The longest dream of my life (CZ)

29. kapitola

Asi o měsíc později už začínáme vytvářet svatební oznámení a seznam hostů na naší rychle se blížící svatbu. Svatební oznámení je bílé a do tvaru písmena L je na pravém boku a dole pokryté duhovými růžemi. Doprostřed jsme pak umístili fotku našich snubních prstenů a pod ni naše jména. Dovnitř ručně vypisujeme: Srdečně Vás zveme na největší událost tohoto roku- naší svatbu! Staňte se s námi svědky toho, jak dne 5.5. 2025 Jack přijde o svoje milované příjmení! S láskou Jack Mess a Finn Charles. Text samozřejmě vymýšlel Finn, který tam potom i tajně dopsal místo, kde se naše svatba bude konat a kdykoli jsem se snažil něco namítat, utišil mě svým dokonalým líbáním. Asi je pochopitelné, že jsem pokračoval v mluvení, i když už jsem žádný další námět neměl.

Co se týče seznamu hostů, rozhodli jsme se, že pozveme všechny kamarády z práce, mojí i Finnovu mámu a zkusíme to také se strýčkem. Protože se oba lehce obáváme okamžité výpovědi, začali jsme si už před nějakou dobou střádat peníze, abychom případně měli na nějakou dobu alespoň na nájem. Necháváme tedy vyrobit přesně 20 kopií našeho oznámení a všechny je hned rozesíláme.

Za nedlouho už se nám pozvaní začínají ozývat. Například obdržíme povzbuzující zprávu od naší kamarádky- recepční Mellisy, která nás přesvědčuje, že si to o nás celou dobu myslela a že na svatbu stoprocentně dorazí, nebo ubrečený telefonát od mojí mámy, která je na nás oba neskutečně hrdá a pak taky od kamaráda Marcuse, který nejdřív vůbec nechápal o co se jedná a myslel si, že je to jen vtip. Když jsme mu tuto domněnku vyvrátili, řekl nám, že je mu to stejně jedno, hlavně když se bude mít kde zdarma opít. K našemu velkému překvapení se nám ozvala dokonce i Finnova máma, která nám pogratulovala, ale řekla, že ještě neví, jestli chce vidět, jak se její syn někde veřejně ocumlává jiným klukem. Všechny tyhle zprávy mě samozřejmě potěšily, ale moje nervozita ještě narozdíl od té Finnovy neopadla. Od jednoho hosta nám zpráva pořád chybí a to od mého strýce.

Zrovna se v obýváku marně snažím Tobyho naučit povel "sedni", když mi v kapse začíná vibrovat telefon. Povzdychnu si, pomalu se posadím na gauč a poplácám na místo vedle sebe na náznak Tobymu, že může jít ke mně. Vesele mě poslouchá a uvelebuje se mi u stehna. Konečně si vytahuji mobil z kapsy, ani se pořádně nedívám, kdo mi volá a příchozí hovor přijímám. "Haló?" Na druhé straně je chvíli ticho, ale zrovna, když se chystám znovu promluvit, ozve se hluboký hlas. "No ahoj. Tady Bob." Chvíli mi trvá, než mi dojde, kdo Bob vlastně je. Já ho totiž znám pod poměrně jiným označením. "A-ahoj strýčku." vykoktám ze sebe překvapeně a prudce se narovnávám. Toby vedle mě vyděšeně vyskočí na nohy a začne se zmateně rozhlížet kolem sebe. Roztřesenou rukou ho pohladím, aby se trochu uklidnil a přesunu si ho na klín. "Dostal jsi oznámení?" vyhrknu bez rozmýšlení a v zápětí si za to v duchu vynadám. Na druhé straně se ozve něco jako tichý smích, ale nemůžu si tím být úplně jistý. "Ano, dostal. Právě proto ti volám. Myslel jsem, že jsi mě ujišťoval, že jste jen kamarádi a že zrovna on je poněkud...no, vždyť víš." Začervenám se a snažím se v hlavě uspořádat svoje myšlenky do nějaké srozumitelné věty. Strýček mezitím dál pokračuje. "Jak dlouho už spolu vůbec jste? Jsi si jistý, že to není jen nějaký pubertální úlet? Opravdu si to nechceš ještě rozmyslet?" Uvědomuji si, že nezní naštvaně, jak jsem očekával, ale spíše unaveně. "Chodíme spolu..." trochu se zastydím, že vlastně ani nevím, jak dlouho spolu jsme. "...asi 10 let. A jistý si jsem. Nikdy jsem s nikým nebyl šťastnější." Hned po tom, co tu větu vypustím z úst mi dojde, jak hloupá námitka to je, vzhledem k tomu, že jsem před Finnem vlastně s nikým nechodil. Nestačí mi tedy, než doufat, že je to jeden z mála detailů, které strýček neví. Po tom, co je opět dlouho zticha, vzpomínám si, kolik jsem mu toho navykládal o tom, že jsme oba heterosexuálové. "Promiň, že jsem ti lhal." dodávám a snažím se obhájit tím, že jsem nevěděl, jak mu to říct. Nakonec si ještě dlouho povídáme, nejen o mně a Finnovi, ale také třeba o mojí mámě (strýčkově sestře) a konečně se usmiřujeme. Strýček také slíbí, že udělá, co bude v jeho silách, aby se na svatbu dostal. A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, večer se Toby na můj povel skutečně posadí.