Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 1 3

/18. října, 1991/

Po tom zmatku, který způsobila na návsi hradu, se Tara již s Harrym nepotkala.

Buď se on vyhýbal jí, nebo ona jemu.

Tara podporovala to první.

Ten den jí přišel první dopis od Toppingsových. Tara od nich moc dopisů nedostávala, ale její adoptivní rodiče říkali, že si příští léto koupí vlastní sovu, aby vždycky nemuseli čekat na Mariol s Tařiným dopisem.

Ahoj Taro!
Jak si zatím užíváš svůj třetí rok v Bradavicích? Je všechno v pořádku? Jak se mají Fred a George? A co Talia?
No, a co Kat? Už jste se trochu udobřily?
Včera jsme s tátou byli v parku a měl tam někdo koncert. Ta hudba by se ti vážné líbila!
Také jsme k večeři měli lasagne, a vzpomněli jsme si na tu událost, když jsi byla malá a vyprskla jsi svoje přes celý stůl!
Pozdravuj Talii, měj se tam na severu hezky!
Mamka s taťkou :)

Tara si stejně jako všechny ostatní dopisy od svých rodičů založila a ihned se dala do psaní dopisu nazpět, ve kterém se zmínila o rozhovoru s Harrym.

Doprostřed jejího psaní vešla do místnosti Talia. Hodila po Taře pohled, než si šla hledět svého.

Když měla Tara hotovo, zvedla se a oprášila si sukni. ,,Půjdu poslat dopis," pověděla Talii. ,,Chceš jít se mnou? Jo, mám tě pozdravovat od mámy a táty."

Talia zatřásla hlavou. ,,Ne, díky, potřbuji si dopsat úkol ze Starodávných run. Ty bys měla taky, víš."

Tara nad tím mávla rukou. ,,Starodávné runy, Péče o kouzelné tvory... To nám zatím odpustí, ne? Jsou to nové předměty, a já si to stihnu dopsat. Nemusíš se bát."

,,Když myslíš..."

Tara odešla a vydala se z Havraspárské věže ven. Minula několik mladších studentů, kteří jí byli po ramena, než byla konečně zase sama u sovince.

Přes tři roky, které Tara v Bradavicích trávila, to vypadalo, že v sovinci trávila většinu svého času. Ale houkání sov, které se tam ze všech stran ozívalo, ji svým způsobem uklidňovalo. A navíc se tam nemusela pořád falešně usmívat a občasně vypustit i pár slz.

Jakmile ale vyšla prvních pár schodů, byla pozadu sražena opět dolů. A pak se našla, jak na ní leží Fred Weasley.

Tara zrudla jako rajče. On na ní ležel! A jeho obličej byl tak blízko... Tara si nikdy nevšimla, jakou krásnou barvu jeho oči mají. Takhle blízko vypadala barva jeho očí světlejší... A ty jeho vlasy... Tara měla chuť mu do nich zajet rukou.

Počkat.

Co?

Tara se vrátila do přítomnosti. Ležel. Na. Ní. Fred. Weasley! Ten na ní také koukal s očima vykulenýma, ale neudělal jediný pohyb, kterým by se snažil zvednout.

,,Ehm, Frede?" pípla potichu Tara. Její obličej byl pořád rudý a očima se koukala všude až na Freda. ,,Můžeš ze mě slézt? Jsi docela těžký."

Fred zatřásl hlavou, jako kdyby se vzpamatovával, co se stalo, ale pak se podíval na Taru a bleskurychle se zvedl. Pak nabídl pomoc i Taře. ,,Já-" začal. ,,Promiň, já... Já jsem t-tě neviděl... Opravdu promiň, běžel jsem za G-Georgem a uklouzl jsem a ty jsi tam stála..."

Bylo o vůbec poprvé, co ho Tara viděla opravdu nervózního a kdy nevyslovoval plynule. Jak to bylo možné?

Tara se podívala na své kozačky a Fred se koukl na své boty - nastalo mezi nimi trapné ticho.