Osudové lásky

8.Část

-Pohled Míši-

Napsala jsem Niki. Potřebovala jsem se s ní nutně sejít a všechno jí vysvětlit. To, co mě nejvíc překvapilo bylo, když mi napsala, že myslela, že jsme kamarádky a že bych jí řekla, že s Atim chodím, ale já ji nic neřekla... Proboha, ona si vážně díky té fotce myslí, že chodim s Atim? Řekla jsem si sama pro sebe... Ještě chvíli jsem ji přemlouvala, aby přišla na Harfu.. Nejdřív to zkoušela přes sestru, tak jsem jí řekla, že ji může vzít sebou.. Po dlouhém přemlouvání teda naonec souhlasila, ale nebyla z toho nějak zvlášť nadšená... Byli jsme domluvený, že se tam sejdem za hodinku a půl.. Tak jsem se šla upravit a převléct se. Když už jsme byla připravená, tak už byl čas vyrazit, tak jsem akorát popadla kabelku se vším potřebným a vyrazila jsem. Byla jsem tam o něco dříve, ale tím líp, došla jsem si ještě pro bubble tea. Když jsem stála už na místě, tak za deset minut přicházela už docela naštvaná Niki a vedlé ní s usměvem pochodovala její sestra Verča.. "Ahoj." pozdravila jsem je. "Nazdar" Řekla Niki. "Ahojky!" Řekla její sestra a pospíchala mě obejmout... S její sestrou v poslední době docela dobře vycházím. Je malinká a roztomilá... Je jí teprv dvanáct, což většinu vysvětluje... Pujdeme si sednout někam, nebo se chcete projít?" Zeptala jsem se.. "Ještě jsme neobědvali, co kdybychom zašli do KFC?" Zeptala se nadšeně Verča "Ehm... Jasně, proč ne?" řekla jsem a podívala se na Niki a ta jen pokrčila rameny, že je jí to jedno.. Byla jsem z ní docela nervozní, protože to její chování se mi ani trochu nelíbilo.."Takže Niki..." Začala jsem, když jsme už sedly i s jídlem v KFC.. "Hele ty seš teda na mě naštvaná, protože jsem ti neřekla, že chodím... Ehm... s Atim?" Řekla jsem, ale to jméno jsem zašeptala.. Nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl. A znervoznovalo mě i to, že to poslouchala Verča.."Jo, co bys čekala, já si prostě jen myslela, že jsme kámošky.." Řekla se zklamaným pohledem. "Víš, ono je to celé tak trochu jinak... Netušila jsem, že když ti pošlem takovou fotku, tak z toho pochopíš, že spolu chodíme.. Měla jsem na to myslet.. No každopádně... Já s Atim nic nemám a nikdy jsem nic neměla... Jsme nejlepší kamarádi a ta pusa to byla jen na tvář a kamarádská..." Řekla jsem a ona se na mě podívala se zvednutým obočím. "Jasně že jo, přece bych ti nelhala..." Řekal jsem a mrkla na ni.. "No toho se právě bojim, že jsi mi lhala a že mi stále lžeš a proto se mi to nějak nezdá.. Hele holky, nemá to smysl, pojď Verčo, jdeme domů..." Řekla a už se zvedala. "Niki počkej.. Já to myslím naprosto vážně.. Já s nim nic nikdy neměla a ani nemám v plánu s ním něco mít.. Je to muj nejlepší kámoš... Chodili jsme spolu na střední... Tam se z nás stali nejlepší kamarádi a od té doby se spolu vídáme a bavímetéměř furt.. Díky tomu jsme se s nim bavila i na 4Fans a díky tomu u mě byl ten den jak jsme ti posílali fotku... Nic víc v tom nehledej.." Řekla jsem a ona se posadila zpět "Myslíš to vážně?" řekla a vykulila oči. "Přísahám, myslím to naprosto vážně.." Řekla jsem. "Moc se ti omlouvám... Já jsem si vážně myslela, že s ním chodíš.. O to ani tolik nejde, já bych vám to moc přála, i když se mi Ati líbí..." Když tohle řekla, tak si asi uvědomila, co řekla a chytla se za pusu. "Sakra, tohle jsem říct nechtěla... No stalo se..." Řekla a obě jsme se začaly smát.. "Jen mě mrzelo, že jsi mi to nechtěla říct... No to je jedno, prosím, odpustíš mi to?" řekla a sklopila pohled... "Jasně, že ti to odpustím, seš přece kámoška, ne?" Řekla jsem a usmála se.. "Děkuju a co mám teď dělat, potřebuju se omluvit Martinovi... Poslal mi žádost, já ji ale odmítla navíc mi to příjde zbabělé psát mu omluvu přes Facebook.." Řekla sklesle... "Neboj, však já ještě něco vymyslím..." Řekla jsem.. Už jsem odcházely domu.. "A proč si mi vlastně nechtěla říct, že jste s Atim nejlepší kamrádi?" zeptala se mě Niki.. "No, víš ono... Úplně to prostě nechci všude říkat.. Zaprvé je to tak tochu soukromá věc a já to chci říct lidem... Teď se prosím neuraž... Které znám dlouho a vím, že se se mnou nebudou kamarádit jen kvuli tomu, že se s nim bavim a nebo aby neobtěžovali jeho..." Odpověděla jsem a taky jsem sklopila hlavu.. "Jasně, chápu to.." Řekla když jsme vycházely z obchodu, tak jsem koukala do mobilu a nedávala jsem moc pozor a do někoho jsem vrazila. "Pardon, omlouvám se..." Řekla jsem hned.. "To je v pohodě..." Řekl ten kluk, do kterého jsem vrazila a usmál se... Nemohla jsem z něj odtrhnout oči... Měl tmavě hnědé vlasy, vypracovanou postavu a měl brýle.. Byl vážně okouzlující... Zdálo se, že ani on ze mě nemohl spustit oči... Nakonec na mě zavolala Niki, jestli jdu a já jsem si až pak uvědomila, že na sebe s tím klukem jen tupě zíráme.. Odtrhla jsem se od jeho krásných očí, zatřásla jsem hlavou, abych se vzpamatovala a šla jsem společně s holkama domu..

-Pohled Niki-

Až do poslední chvíle jsem si nebyla úplně jistá, jestli mám fakt na tu Harfu přijít. Pořád jsem uvažovala o tom, co mi chce asi Míša říct. Musela jsem se zeptat sestry, co si o tom myslí, ale co bych od ní mohla čekat... Hned jak slyšela jméno Míša, tak se jí zatemnil mozek... Takže se v rychlosti připravila a než jsem se stihla obléknout i já, už mě táhla z pokoje ke dveřím a odemykala. Musela jsem se tomu zasmát, bylo to celkem roztomilé, jak si Michaelu za tak krátkou chvíli stihla oblíbit... Vyběhly jsme tedy z bytu na autobusovou zastávku. Díky mé rychlé sestře jsme stihly ještě ten dřívější autobus, který se ale poněkud zpozdil, takže jsme na Harfu dorazili celkem včas. Když jsem viděla Míšu, na poslední chvíli jsem zauvažovala, jestli to nemám otočit a jít zase domů, všechno ale vyřešila Verča, která ji hned běžela obejmout... Šla jsem trochu naštvaně za ní a společně jsme pak vyšly ke KFC. Míša se mi stále snažila tvrdit, že ona s Atim nic nemá... Kdyby se mi aspoň přiznala, takhle to dělá ještě horší... Zhruba po deseti minutách už jsem prostě neměla nějak náladu a ani sílu to poslouchat a byla jsem rozhodnutá odejít. Hned. Odsunula jsem židli a šťouchla do sestry, když jsem ale židli zasouvala zpátky, vychrlila na mě tolik informací najednou, že jsem se musela znovu posadit. "Myslíš to vážně?" Zeptala jsem se překvapeně. V tu chvíli jsem jí už tak nějak věřila. Nevím, jak je možné, že se to ve mně zlomilo tak rychle, nebo mi prostě došlo, jak blbá jsem v posledních hodinách byla. Jen jsem na ni zírala s vytřeštěnýma očima a nějak se pořád snažila pobrat to, co mi právě řekla. A pak jsem se jí začala omlouvat... (Asi jsem jí těma všema omluvama vypálila díru do hlavy, za což se omlouvám :D). Pak jsme se už konečně udobřily a Míša mi vysvětlila, že nechce lidem, které příliš dobře nezná, říkat o tom, že se zná s Atim. To už jsem ji pochopila úplně. Když jsme už všechny odcházely z KFC domů, Míša vytáhla mobil, prý mi chtěla něco ukázat. Při tom nedávala pozor na cestu a do někoho vrazila. Začala se mu ihned omlouvat a mě v tu chvíli došlo, že tohohle člověka odněkud znám, že už jsem ho někde viděla...

-Pohled Míši-

(o měsíc později)

Domluvili jsme se s Martinem a já jsem se rozhodla, že to řeknu Niki.. Chci, aby se mnou totiž šla na Utubering.. Samozřejmě počítám s tím, že půjde, protože si, podle mě, nenechá ujít možnost omluvit se Atimu. Dneska jsem s ní měla jít ven, tak jsem se rozhodla, že jí to řeknu.. Lístky mám už koupené.. Samozřejmě přes Martina.. Kdyby řekla, že nepujde, tak budu muset druhý lístek nejspíš prodat, ale nějak moc s tím nepočítám.. Šla jsem se rychle obléct.. Vzala jsem si tašku, do ktere jsem naházela mobil, klíče a peněženku a vyrazila jsem.. "ahoj" pozdravila jsem Niki "ahoj" pozdravila mě nazpět.. "tak co si mi chtěla říct tak duležitého?" zeptala se mě.. "no, koupila jsem dva lístky na utubering a tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli pujdeš se mnou? Nějak jsem s tim počítala, páč vim že se chceš ještě omluvit Atimu.. Proto jsem koupila dva lístky bez toho, abych se tě ptala.." řekla jsem "no jasně že pujdu, děkuju moc.." řekla rychle.. "musím se mu omluvit" řekla ještě.. "jo prosimtě.." řekla jsem a začala jsem se smát její přehnané reakci..