Půlnoční Slunce

15. Akce a reakce

Druhý den ráno byl Sirius příliš naštvaný na to, aby s ním byla rozumná řeč. Od chvíle co jsme s Lily sešli ze schodů, mě ignoroval a na mé otázky odpovídal jednoslovně nebo vůbec. Poslední kapkou pro mě byly jeho podmračené pohledy, kterými mě častoval.

Snídaně byla jedním slovem utrpením. Už jsem se ani nesnažila ho vtáhnout do diskuze, protože to byla předem prohraná bitva. Remus a James se stále pokoušeli ho nějak rozmluvit a Lily se mě soucitně sledovala.Chuť na snídani mě úplně přešla. V tichosti dojedl i zbytek naší skupinky a vydali jsme se zpět do věže. Sirius šel těsně přede mnou.

„Počkej... můžeme si promluvit?," zastavila jsem ho před vchodem do nebelvírské věže lehkým tlakem na rameno.

Otočil se a lhostejně pokrčil rameny. Setřásl mou ruku a zamířil cestou ze schodů. Kluci na mě povzbudivě mrkli a Lily se na mě usmála. Slabě jsem jí úsměv oplatila a seběhla rychle schody.

Nečekal na mě, prostě dál rázoval chodbami a schodišti směrem do sedmého patra ke komnatě nejvyšší potřeby. Pět metrů před tím, než se přiblížil ke zdi, se v ní objevili dveře. Razantně je otevřel a vešel dovnitř. Vklouzla jsem za ním a v tichosti je zavřela.

„Siriusi, co je špatně?," zeptala jsem se ho bez okolků a vyčkávavě se na něj podívala.

„Takže se mě ještě ptáš?," zeptal se sarkasticky a ušklíbl se.

„Jak to myslíš?," zeptala jsem se klidně a ignorovala nepříjemný tón hlasu, který použil.

Pozvedl obočí a otočil se ke mně zády.

„Jsi první holka, která mě doopravdy zaujala – zamiloval jsem se do tebe sakra! A pak najednou zjistím, že dáš radši přednost Remusovi přede mnou! Jak si asi myslíš, že mi je?!," zeptal se naštvaně a kopl do nedaleké židle, která se tu najednou objevila.

„Nic s Remusem nemám – jsme přátelé. Sám víš, že lektvar lásky prostě nepřekonáš!," bránila jsem se a udělala jeho směrem pár kroků.

„Nejdřív přívěsek se srdcem a pak ta muchlovačka ve společenské místnosti?! To je podle tebe nic?," otočil se a naštvaně si mě měřil.

„Jak o tomhle víš?!," zeptala jsem se překvapeně.

„Byl to normální dárek! A v té době jsme spolu nechodili, chtěla jsem mu jenom pomoci," dodala jsem tiše a objala se pažemi.

„Myslel jsem, že jsem se nerozešli. Od té doby, co jsem tě poprvé uviděl, jsem se zamiloval a jak mi to ty oplácíš? Líbáš se tady s mým nejlepším kamarádem a vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych se dozvěděl, že si se s ním vyspala!," zařval na mě a pevně sevřel ruce v pěst.

„Revelio vírginum," máchla jsem hůlkou nad sebou.

„Určitě to kouzlo znáš. Udává přesný počet toho, kolikrát se daná osoba s někým vyspala," řekla jsem plochým hlasem a ukázala na vznášející se dvojku.

„A pokud si vzpomínáš, tak přesně tolikrát jsme byli spolu. To kouzlo nejde ničím obelhat. Neukazovala bych ti to, kdybych věděla, že ti budou stačit jenom moje slova – ale očividně jsem se v tobě spletla. Nedělám to proto, abych se před tebou nějak očistila, ale aby sis uvědomil, že jsem tě nikdy nepřestala milovat, nelhala ti a v životě bych tě nepodvedla," řekla jsem roztřeseným hlasem.

Otočila jsem se a vyběhla z místnosti, přičemž jsem za sebou nezapomněla třísknout dveřmi. Slyšela jsem tříštění skla z místnosti, odkud jsem odešla, ale ignorovala jsem to. Rázně jsem kráčela po chodbě.