace nebyl ten nejlepší nápad.

„Jistě. Chtít útočit na neozbrojené soupeře. Kde je tvá Zmijozelská hrdost? Bylo by trochu potupné vyprávět přátelům, jak si porazila NEOZBROJENÉ?," poukázala jsem na hůlky v jejích rukou, teď zaváhala ona .

„Vypadni!," sykla na Lil a hodila jí její hůlku k nohám.

Rychle ji zvedla a podívala se na mě. Téměř neznatelně jsem kývla na její nevyslovenou otázku. Mrkla a otočila se a tryskem vyrazila k hradu.

„Fakt hrdinka," odfrkla si Bellatrix a dál si pohrávala s mojí hůlkou.

„Od tebe to sedí," sjela jsem ji opovržlivým pohledem.

V dálce zazvonilo. Pozvedla svoji hůlku do bojové pozice a moje srdce se rozběhlo jako splašené.

„Už máš strach?," šeptala a oči se jí fanaticky leskly.

„Snad ne z tebe?," provokovala jsem ji dál.

Zuřivě na mě vypálila kletbu. Skokem jsem se jí vyhnula a rychle se narovnala očekávajíc další útok.

„To byla jenom rozcvička," hrozivě se usmívala.

„Crucio!"

Dalším skokem jsem se vyhnula její kletbě. Začala jsem couvat, kouzlem mi podkopla nohy. Ve snaze zmírnit pád jsem před sebe strčila ruce – v levém malíčku to nepříjemně zapraskalo a mně se do očí vehnaly slzy. Skousla jsem ret a postavila se k ní čelem.

„Zdá se, že se ani moc nemusím snažit," posmívala se a dalším kouzlem mě seslala k zemi.

K mé smůle jsem spadla na – teď už nadvakrát – zlomený prst. Bolestí jsem spadla na zadek a slzy si našly cestu ven.

„Chudáček maličká," šišlala Bella a přibližovala se pomalým až líným tempem.

„Crucio!"

Instinktivně jsem zavřela oči smířená s bolestí.

„Expelliarmus!"

Otevřela jsem oči – obě hůlky teď letěly do Jamesovi náruče. Červený paprsek se rozprskl v půli cesty. Remus mi pomohl na nohy a James a Lily se snažili nějak udržet Siriuse, aby neskočil po Bellatrix.

Trochu vrávoravě – hlavně s pomocí Remuse – jsem došla k Jamesovi a vzala hůlky.

„Vypadni," prohlásila jsem tvrdě, když jsem házela hůlku k majitelčiným nohám. Povýšeně se pro ni sehnula a nezapomněla mě obdařit úšklebkem. Chvilku na to zmizela v hradu.

Sirius zavrčel a vyškubl se z jejich sevření.

„Proč jste mě na ni nepustili?!," byl absolutně nepříčetný a vztekle máchal rukama ve vzduchu. Na jednu stranu jsem ho měla chuť zklidnit, ale část, kde jsem byla hrdá na to, že to dělá kvůli mně, ji převyšovala.