Vzpomínky (TMR)

Část 6

„Psst!Vstávej!"
Překvapilo ji , že hlas, který ji vzbudil nepatří Newtovi. Ale nestěžovala si, tohle bylo něžnější probuzení než minulé.
Rozespale si promnula víčka a otevřela oči. Koukal na ní Jeff.
Na její vkus byl až moc blízko a tak se rychle vyhrabal ven ze spacáku. Newt jí sliboval, že jí postaví nějaký ten přístřešek, ale kecy kecy a skutek utek.
No jak by ne když tu práci měl na starost Galy. Ani by se nedivila, kdyby jí až se nastěhuje někam schoval bombu a za stromem by zmáčkl spoušť.
„Co je?" zeptala se rozespale a Jeffovi se po tváři roztáhl úšklebek.
„Ráno," prohlásil se smíchem.
„Ráno? Vždyť je ještě noc!" namítala vzpruzeně a šermovala rukama.
„Tady se vstává brzo bažo, zvykej si."
„Carol."
„Co?" Tentokrát byl zmatený měďoch.
„Mé jméno- Carol. Nejsem žádnej váš baža!" 
Od Newta jí tohle oslovení až tak nevadilo, ale od Jeffa ano.
„Jasně, promiň bažo," omluvně pokrčil rameny, jakoby si vůbec neuvědomoval, co právě znovu vypustil z pusy.
Carol se bezmocně flákla do čela a následovala Jeffa do jídelny.
Vůbec jí nedošlo, že měďoch má namířeno trochu jinam.
„Kam to pro grinda jdeš?" ptal se.
„No...ehm...na snídani přece. Copak se nemůžu najíst? Mám hlad," prohlásila sebejistě.
„Když se nechceš osprchovat, tak pro mě za mě jdeme na snídani," pokrčil rameny Jeff a obrátil to.
„Počkej, počkej. Chci se osprchovat!" 

Jeff ji zavedl do sprch, nebyl to žádný luxus, ale alespoň nebude smrdět jak hromada...plopáků?
Jeff zavřel dveře a ujistil ji,že bude hlídat, aby jí žádný Placer nevpadl do sprch a nestalo se bůhvíco.
Byla ráda, že někdo bude hlídat, ale to to nemohl být někdo jiný? Třeba Newt.
Kápo jí nevadil, ale přece by byla ráda, kdyby jí hlídal záda někdo, komu věřila, kdo s ní byl hned od začátku a tak. Třeba Newt konkrétně.
Za dveřmi objevila svůj červený batoh, někdo myslel na všechno, ušklíbla se.
V něm bylo jak jinak několik kusů oblečení a pár hygienických potřeb. Vše, co člověk potřebuje.
Po důkladném umytí se převlekla do modrých jeansů, obyčejného černého trika a s batohem a hromádkou špinavých věcí vyšla ven.
„Tohle odneseme na vyprání," oznámil jí Jeff a sebral jí prádlo. Trošku zčervenala, když si všimla co je na vrchu, ale Jeff to buď nepostřehl, nebo ji nechtěl uvést do rozpaků, a tak raději mlčel.
„Ty se teď jdi najíst."
„Ty nejdeš?" zeptala se zmateně.
„Ne, už jsem snídal. Když jsi se sprchovala, byla jsi tam docela dlouho," prohlásil se smíchem a nechal ji samotnou.
„Ty grinde, slíbil jsi, že budeš hlídat!" zakřičela ještě, než se vydala na snídani.
U stolu seděl jen Newt a Chuck. Newt koukal do prázdna a pomalu ukusoval svůj chleba.
Chuck, jindy veselý byl taky zticha.
„Co se vám stalo?" zeptala se když dosedla vedle Chucka. Chuck dožvýkal sousto a pak se k ní naklonil a pošeptal jí:
„Mně nic, ale Newt má špatnou náladu, včera v noci se prej strašně seknul s Albym. Oni se moc nehádaj víš, jsou to strašní kamarádi a zají se už od začátku. Radši ho nepruď," doporučil.
Newt si prudce stoupl a každého přejel naštvaným pohledem. „Já mám taky uši!" Pak sebral talíř a nakvašeně odkráčel pryč.
„Jak jsem říkal," řekl Chuck s plnou pusou.
„Dneska se pracuje jen do oběda," zamumlal nadšeně. „Víš ty, co to znamená?"
„Ne," přiznala Carol a dychtivě naslouchala, co ze sebe Chuck vysype. Ten si pozornost náležitě užíval, přece jen se s ním moc lidí nebavilo.
„Bude vatra!" vykřikl až se na ně několik dalších Placerů obrátilo.
Carol na ně omluvně pokrčila rameny, a pak se obrátila zpět k Chuckovi.
„Vatra?" ptala se a dělala hloupou.
„Jo, slaví se každej měsíc po sklizni. Placeři se trochu odvážou po Galyho driáku, takže pak druhý den mají měďoši fakt nával. Skoro všichni s kocovinou, fakt ti nedoporučuju to pít."

Carol vůbec nevnímala, co dělá, pracovala jako stroj. Neustále jí v hlavě strašil Newt. Proč se s Albym pohádal? Je to snad kvůli ní? Došlo jí to, až když jí Jeff napomenul.
„Ježiši, co to děláš, ty grinde?!"
Carol se podívala na ruku jednoho kluka, co právě čistila dezinfekcí.
„Co dělám špatně?" zeptala se zmateně.
„To není dezinfekce! To je limonáda!" Když už se Jeff rozčil, rozčílil se pekelně.
„Raději běž pryč," usmál se.„ Vidím že nejsi ve své kůži. Stejně bude brzo oběd tak si dej pauzu."
„Díky," poděkovala měďákovi a vyběhla co nejrychleji ven ze zatuchlé místnosti.
Projít se jí neuškodí...

„Carol!"
Někdo křičel.
Otočila se a za zády spatřila Newta, jak k ní udýchaně dobíhá.
„Co? Chceš si na mě zase vybít zlost?" odsekla a obrátila se, aby pokračovala dál.
„Ne, chci se jen omluvit."
To jí zastavilo, otočila se zpět k blonďákovi.
„Co?"
Newt sklopil oči k zemi jakoby se styděl.
„Chtěl jsem se omluvit za to, jak jsem se ráno choval. Neměl jsem křičet na vás jen proto, že jsem se pohádal s Albym. Měl jsem jen zlost."
„Já vím, choval jsi se jak blbec," poznamenala s úsměvem- odpuštěno.
Newt se rozesmál a když se rozešla, srovnal s ní krok.
„Kam jdeš?" vyzvídal.
„Já nevím..."
„Můžu jít do Nevím s tebou?"
„Jestli chceš."
V družném tichu procházeli Placem. Carol připadalo to ticho trapné, jakoby si neměli co říct. 
Něco by řekla, ale co? Zeptat se ho, proč v noci brečí? To by asi nebyl dobrý nápad na začátek konverzace.
„Newte, co jsou to ty vatra?"
„Už brzo uvidíš," usmál se lstivě

Já vím já vím :D
jsem hrozná a tohle je asi ta nejnudnější část co tu kdy najdete, jenže bez nudných částí nemůžou být ani ty zábavné.
Slibuju ale, že v další části naleznete fakt BOMBU, protože vatra jsou nevyzpytatelný večer že?;)
Jinak se chlubíím..A teď pozor!...Že jsem už přečetla konečně Labyrint:Útěk a musím uznat, že Dashner má teda talent. Čtení jsem si užila a i s několika přestávkami knížku přečetla za 3 a půl hodiny..

PS: Kdo jde z vás do kina na Labyrint Zkoušky ohněm? :3 Já totiž jo.
Už i plakát jsem ukořistila :)