In Love at camp /Larry Stylinson/

18.

Louis's POV

Vím, že jsem usínal s Hazzou v objetí. Tak jaktože necítím to nádherné teplo, které z něho obvykle vychází. Pokusil jsem se ho našmátrat rukou na druhé polovině postele, ale nic. Okamžitě když jsem to zjistil, vyhoupl jsem se do sedu, rozevřel oči, které jsem náhle zavřel kvůli návalu denního světla. Promnul jsem si je a poté se rozhlídl po pokoji. Nikde jsem ho neviděl. Nebyl ani u skříně, na sedačce, dokonce ani u jídelního stolu, který byl pořád prostřený od včerejší večeře. Napadla mě ještě kuchyně. Nechtělo se mi vstávat, tak jsem se rozhodl pouze zavolat a zjistit tím jestli se tam náhodou neschovává a nechystá nějakou výbornou snídani. "Zlato?" Nic. "Hazz?" Pořád se mi nedostávalo odpovědi. Začal jsem se o něho bát. Vylezl jsem z postele ke skříni, tam jsem popadl první boxerky, které jsem uviděl a navlíkl je na sebe. Vydal jsem se směr kuchyň. Šel jsem okolo barového pultu, když jsem uviděl Hazzův, nebo vlastně můj náramek. Před pár dny jsem mu ho dal a on ho nikdy nesundával z ruky. Jedinou výjimkou bylo umívání nádobí. Prej by ten jar mohl zničit tak drahocenný poklad. Vzal jsem pletený náramek do ruky a pokračoval dál. Další věc co nebyla obvyklá a vyvedla mě z míry, byla sklenička rozbitá na miliony malinkatých střepů. "Hazz" řekl jsem až skoro zadušeným hlasem, když jsem zpozoroval pár kapiček krve na zemi. Možná šel za Liamem pro lékárničku, nebo je v umývárně. Proběhlo mi hlavou. Střepy jsem nechal střepama, přiběhl ke skříni, navlíkl na sebe první oblečení, které jsem našel. Byly to obyčejné šedé tepláky, černé, Harryho tričko a modrou mikinu. Přešel jsem ke dveřím a chtěl se vydat do umývárny a pak za Liamem, ale to co jsem zahlídl, bych nikdy nechtěl vidět. Na dveřích byl nalepený papír a na něm načmáráno černou fixkou a podivným písmem: 'Harryho už nikdy neuvidíš!' Hned jak jsem to uviděl, tak se mi do očí nahrnuly slzy a nekontrolovaně stékaly po mých tvářích. Strhl jsem papír ze dveří, zmuchlal ho o "kuličky", kamsi ho odhodil, rozrazil dveře a vyběhl na místo, kterým se nacházela umývárna. S očima plných slz, přes které jsem neviděl na cestu, jsem se nějak dostal ke dveřím umývárny. Na dveřích byl další papír a pár kapiček krve. 'Věděl jsem, že sem zamíříš, ale musím tě zklamat' Ignoroval jsem ten papír a i přes to, co jsem si tam přečetl, jsem vešel dovnitř. "Hazz?" vykoktal jsem ze sebe přes vzlyky. Nikdo mi neodpovídal, tak jsem se zkusil, vydal za Liamem. Ten by možná mohl něco vědět. Vrazil jsem dovnitř bez klepání a hned na Liama hrnul jednu větu za druhou. "Harry se ztratil. Někdo ho unesl. Co když mu něco dělají. Prý ho už nikdy neuvidím. Nechávají mi všude vzkazy. Na zemi byla krev. Odešel bez toho, aby mi něco řekl. Určitě není v pořádku. Bojím se o něho. Chcu ho zpátky. Musím ho najít..." Liam ke mně přešel a silně mě obejmul. "Lou, To bude v pořádku." Promáčel jsem celé jeho tričko a pokusil se ze sebe něco vykoktat. "Li on..." hned po druhém slově mě můj hlas zradil. Nedokázal sem říct ani jednu jedinou větu. "To je v pořádku Lou. Co si to říkal? Že ho někdo unesl? To není možné. Určitě jenom někam odešel a za pár minut se zase vrátí." Liam mě hladil po vlasech a snažil se mě všelijak utišit. Bohužel se mu to nijak nedařilo. On mi nevěřil. Vzal jsem ho za ruku a táhl k umývárně. Došli jsme tam a já mu ukázal papír nalepený na dveřích. "Lou, to- to co je?" Nedokázal jsem vyslovit jediné slovo, tak jsem jenom přikyvoval. Nebýt mě tak na ten papír kouká další dva dny. Opět jsem ho chytil za ruku a táhl ho tentokrát k naší chatce. Liam ještě stačil papír strhnou a zahodit do koše. Když jsme konečně byli u chatky, zatajil se mi dech. Další papír. Na dveřích vysel další papír. Tentokrát zepředu. 'Hledat můžeš, ale nikdy nenajdeš' "Proč Li, proč?" rozbrečel jsem se nanovo. Když jsem aspoň trochu zahnal slzy, vešel jsem dovnitř a zavedl ho k místu, kde byla rozbitá sklenička. Byl tam další vzkaz. 'Nemá to smysl Louisi' "Má to smysl. Má" vykřikl jsem, tak že to museli slyšet snad i v Londýně, který je odsud vzdálený několik tisíc kilometrů. "Lou" Liam se mě pokusil chytit za ruku, ale nestihl to. Rozběhl jsem se ven a tam se posadil na malinkou "terasu", která byla před schody. "Lou, najdeme ho. Já mu zavolám." Li si začal vytahovat telefon z kapsy, teda doku jsem ho nezastavil. "T-telefon m-má tad-dy." Ukázal jsem na chatku za sebou. "Aha" odvětil s jasným zklamáním v hlase. Pohladil mě po hlavě, rychle se zvedl a bezeslov odešel. Řekl jsem si, že se půjdu podívat k lesu, sednu si tam a budu přemýšlet, kde by Hazz mohl být. Teda jsem se zvedl, postavil se na nohy a rozešel k lesu. Byl jsem tak dvacet metrů od lesa, když jsem zaslechl ten otravně známý hlas. "Lou" Přišla ke mně a chytla mě za ruku. Pokusil jsem se jí vyvlíknout, ale ona zesílila svůj stisk na mé ruce a otočila si mě k sobě čelem. Už zas to tu je. Chová se ke mně jak ke kusu hadru. Nesnáším jí. Nechci, aby se mě dotýkala. Nechci jí v životě víc vidět. Jediné co teď chcu, je najít Hazzu. "No jen pojď Lou" táhla mě za mojí již teď dost bolavou ruku do jedné z chatek. Otevřela dveře, které zase ihned zavřela a postavila mě k posteli. "To abys mi neutek" pronesla, když zamykala dveře.' Proč bych jí měl utíkat? Co mi udělá? Proč tu vůbec jsem?' Mnoho takových otázek se mi motalo hlavou. Vyrušila mě až její ruka na mé tváři. Jednou mě pohladila po tváři a nakonec mě shodila na postel za mnou. Přitiskla rty na ty moje a začínal s nimi pohybovat. Líce se mi mokřily pod slzami, vytékajících z mých ubrečených očí. Začala mi rukou nadzvedávat tričko a pomalu ho sundávat. Onedlouho už jsem tam ležel jenom v boxerkách...

_________________________________________________________________________

Nová část. Dočkali jste se.

Já vím, já vím. Je to "trošku" později, ale je to tu!

Doufám, že se vám líbí... Jinak nevěřím, že jsem něco takového napsala XD.

Určitě napište co si o této storce, nebo jenom díle myslíte. Moc mě to potěší...

Love ya all ZeeXx