Nevím, kde jsem.
Nevím, co tu vůbec dělám.
Vlastně ani nevím, kdo jsem.
Nic. Nejsem nic.
Jen tu ztrácím zbytečně moc času.
Moji praví rodiče tu nejsou. Jsou pryč. Nevím kde. Prostě někde.
Jsem tu sám. Naprosto sám. Jediné co mám, je kamarádka. Nejlepší kamarádka ať se stane cokoliv.
Je mi teprve 10 let a děje se tohle. Tohle všechno mě ničí.
Celých 10 let jsem tady a nemám z toho nic. Protože mi jen ubližují. Téměř všude.
Chci mít život jako každé malé bezbranné dítě. Hlavně bezbranné. To já být nemůžu. Bohužel.
Musím se bránit. Jinak bych nejspíš nepřežil. Tak už to je. Ale nehodlám v tom pokračovat. Tohle už je až příliš.
