Půlnoční Slunce

16. Žárlíš?!

„Vstávej Lily, jinak zmeškáme Formule," zašeptala jsem přítelkyni do ucha a lehce jí třásla s ramenem.

„Pět minut," zavrčela podrážděně a otočila se na druhý bok.

„Jak chceš. Až dosnídám tak tě vzbudím."

Zahuhlala něco do polštáře a mávla rukou směrem k východu. Povzdechla jsem si, ale poslušně jsem opustila její osobní prostor.

„Jdeš na snídani?"

„Jasně," otočila jsem se na Jamese, který zrovna sebíhal schody.

„A než se zeptáš – Lily spí," ušklíbla jsem se, když se nadechoval k otázce.

„Tak to abych ji vzbudil," zakřenil se zlomyslně.

Pozvedla jsem obočí a vyčkávavě se na něj zahleděla. Merlin nás chraň před idioty. Po chvíli mu přeci jen svitlo.

„Schody," vyloudil ze sebe inteligentně.

Rozesmála jsem se a za paži ho vyvlekla z věže. Stále strnulý vlastním objevem se vůbec nebránil.

„To si na to přišel vážně brzo."

„Po ránu mi to moc nemyslí."

„A kdy jo?"

„Hej," zašklebil se a lehce mě praštil do ramene. Očividně se vzpamatoval.

„Promiň," omluvila jsem se naoko lítostivě.

„Začínám si na tebe zvykat," povzdechl si útrpně a posunul si brýle na nose.

„Teprve začínáš? Mám to brát jako urážku nebo kompliment?," poškádlila jsem ho.

Nechápavě se na mě zahleděl a já se znovu rozesmála.

„Takže kompliment."

V síni nebylo už moc studentů, protože jsme přišli později a většina strávníků už mizela na schodech vedoucích do kolejních místností. Mezi nimi byl i Sirius se svou sluníčkovou náladou. Kývnul naším směrem a vyběhl severním schodištěm.

„Někdy mám pocit, že je Sirius mnohem natvrdlejší než ty," zamračila jsem se cestou ke stolu.

„Cože?"

„Nech to plavat," povzdechla jsem si a zatlačila ho do lavice.

Popadla jsem jablko a přisunula si blíž cereálie s medem.

„Víš, že spořádáš neuvěřitelnou kalorickou bombu?," zeptala jsem se Jamese a skepticky se zahleděla na jeho talíř.

„Vylétám to," prohodil nevzrušeně.

„Kluci," teatrálně jsem si povzdechla.

„Ale já ho mám ráda. I když bude tlustej," zazívala Lily, když zapadla vedle mě.

„Vyspinkaná?," zašklebila jsem se na ni.

„Nebuď podrážděná – mimochodem, chováte se oba jako pitomci," kontrolovala Lily.

„Fajn," odpověděla jsem odměřeně a odsunula talíř.

„Uvidíme se na Formulích."

„Erico počkej, takhle jsem to nemyslela..."

Víc už jsem slyšet nechtěla. Sehnula jsem se pro svou tašku a přehodila si ji přes rameno. Odkráčela jsem ze Síně a vydala se do učebny na opačném konci hradu. Do zvonění sice zbývalo asi dvacet minut, ale nechtěla jsem se rozhádat ještě s Lily. Ještě rozhádat, bezva, pomyslela jsem si.