Real

týden 2. (2/3)

A bylo to tady, středa.

Den D, kdy měla brunetka absolvovat první hodinu volitelného předmětu se Stylesem. Právě vycházela z dívčích toalet a mokré ruce si nervózně utírala do svých tmavých džínů. Pomalým krokem mířila ke školní knihovně, kde se mělo vše odehrávat. Nenápadně se vetře dovnitř, sedne si dozadu a bude dávat pozor celou hodinu, aby tomu namyšlenému panákovi dokázala, že si své místo vydobyla opravdu právem.

Pravou rukou pevně svírala popruh batohu a tu druhou zatínala silně v pěst. Nechápala, proč je tak nervózní, přece o nic nejde.

Opatrně nakoukla do místnosti, bylo v ní plno jejích vrstevnic, ale on tam ještě nebyl; díky bohu. Vplula do třídy, tak že si jí nikdo nevšiml a usadila se na místě, za všemi jejími spolužačkami. Mohutný stůl, u něhož dříve sedávala profesorka Finnová, byl umístěn daleko od ní, a ještě k tomu ji od něj držela barikáda ostatních židlí se stolečky, které zabraly ostatní dívky. Teprve teď si Maddy všimla, že všechny jsou perfektně upravené a nalíčené. Když v první řadě zahlédla blonďatý ohon hlavní Prcinky, pořádně si ji prohlédla. Měla bílé tričko s výstřihem do V, pod kterým svítila vínová podprsenka.

Helen zpozorovala hnědovlasou dívku usazenou v poslední řadě. Nechtěla vyvolat špatný dojem, protože byla zrovna obklopena kroužkem svých stoupenkyň, a tak vykouzlila bravurní falešný úsměv a zamávala jí. Brunetce se nahrnula červeň do tváří. Div nevyprskla smíchy. Horší herečku snad neviděla. Nevinně se usmála.

Styles přišel přesně dvě minuty po zvonění. V ruce nesl tentokrát modrou složku, jež vypadala celkem plně. Všechny dívky, přestaly štěbetat a v ptačí kleci se náhle rozhostilo hrobové ticho. Každá skenovala jeho postavu a obličej, dnes již podruhé, jelikož měli možnost ho obdivovat v klasické hodině angličtiny. Vydechuje horký vzduch, prohrábl si své hnědé kudrny.

„Takže, dnes je znovu jakási zahajující hodina. Jelikož se všichni navzájem už známe a na rozjezd pořádné výuky mi přijde zahajovací hodina příliš brzká, napadlo mne, že by bylo příhodné, jen tak si popovídat, například o literatuře. Co myslíte?" položil veřejnou otázku, na níž se mu z barikády ozvala souhlasná zamručení. Brunetka pochybovala, že by někdo z nich četl něco víc, než knihy z osnov. Ta myšlenka jí připadla velmi komická. Ve stínu za mohutnou dívkou, sedící před ní, uchráněna před spalujícíma očima profesora, čekala, jak se bude její komická myšlenka rozvíjet v praxi.

Jak brunetka čekala, začal otázkou „Co momentálně čtete za knihu?". Potutelně se usmála.

„Co vy, Helen?" Pokynul jí. Maddy se nedivila, že si vybral zase ji.

„Ehm jistě." Blondýnka se slabě zasmála, ale její hlas vůbec jistě nezněl. Maddy se nepatrně vyklonila zpoza svého štítu (v podobě té mohutné spolužačky) a spatřila, bílo-růžová záda Helen. Také zaměřila Stylese, jak sedí na velkém stole a trpělivě vyčkává Prcinčinu odpověď.

„1984." Vykoktala ze sebe nakonec. Styles pozvedl obě obočí a vypadal docela překvapeně. Madeline protočila očima; jako by to neříkala. I přes to jí však její odpověď zaujala stejně jako profesora.

„Tak tedy George Orwell - narozen 25. 6. 1903, voják, novinář i spisovatel, proslaven romány jako například: Na dně v Paříži a Londýně, Farma zvířat a konečně 1984. Byl to velký člověk. Jsem si také vědom, že dílo 1984 je zařazeno v kánonu knih k maturitám. Vyberete si ho?" Maddy byla příjemně překvapena jeho znalostmi a formulací. Kdyby vůči němu neměla vypěstovanou, za tak krátkou chvíli, takovou averzi, snad by ho i obdivovala, i když chápala, že by to měla být povinnost každého dobrého učitele.