Otevřela jsem oči. Byla neděle ráno a já se cítila tak vyčerpně. Zbytek týdne stráveného ve škole byl pro mě utrpením. Neviděla jsem Lex od té doby, co jsem odešla z jejího domu. Cítila jsem se tak prázdná.
Šla jsem si dát snídani, ale hned jak se miska naplnila ovesnými vločkami, přestala jsem mít hlad. Posledních pár dní jsem jedla opravdu málo a to se také poznamenalo na mém těle. Má postava nebyla hubená, ale spíše vychrtlá, jak mi vyčnívaly lícní kosti. Sedla jsem si na pohovku a pila čaj.
,,Dobré ráno, Robin" ozvalo se.
,,Ahoj mami"
,,Jdu k Doris a asi se vrátím až večer."
,,Hmm."
,,Tak si užij den a hlavně zítra nezaspi! Mimochodem vypadáš skvěle," dodala. Ani nečekala na odpověď a bouchla dveřmi.
Má matka se o mě nikdy moc nestarala. Bylo jí jedno, co dělám, co mě zajímá nabo co potřebuju. Vždycky byla extrémně sebestředná a nikdy by na svou jedinou dceru nepomyslela jako na první. Ale teď už jsem se s tím smířila. Teď už mám náhradu..
