Unknown-known reports

Part 17

>Emily<

Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že je sobota a dneska budou Lauru operovat. Doufám, že to proběhne dobře a my se budeme moct v pondělí odstěhovat do Anglie. Už se tak těším! Ale je tu jedna věc, na kterou se těším úplně nejvíc. Laura. Snad bude v pořádku. Až zjistí, že její ruku držel Harry Styles, zpíval jí u toho a ještě k tomu byl u nás v domě a v jejím pokoji, pojede do té nemocnice znova. Řeknu jí to radši až v pondělí kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Ale nechám Lauru být. Musím na ni chvíli přestat myslet, abych si za chvilku nezačala myslet jen to nejhorší...

Co Niall a jeho písnička? Říkal, že mi ji věnuje. Asi to nechá až na to "rande". Jestli se tomu dá tak říkat. Ale bohužel nevím, co mám dělat. Harry? Niall? Harry? Niall? Niall mi připadá roztomilejší a milejší člověk než je Harry. Ale Harry je zase starostlivější člověk s nádhernýma očima. A nadrženější. Ale s tím nic nenadělám. Buď jeden, nebo nikdo. Nemůžu mít oba. Nejde to. Ale nechci ani jednoho zklamat. Harryho jsem už trochu poznala. Aspoň jedna pozitivní věc.

>Harry<

,,Já jsem takovej idiot!" Zakřičel jsem na Liama v kuchyni.

,,Co jsi zas udělal?!" Zeptal se mě.

,,Co jsem udělal?! Choval jsem se s ní jak debil! Měl jsem tam zůstat až do pondělí a prostě všechno jsem posral!" Začal jsem řvát a máchat kolem sebe rukama.

,,Harry, uklidni se!" Nemohl bys tam zůstat, máme ještě práci." Upozornil mě Liam.

,,No jo.. A té práce už mám taky po krk!" Řekl jsem, jelikož kvůli práci mám míň času.

,,Harry co se ti tam sakra stalo? Vždyť máme od pondělí volno! Akorát zítra jdeme nahrávat a pak máme volný 2 měsíce!" Připomenul mi Liam a díval se na mě jak na debila.

,,Aha. My jsme si vzali 2 měsíce volna?" Divil jsem se.

Liam se plácnul rukou do čela.

,,Kámo, kolik si tam toho vypil?" Zeptal se mě a dal mi ruku na rameno.

,,Nic." Řekl jsem už klidně.

,,Tak víš co? Běž radši spát." Poplácal mě po zádech a odešel nejspíš do svého pokoje.

Jsem to ale debil. Pomyslel jsem si. Musím to pak nějak napravit, až přijede Em. Pozvu ji sem. To bude paráda! Oslavíme tady její narozeniny! Jo! To zní celkem dobře. Aspoň něco co jsem neposral.

Když jsem si přestal v mé hlavě povídat sám se sebou, vzal jsem si z misky na ovoce banán a šel do svého pokoje. Nechtěl jsem teď Em otravovat, když jsem ji otravoval v u ní doma. Radši si dám do uší sluchátka a budu poslouchat písničky. Abych se ze všeho toho co se stalo tam i tady vzpamatoval.

>Emily<

Když jsem se trochu učesala a dala se do kupy, šla jsem dolů za mámou, která už dala v práci výpověď a je doma.

,,Dobré ráno, mami." Řekla jsem a usmála se.

,,Jé ahoj Em." Zvolala na mě.

,,Dáš si? Udělala jsem lívance. Tvoje oblíbené." Řekla a mrkla na mě.

,,Jasně, že si dám!" Jak jsem to řekla, upalovala jsem ke stolu.

Máma se jen usmála a nandala mi na talíř. Já jsem se do toho hned pustila. Miluju takovou snídani!