Půlnoční Slunce

17. Příliš krásné

Už to byl druhý týden, co jsem chodila jako tělo bez duše. Nepřítomný výraz a křečovitý úsměv byl můj denní chleba. Lily mi naštěstí byla opravdu skvělou podporou. Odrážela ode mě všechny dotěrné nápadníky, byla se mnou ve dne v noci a upřímně – bez ní bych se nejspíš brzy psychicky složila. Učením jsem procházela jako robot, čehož si všimla pouze profesorka McGonnagalová. Nejdřív se ze mě snažila něco dostat a když se jí to nepovedlo, poslala mě na ošetřovnu.

Z toho jsem měla největší strach. Neměla jsem ještě potvrzené, že jsem opravdu v tom, jenže příznaky byly naprosto jednoznačné. Vzdorovala jsem Lily celý den, ale večer mě konečně přesvědčila a dotáhla na ošetřovnu.

„Slečno Harperová! Copak jste si udělala dnes?," přivítala nás rázně madame Pomfreyová.

„No.. já.. já jsem..."

„Myslíme si, že je Erica těhotná," shrnula moje koktání Lily.

Vyráz ošetřovatelky se zmírnil a ona mi pokynula do kanceláře. Celá bledá a rozklepaná jsem za ní šla. Lily mi pomohla se posadit a já jsem zvedla své utrápené oči od podlahy.

„Jen vypiješ tento lektvar, zlatíčko. Potom okolí tvého lůna..."

„... zmodrá nebo zčervená. Já vím," polkla jsem a převzala lahvičku do roztřesených rukou.

Na jeden doušek jsem vypila bleděmodrou tekutinu a lehla jsem si na lůžko. Lily mi chytila povzbudivě ruku a madame Pomfreyová na chvíli poodešla.

„Jak se to mohlo stát? Měli jsme ochranu, brala jsem prášky...," zašeptala jsem se nešťastně.

„Třeba to byla špatná antikoncepce, ochrana – mohlo se stát cokoliv Erico," utěšovala mě Lily a pohladila mě po vlasech.

„Myslíš, že by má matka byla schopná mi podstrčit špatnou antikoncepci?," zeptala jsem se jí.

Vytřeštila na mě oči, když jsem došla k tomuhle názoru.

„Proč by to dělala?," zeptala se překvapeně.

„Třeba proto, že chce, aby měla linie Harperů dalšího potomka."

„Ale ona přece – Ona ví že jsi byla se Siriusem?!"

„Ne. To ne. Jenže se vsadím, že už má vyhlídnutého ženicha pro mě, takže aby zajistila, že budu poddajná, podala mi špatnou antikoncepci."

„To je hrůza."

„Bože já jsem tak blbá, že mě tohle nenapadlo," zavzlykala jsem a Lily mě vtáhla do objetí.

„Tak – už je to pět minut broučku," ohlásila léčitelka, když roztáhla závěs.

Zhluboka jsem se nadechla vyhrnula si tričko. Moje srdce vynechalo pár úderů – kolem břicha mi nevinně vibrovala červená mlha.

Madame Pomfreyová mi slíbila, že to prozatím nikomu nepoví. Byla jsem sotva v prvním měsíci, takže jsem stále měla čas na rozmyšlenou. Čas na rozmyšlenou. Znělo to hrozivě – měla jsem pouze měsíc na to, abych rozhodla o životě človíčka ve mně.

Ano – čarodějky směly na potrat pouze do začátku druhého měsíce, pokud mělo dítě magické schopnosti. Malý kouzelník nebo čarodějka byly již v druhém měsíci velmi vyvinutí jedinci, schopni přežití a protože se kouzelnická populace potřebovala rozmnožovat, potratů bylo opravdu poskrovnu. 

Mé dítě bylo magicky velmi zdatné – tomu naznačoval i lektvar na potvrzení těhotenství, protože magické vibrace jsem měla kolem břicha ještě další dva dny. Věřila jsem, že těžší volbu jsem ve svém životě ještě neměla.