Demon smile

Prolog

,,Setkali jste se už někdy s démonem?" optala se dívka.
Odpovědí se jí dostalo záporné zavrťění hlavou.
,, Tak to je nejvyšší čas, se se mnou seznámit.
Mé jméno je Demonia Dark, a řeknu ti svůj příběh o tom jak jsem se stala démonem. " pověděla tiše a odezvou jí byl jen vystrašený pohled.
Ďábelsky se usmála, a pokračovala ve vyprávění.
*********

Bibip. Bibip. Bibip...
Naštvaně jsem vypla budík.
Kterej kretén by si v sobotu nařizoval budíka!? pomyslela jsem si, a znovu si lehla.
Nojoo! Vždyť já mám dneska 16-té narozeniny!! Problesklo mi hlavou a já se vyřítila z postele jako neřízená střela.
Světelnou rychlostí jsem vběhla do koupelny, a provedla ranní hygienu. Nanesla jsem si černé linky a řasenku. Pak jsem se učesala.
Došla jsem ke skříni a oblékla si černé legíny, a černé tričko s kapelou. ***************
Seskákala jsem schody, a došla jsem do kuchyně, kde na mě čekala snídaně. Sedla jsem si tedy ke stolu a začala jíst.
*********************

Kde pro boha jsou? pomyslela jsem si.
Seděla jsem v obýváku, a čekala jsem na rodiče.
Bylo už půl dvanácté večer, a oni se ještě nevrátili domů.
Dopoledne mi sice přišla SMS v které bylo napsáno že rodiče mi vybírají dárek, a že přijedou do osmi. Dělám si starosti, protože se mi doteď neozvali, a i přes to, že jsem jim několikrát volala a psala.

Potřebovala jsem se nějak zabavit abych nemyslela na to že se ještě nevrátili a tak jsem si zapla televizi.
Přepínala jsem programy tak dlouho až jsem usnula.
************************

Probudili mě hlasité rány na domovní dveře.
Vstala jsem a pomalu došla do předsíně. Co když si rodiče zapomněli klíče? přemýšlela jsem. Ale to nebylo možné neboť jsem je nenašla ani na botníku a ani u zrcadla, takže
Opatrně jsem se tedy podívala kukátkem. Viděla jsem vysokou, zahalenou postavu.
Měla skloněnou hlavu, ale když jí zvedla, zahlédla jsem rudé, nebezpečně zářící oči.
Polekaně jsem odskočila ode dveří, a vyběhla jsem do svého pokoje.
Rány se stupňovali a mě se pomalu zmocňovala panika.
Zamkla jsem a v tu chvíli rány ustaly.
Počkala jsem asi pět minut a když se nic jiného, kromě mého rychle bušícího srdce nedělo, potichu jsem odemkla a pomalu vyšla na chodbu. Poslední věc kterou jsem viděla než jsem ucítila bolest na zátylku, následovanou temnotou uviděla byly rudě zářící oči
****************
Ano ano... Další mnou napsaná blbost :D I když z mé hlavy nevzejde nic jiného než nějaká blbost že?? Takže doufám že se bude líbit a omlouvám se za chyby a různé překlepy :D když bude nějaké to voze, tak přidám další kapču ;D ( ne, není to vydírání) :DDD