Vzpomínky (TMR)

Část 7

„Teď!" zavelel Alby a všichni kápové hodili své louče na obří, dřevěnou hranici a ta pomalu vzplanula.
Všichni se rozjásali a smáli se. Večer se pomalu, ale jistě měnil na soutěžení chlapců v ringu a opíjení se. Ke Carol přicházel Minho, držíc v ruce placku a dvě skleničky z kuchyně. Jéžiši, pomyslela si. Gallyho driák!
„Ahoj," řekl Minho a Carol se rozhodla, že bude předstírat zvědavost ohledně alkoholu.
„Co to je?" zeptala se zvědavě a ukázala na placku.
„Chceš ochutnat?" nabídl jí ho s úšklebkem. Herec by z něho nebyl.
„Jasně," přisvědčila a sebrala mu placku z ruku. Odšroubovala uzávěr a pořádně si lokla.
Fuj! Netušila, že to bude až tak špatné. V krku jí to pálilo a slzely jí oči. Rychle to vyplivla a rozkašlala se.
Minho si placku vzal zpět a sám si pořádně loknul a pyšně se smíchem odkráčel pryč. Carol si naoko uraženě sedla na jednu z klád kolem a podepřela si unaveně hlavu.
„Tak tady jsi!" ozvalo se jí nadšeně za zády a ona polekaně nadskočila.„
Tohle mi už nikdy nedělej, Newtone!" zakřičela na Newta a naštvaně mu píchla do hrudi.
Newt se příjemně zasmál, ale pak se zarazil. Ajéje!
„Jak jsi mi to řekla?" podivil se a zíral na ni. Co teď říct?
„Newtone," odvětila prostě, jakoby to byla samozřejmost.
„Kde jsi to vzala?"

„Já ani nevím, prostě to ze mě najednou vypadlo," zalhala a Newt očividně nespokojen s odpovědí si k ní přisedl.
„A jak ti chutnal Gallyho driák?" zeptal se uštěpačně se šklebem, který ho prozradil, a Carol zčervenala.
„Já tě zabiju, Minho!" vykřikla a na náznak války zdvihla pěst do vzduchu. Ten asiatskej blb to všem rozkecal!
Trapně pokrčila rameny a Newt se rozesmál - rozený optimista.
Chvíli jen seděli a pozorovali oheň, který plál vysoko k nebesům.
„Myslíš," zašeptal smutně, „ že existuje něco tam venku? Že máme šanci se odsud dostat?"
Carol to bolelo víc než cokoliv jiného:
„Ne," odpověděla a po tváři se jí skutálela jedna neposedná slza, kterou ihned co nejméně nápadně setřela.
Newt pokýval hlavou. „Ale přesto, přesto všechno, tomu věřím a věřit nepřestanu. Už jednou jsem věřit přestal a krutě se mi to vymstilo."
Carol věděla, že nemá cenu se ptát, jak to myslí - stejně by jí neodpověděl. Odpověď znalo jen pár vyvolených a ona také, přesto, že Newt jí to neřekl.
Věděla, že zpytuje svědomí, a tak mlčela, dokud se nerozhodne přerušit to nesmrtelné ticho sám.
„Chápu to," přisvědčila. Jsem tu s tebou, navždy! 
Newt se usmál a nabídl jí ruku.
„Co?" podivila se a Newt kývl k tančícím Placerům.
„Nebuď labuť, Carol. Pojď si zatancovat!"
Carol mu věnovala pohled plný jízlivosti a jeho ruky se chytla. Měl jí teplou a dlouhé prsty jí držely pevně. Newt jí dotáhl blíž k ohni a roztočil. Smála se a vnímala jen sebe a Newta.
Pak si ji přitáhl, čekala něco víc, ale to se nestalo a tak si brzy odkráčeli sednout a Newt do sebe obracel už druhou skleničku alkoholu.
„Neblázni!" zašeptala se smíchem a Newt se uraženě zamračil.
„Přestanu, kdykoliv se mi zachce," vyplázl na ni jazyk a skleničku dopil.
Přiblížil se k nim Minho.
„Můžu miss Plivanec vyzvat k tanci?" zašklebil se a podobně jako Newt jí nabídl ruku.

Carol se otočila na Newta, který se mračil a bylo jasně vidět, že žárlí, ale ruku přijala. Může si přece dělat, co chce!
S Minhem to bylo něco jinšího než s Newtem. Newt byl jemná bytost, zatímco Minho s ní točil všemi směry a skákal všude možně jako starý kozel. Smáli se, ale i Minho se brzy unavil a konečně jí pustil.
Carol ještě vydýchávala a pustila se k místu, kde nechala Newta.
„Newte!" vyděsila se a křikla.
Newt nikde nebyl a na zemi ležely střepy od sklenice.
„Newt zmizel!"

Tak už tenhle týden Labyrint: Spáleniště u nás :o ♥♥♥

Už se tak těším.

Věnováno jisté osůbce za onoho lenocha, ze kterého mě má xD
Z toho nahoře prostě chcípám smíchy XD