Osudové lásky

11. Část

-Pohled Martina (Atiho)-

Když jsem si všiml holek na afterpárty, tak jsem k nim hned pospíchal.. Pozdravili jsme se a já je objal.. Chvíli jsme si povídali všichni, pak to ale stejně přešlo k tomu, že já si povídal s Niki a Míša si povídala s Ondrou.. Povídali jsme si o různých věcech, třeba jsem se dozvěděl, že Niki miluje psy.. Je užasná.. je s ní sranda.. Něco mě k ní ale přitahuje.. Je taková nesmělá.. "Víš, chtěl bych ti něco říct.." řekl jsem ale nedokončil jsem to a políbil jí.. Chvíli spolupracovala, ale pak se rychlostí blesku odtáhla, jako kdyby si něco uvědomila.. "já.. Já... Promiň, tohle nepujde... Já nemůžu" řekla a utekla.. Sakra, co jsem zkazil? Vždyť spolupracovala.. Pořád mi v hlavě znělo to "to nepujde, já nemužu", stále jsem si to opakoval dokola a dokola.. Proč by nemohla? má snad nějakého přítele...? Sakra, jasně, že někoho má, je hezká a jinak by mi asi neřekla, že nemůže.. I přes to jsem ale vyběhl z klubu ven, abych šel za ní, ale ona tam už nebyla.. Vrátil jsem se zpět, i když už jsem na to neměl náladu, ale chtěl jsem si dát panáka.. Objednal jsem si vodku a vyklopil ji do sebe.. Pak jsem se ale přece jenom uráčil odkráčit domu.. Abych přece jenom ještě něco nevyvedl.. Nebyl jsem si jistý ničím.. Furt mi vrtala hlavou Niki.. Nevím proč, ale nemohl jsem ji dostat za žádnou cenu z hlavy..

-Pohled Niki-

Ráno jsem se probudila a chvíli přemýšlela, jestli to, co se včera stalo, nebyl jen sen. Až poté, co jsem si všimla, že jsem včera skutečně poslala Míše SMS, že odjíždím, mi došlo, že se to skutečně stalo. Vstala jsem, vypila sklenici vody a šla jsem udělat snídani. Udělala jsem si omelety naslano, s hráškem, sýrem a slaninou. Bylo asi osm, sama jsem byla překvapená, že vstanu takhle poměrně brzo. Po chvíli do kuchyně přiběhla i sestra a začala pokřikovat na celý barák. "Tiše, tiše..." Snažila jsem ji uklidnit a chytla se za hlavu. "Rodiče ještě spí..." TO byl ten první důvod. Ten druhý byl, že mě po včerejšku celkem bolela hlava. Sakra, musela jsem toho vypít celkem dost, ne, že bych byla kdovíjaký opilec, ale jsem zvyklá si dvě tři sklenky míchaného nápoje dát... A druhý den je to téměř bez následků... Naservírovala jsem sestře první omeletu a ta se do ní hladově pustila. Snědla jí celkem rychle. Když jsem se pustila do té svojí, zapípal mi mobil. SMS. "Mohla bych se na chvilku zastavit? Jen tak mezi dveřma, chtěla bych se tě na něco zeptat... Měla bych tam být tak do půl hodinky..." Psala Míša. Odpověděla jsem jí jen: "OK." A šla umýt nádobí...

-Pohled Míši-

Když jsem se ráno vzbudila, tak jsem šla udělat ranní hygienu a pak jsem se šla obléct.. Když jsem byla hotová, tak jsem napsala Niki, jestli se můžu na chvíli stavit.. Chtěla jsem se jí zeptat na to, co se včera stalo mezi ní a Martinem. Niki napsala, že můžu, takže jsem se zvedla a šla jsem rovnou k ní. "Ahoj." Pozdravila jsem ji, když se objevila mezi dveřma.."Ahoj, jdeš dál?" zeptala se.. "Okej, díky. Nebudu tu dlouho, neboj, jen se chci zeptat na pár věcí" řekla jsem. "Jo, v pohodě, mně tady nevadíš.." řekla s úsměvem.. "Takže, proč jsi utekla z té párty včera?? Udělal ti Martin něco??" Zeptala jsem se podezíravě.. "Ne, on mi nic neudělal.. Já ehm.. No... On mě... Políbil" řekla a sklopila pohled.."A to jako líbal tak hrozně, že jsi musela zdrhnout?" Zeptala jsem se a začala jsem se děsně smát.. "Ne, ale překvapilo mě to. Ani sama nevím proč jsem utekla... Byla jsem prostě hrozně zmatená.." řekla a po tváři jí stekla první slza. "Nebreč... Martin to pochopí, když mu napíšeš a řekneš mu, proč jsi utekla..." řekla jsem a objala ji, aby přestala brečet.. "Když já... Já mu řekla, že nemůžu a že to nepůjde... On si bude myslet, že někoho mám.." řekla přes vzlyky.. "To jsi mu řekla? Ale on to pochopí, jen mu to musíš vysvětlit." řekla jsem.. "Dobře, udělám to..." řekla už v trošku větším klidu, ale bylo na ní stále vidět, že by nejasdši brečela.. "Ano, přesně to uděláš.. Přece si ho nenecháš jen tak utéct, ne?" řekla jsem a zasmála jsem se.. "No jasně..." řekla a taky už se i přes uslzené oči usmála.. "Tak já už pujdu" řekla jsem.. "Dobře, tak ahoj" řekla "Ahoj." Odpověděla jsem a už jsem odcházela. Zastavila jsem před domem a hledala svuj telefon v tašce. Nakonec jsem ho našla. "Ahoj, můžu se stavit?" napsala jsem SMS Martinovi. Chtěla jsem slyšet, jak on vidí to, co se včera mezi nimi s Niki stalo.. "Jasně, přijď ;)" Odpověděl téměř hned. "Okej, tak za deset minut jsem u tebe." Napsala jsem. "Okej." Odpověděl. Když jsem dorazila k němu, tak jsem zazvonila a on otevřel. "Ahoj." řekla jsem. "Ahoj, Miško" řekl a objal mě.. Já se na něj usmála.. "Takže tentokrát tady nejsem jen tak... Chci vědět, co se včera stalo mezi tebou a Niki... Už jsem byla i u ní a poslechla jsem si to od ní. Já to ale chci slyšet i od tebe." Řekla jsem a mrkla na něj. "No fajn, takže normálně jsme si povídali u baru, pak.. No, já.. Chtěl jsem jí říct, že jí mám rád, ale nějak jsem to nezvládl a místo toho jsem jí políbil. No ona chvíli spolupracovala, ale pak se odtrhla a řekla, že nemůže. Pochopil jsem to tak, že nejspíš někoho má, nebo o mě nestojí..." Řekl poměrně dost zničeně. Přisedla jsem si k němu a obejmula ho. "Vy jste trdla..." řekla jsem a usmála jsem se. "Jak to myslíš?" zeptal se. "No ona nikoho nemá prosimtě, jen byla zmatená. Není to zvykem... Já bych byla taky zaskočená, když se z někym znám osobně jen tak jeden den a on to na mě takhle vybalí..." Řekla jsem a mrkla na něj. "Takže ona byla jen zaskočená?" Řekl Martin překvapeně. "Ano, nikoho nemá.Líbíš se jí a nemyslím, že by měla důvod si hledat někoho jiného... Ale odemně to nemáš, jasný?" Dodala jsem rychle. "Jasný." řekl Martin a bylo na něm jasně vidět, že má radost. Chvíli jsem u něj ještě byla a pak už jsem se vydala domů...