Homeless [Jai and Luke Brooks]

1)Why me?

Vzbudila jsem se na hluk aut projíždějících kolem místa, kde jsem spala tentokrát. Pomalu jsem si sedla a sykla bolestí. Všechno mě bolelo. Opřela jsem se o tvrdou, studenou zeď za mnou a pohladila Sugar, která se mi uvelebila na klíně. Takhle vypadal můj obyčejný den. Je to něco přes půl roku zpátky, kdy mě můj vlastní otec vyhodil na ulici.

*Flashback*

„Už máš osmnáct! Musíš se o sebe starat sama! V pohodě si odejdeš ze školy a čekáš, že já tě budu živit?! Podívej se na svou sestru. Je jí teprve třiadvacet a už řídí vlastní společnost." a je to tu zase. Zase vytahuje mou sestru. Ona byla vždycky úžasná. Skoro až dokonalá. Vždy měla samé jedničky, byla úspěšná ve sportech a měla plnou skřín medailí a pohárů. Otec mě s ní neustále srovnává.

Protože já jsem pravý opak své sestry. Ze školy jsem odešla a zatím z každé práce mě vyhodili do tří měsíců. Mám nízké sebevědomí, neumím se bavit s lidmi a kvůli tomu taky nemám žádné přátele. Jsem taková černá ovce naší úžasné rodinky.

„Já si najdu práci!" protestovala jsem.

„To už tu bylo snad tisíckrát. Ty si tu práci sice najdeš, ale pak nic neděláš a do měsíce máš padáka! Už mě to nebaví! Myslím, že už si těch šancí měla dost! Už tě tady nechci vidět! Vypadni!"

„Ty mě opravdu vyhodíš na ulici, protože nemám práci?" zírala jsem se na něj s otevřenou pusou. „Kdyby tady teď byla mam-"

„Svou matku do toho laskavě netahej!" skočil mi do řeči.

„Proč? Stejně ses ani neobtěžoval přijít na její pohřeb." znechuceně jsem se na něj podívala.

Cítila jsem ostrou bolest na pravé tváři. On mi opravdu dal facku?! Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě nikdy mě neuhodil.
Chytl mě za zápěstí a vyhodil mě předními dveřmi ven. Práskl jimi a nechal mě tam ležet na zemi.

„Počkej! Co moje věci?!" mlátila jsem pěstmi do dveří a křičela. Nic.

Po tak pěti minutách jsem to vzdala a sedla si na schody vedoucí k brance. Dveře se otevřely a v nich se objevil otec s mým, ještě štěňátkem, Huskym, mou oblíbenou mikinou a balíkem peněz. Hodil je na stejné místo kam hodil předtím mě a dveře znovu zabouchl.

*Konec Flashbacku*

Za ty peníze jsem přespávala v motelech a kupovala si jízdenky na vlak. Ale netrvalo dlouho a peníze mi došly. Od té doby spím na ulicích LA. Ještěže zrovna tady. Sice zde lidi nejsou zrovna nejmilejší, ale většina z nich jsou bohatí a něco mi dají. Za peníze od nich si většinou kupuju něco málo k snědku.

„Dobrý den. Neruším?" vytrhl mě z přemýšlení ženský hlas. Podívala jsem se nad sebe kde stála krásná žena v uplých černých riflích, obyčejném bílém triku a černém saku. Na nohou měla pěkné lodičky s vysokými podpadky. Nebyla stará. Mohla mít tak devětadvacet, možná třicet. Vypadala jako nějaká sekretářka, manažerka a nebo snad i majitelka nějaké velké společnosti. Proč by se se mnou chtěl někdo takový bavit? Třeba mi chce za něco vynadat. Podívala jsem se na ni jakože poslouchám, ať pokračuje. Připravena na nejhorší.

„Neměla byste zájem o práci? Vydělala byste si pět tisíc dolarů měsíčně. (přibližně 118 677 Kč)" usmála se. Pět tisíc dolarů za měsíc?! Co chce abych dělala? A vůbec proč by nabízela práci mně? Bezdomovci? To už rovnou může nabídnou práci kryse.

„O co jde?" snažila jsem se znít chytře.

„Hrála byste přítelkyni Jaie Brookse. Stačilo by to jenom tak rok nebo dva." Byla jsem strašně zmatená. Kdo je sakra Jai Brooks? Proč bych měla hrát jeho přítelkyni? Proč mi za to nabízí tolik peněz? Ale hlavně - Proč já? Mohla si vybrat nějakou krásnou modelku s úžasnou postavou. Měla jsem tolik otázek.

Trvalo by opravdu dlouho mi všechny ty otázky zodpovědět, ale ona si ten čas udělala. Zavolala své sekretářce ať zruší všechny její schůzky a celé dopoledne strávila vysvětlováním. Dozvěděla jsem se, že si vybrala mě, protože jsem krásná, budu moci cestovat bez toho aby mi někdo chyběl a chtěla mi pomoct. Řekla mi i kdo je ten Jai, že má dvojče Luka a staršího bratra Beaua. Ukázala mi i jejich fotky a musím uznat, že nevypadají vůbec špatně. Říkala, že mají spolu s nějakým Danielem a Jamesem skupinu a že jsou docela úspěšní. Já jsem měla být jeho hraná přítelkyně, aby už se tolik neřešil jeho rozchod s jakousi zpěvačkou. Její fotku mi ukázala taky a já jí opravdu záviděla. Byla nádherná.

„Chápu, že je toho na tebe moc a pochopím, pokud odmítneš, ale prosím, popřemýšlej nad tím ještě." usmála se. Konečně mi tyká. Podala mi svou vizitku, ale pak si uvědomila, že nemám mobil a tak se uculila, vrátila si ji do saka a vytáhla nejnovější Iphone. Kolik mobilů u sebe nosí? Podala mi ho a já se vděčně usmála a rozloučila se s ní. Opravdu mi půjčila Iphone? Trochu se bojím, že jí ho rozbiju. Zatím jsem vždycky měla jenom tlačítkové mobily.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z kavárny ve které jsme si povídaly. Došla jsem zpátky k Sugar, která pořád ještě spala. Byla tak sladká. Sedla jsem si vedle ní a přemýšlela.

Mám to udělat?