V zajetí otce...

19. kapitola

Po tom, co jsem otevřela oči, jsem zjistila, že jsem v nemocnici. Vedle mé postele seděl John a Rach s Davidem. Když jsem otevřela oči všichni se ke mě hned hrnuli.
"Miley, jak je ti?" ptal se me hned John. "Do-do-dobry" vykoktala sem ze sebe. Asi do minuty vešla sestrička a požádala o soukromi. Když jsme s ni byly sami začala se ptát jak mi je, proč jsem omdlela atd....a její poslední věta byla "Zítra rano Vás pustíme domu" a s touto větou zavírala dveře mého pokoje.
Po chvíli přisel zpět do pokoje John.
"Miley„ ihned se ke mě vrhl a políbil mě. "Měl jsem o tebe strach lásko tohle mi už nedělej„ "Johne, já mám strach, bojím se otce." přiznala jsem. "Zlato, neboj, nedovolím mu, aby ti něco udělal. Hned zítra zajdeme na stanici a vše jim tam povíš, neboj, budeš v bezbečí.,, usmál se na mě. Vrhla jsem se mu kolem krku a pevne ho objala. "Miluju tě Johne„ zašeptala jsem mu do ucha. Viděla jsem, že ho to, co jsem řekla překvapilo. Odsunul se ode mě, podíval se mi do očí, dal mi ruku na tvář a řekl: ,,Já tebe princezno, ale teď musíš odpočívat, prospi se a já si tě tu ráno vyzvednu." s těmito slovy odešel a já zůstala sama se svými myšlenkami.

Vím, že je tahle kapitola krátká, ale stejně pochybuji, že to opravdu někdo čte. A jestli ano, omlouvám se, že sem tak dlouho nepsala. Chyběla mi inspirace a čas.