Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 1 0

/3.září, 1989/

„Co když to byla vidina? Viděla jsi něco, co se třeba stane!"

Společně s Talií šly na hodinu profesora Kratiknota, a Tara se své nové kamarádce svěřila s tím, co viděla.

„Ale jak by tím pádem ta žena věděla, kdo jsem? Proč by mi říkala Tari?"

Talia přikývla. „Tak jo, zopakuj mi ten sen – se všemi detaily. Nevynechej jedinou věc."

A tak to Tara zopakovala, tentokrát všechno. Neřekla pouhé „viděla jsem nějakou zahalenou postavu, která zabila nějakou ženu a malé dítě", ale opravdu zmínila všechno; její podobnost s mrtvou ženou, chlapce, kterému se na čele objevila podivná jizva, zahaleného muže, který volal prapodivná kouzla se zelenými záblesky.

Už v polovině Tařinýho vyprávění, Talia měla oči vykulené a obličej trochu bledý. V jejích očích Tara poznala, že tohle odněkud zná.

Pak, když Tara úplně dokončila, Talia zrychlila. Chodila rychlou chůzí, jako kdyby spěchala. Tara také musela přidat do kroku, aby ji dohonila. „Talio, počkej! Co víš? Teda, víš, co to bylo, že ano?"

Talia nepřestala chodit rychle, dokud nedorazily k učebně Kratiknota a on je neposlal dovnitř. Tara s Talií obsadily lavici úplně vzadu.

Jelikož Kratiknot ihned začal vysvětlovat kouzla a učit pohyb ruky při kouzlu Wingardium leviosa, učebna byla plná zvuku a Tara neustále vyzvídala. „Talio, co víš?"

Talia pokračovala v pohybech rukou. „To-to nic není, Taro. Jen taková... Hloupá myšlenka. Blbý nápad."

„Talio!"

Talia se nadechla. „Já... Řeknu ti po škole."

A s tou odpovědí se Tara na dalších pět hodin musela spokojit. Když obědvali, Tara po Talii střílela vyděšené pohledy, zatímco se hnědovláska hrabala ve svém jídle.

Po obědě měli svou první hodinu Obrany proti černé magii. Měli ji s Nebelvírskými, kdy Tara s Talií seděly před Fredem a Georgem, kteří si celou dobu dělali srandu z koktajícího profesora Quirrella.

Když konečně skončila poslední hodina, Talia odtáhla Taru zpátky do knihovny, kde se usadily úplně vzadu, kde předstíraly, že si dělají vůbec první úkol z lektvarů.

„Tak, vyklop to ze sebe." Rozkázala Tara a založila si ruce přes prsa. Její trpělivost už začala vyprchávat. Chtěla slyšet, co by Talia mohla o jejím snu vědět.

Talia se na Taru podívala se strachem v očích. „Říkala jsi, že jsi viděla chlapce... S jizvou ve tvaru blesku na čele. A víš... Spekuluje se - teda, někdo říká, že to ví, ale já sama nevím -, že Harry Potter má takovou jizvu na čele. A jestli jsi ho viděla ve snu... S nějakou ženou... Která ho chtěla zachránit... Je možné, že jsi viděla moment, kdy se Ty-víš-kdo pokusil zabít Harryho Pottera! Ale jak ses tam objevila, jak tě ta žena mohla znát... To netuším. Třeba... Jsi tam někdy byla? Na návštěvě? Třeba se vaši rodiče znali?"

Tara chtěla namítnout, jak to, že ona neznala ani jména svých pravých rodičů a jak je to možné, ale Taliin výklad jí stačil. Pro teď.

*

/6. listopadu, 1989/

Po dvou měsících uvažování toho Tara měla dost. Celé dva měsíce musela trpět tím, že nevěděla, co si myslet.

Jistě, její myšlenky byly často něčím vyrušeny. Tara se začala starat o učení: najednou musela dělat úkoly, učit se předměty, o kterých do svého příchodu do Bradavic nikdy neslyšela, jednou dokonce nezodpověděla heslo, kterým by se dostala do Havraspárské věže. Pak tam také byly nově hodiny létání, před kterými se Tara stresovala. Měli je společně s Mrzimorskými prvňáky, takže Tara se vídala s Kat o hodinu více.